Jeho potenciál byl obrovský. Emil Hegle Svendsen naplnil očekávání jen částečně, i když komu se podaří vyhrát čtyřikrát olympijské hry a dvanáctkrát mistrovství světa?
Největší úspěchy kariéry SuperSvendsena jsou provázané se skalpy Oleho Einara Bjørndalena a Martina Fourcada. Pojďme si je připomenout.
1) Poprvé olympijským vítězem
V Turíně si jako 20letý mladík osahal atmosféru olympijských her, ve Vancouveru už byl připravený zaútočit na nejvyšší příčky. Uspěl již ve sprintu, ve kterém skončil druhý, ale až po vytrvalostním závodě se mohl představovat jako olympijský vítěz.
Cesta za zlatem šla celkem hladce. Po třech nulách měl značný náskok. Zbývala poslední položka. Tu odstřílel ve velmi rychlém tempu, ale čtvrtá rána šla vedla. I tak to Svendsenovi stačilo na vítězství, o necelých deset sekund před krajanem Bjørndalenem a Bělorusem Novikovem.
2) Zlatý fotofiniš v Soči
Byla to jedna z nejhořčích porážek, které musel Martin Fourcade během své kariéry přijmout. Tehdy se v hromadném startu na hrách v Soči utvořila před poslední střelbou na čele čtyřčlenná skupinka Svendsen, Fourcade, Moravec a Bjørndalen.
První tři jmenovaní odstříleli čistě, v posledních metrech už o vítězství bojovali jen Nor a Francouz. Svendsen si v cílové rovince vyjel mírný náskok, ale Fourcade v úplném závěru ještě předkopl lyži a rozhodoval fotofiniš. Milimetry hrály ve prospěch SuperSvendsena.
Foto: Emil Hegle Svendsen (Autor: Petr Slavík)
3) Čtyři zlata z Česka
Fotofiniš v Soči byl pro Svendsena i pro Fourcada déjà vu. Oba ho totiž podstoupili už ve stíhacím závodě na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě v roce 2013. A výsledek byl stejný.
Rozdíl byl v tom, že tentokrát norský biatlonista útočil zezadu a nakonec vyhrál o desetinu sekundy. Šampionát pro něj byl celkově výjimečný, možná nejlepší v kariéře. Na úvod dovedl ke zlatu smíšenou štafetu, pak vyhrál sprint, zmíněnou stíhačku a nakonec se radoval i s mužskou štafetou.
4) Těsná bitva o velký křišťálový glóbus
Sedmkrát v kariéře se Emil Hegle Svendsen vešel v celkovém hodnocení Světového poháru mezi tři nejlepší, ale jen jednou si sáhl na velký křišťálový glóbus. Povedlo se mu to v sezóně 2009/2010.
Cesta za vítězstvím ale byla složitá. Rozhodovalo se až v posledním závodě, kterým byl hromadný start v Chanty-Mansijsku. Svendsen do něj vstupoval s 801 bodem, stejně jako Christoph Sumann.
Rakušan však během závodu nasbíral čtyři trestná kola a skončil až 23. Nora tak nemusely mrzet ani dvě chyby na závěrečné položce. Dojel 14. a věděl, že vytoužená trofej je jeho.
Foto: Emil Hegle Svendsen (Autor: Petr Slavík)
5) Vítězství žáka nad učitelem
Po tom závodě se definitivně zařadil mezi světovou elitu. Mistrovství světa v Östersundu 2008 bylo pro tehdy 22letého Svendsena druhou velkou akcí v kariéře. Odjížděl na ni už jako vítěz jednoho závodu Světového poháru.
Ve vytrvalostním závodě přidal vítězství druhé, tentokrát odměněné titulem mistra světa. Ještě cennější však byla výhra v hromadném startu. V něm o pouhé čtyři desetiny sekundy předčil svého učitele, Oleho Einara Bjørndalena.
Foto: Emil Hegle Svendsen (Autor: Petr Slavík)
MS v biatlonu v MNnM v roce 2003 těžko…
Překlep opraven 🙂