Foto: Dorothea Wiererová (© Instagram D. Wiererové)
Patří k nekrásnějším biatlonistkám, ale zároveň je také velmi úspěšná. V rozhovoru, který Italka Dorothea Wiererová poskytla jihotyrolskému magazínu Barfuss, se třeba dozvíte i to, jakou vlastnost sdílí s Gabrielou Soukalovou.
Dorotheo, od kolika se věnujete biatlonu?
Od deseti let. Mí sourozenci byli biatlonisti, takže jsem se k tomu také dostala. A v Antholzi je to tak trochu móda. (smích)
Byla jste velmi úspěšná jako juniorka, dokonce jste se stala mistryní světa. Jaký byl přechod k dospělým?
Jako juniorka jsem moc netrénovala. Raději jsem chodila ven jako všechny moje kamarádky. Ne vždy jsem byla brzy v posteli. V dospělých je to úplně jiný svět. Stala jsem se klidnější. Pořád ráda oslavuji, ale spíše až po sezóně.
Vzpomínáte si na svůj první závod?
Ano. Skončila jsem poslední a dostala jsem čokoládu jako cenu útěchy. Bylo to super, mohla jsem celý den jíst čokoládu.
Ve své kariéře jste získala několikrát zlato na juniorských šampionátech, dvakrát bronz se štafetou na mistrovství světa nebo stejný kov s mixem na Olympiádě v Soči. Který úspěch pro Vás znamená nejvíc?
Přirozeně Olympiáda. Tohle mě ale tak moc nebere. Jednoduše dělám to, co dělat mám.
Jaké jsou Vaše cíle?
To právě teď přesně nevím. Letos to šlo dobře, ale neočekávám to či ono. Samozřejmě je ale pěkné, když vám to jde.
Máte nějaký vzor?
Ole Einar Bjørndalen. Ale to je vzor pro všechny. Jako dítě jsem závody nikdy nesledovala, spíš jiné věci. Telenovely a tak.
Jaké jsou Vaše silné stránky?
Jsem tvrdohlavá. To je silná a slabá stránka zároveň, ale ve sportu prospěšná.
A co slabé?
Jsem brutálně líná.
Při Vašich úspěších přece nemůžete být tak líná, ne?
Jsem. U věci, kterou mám dělat, strávím hodinu nebo 45 minut místo dvou hodin. A když je horko a mám jít odpoledne trénovat ven, tak někdy nejdu. Taková jsem.
Nejste úplně taková, jak si představujeme sportovkyni.
Já vím. (smích)
Na konci prosince jste závodila na fotbalovém stadionu v Gelsenkirchenu před 40 000 diváky. Zvláštní zážitek?
Byla jsem tam už potřetí, ale když se podíváte na tribuny, tak už jen to je impozantní. Cítíte se jako fotbalista. Na Světový pohár přijde hodně lidí, ale jsou rozptýlení podél trati. Když na střelbě potkáte Němce, tak si skoro musíte zacpat uši. Je to skvělý pocit.
Máte zbraň a také zbrojní průkaz. Jste myslivkyně?
Ne, to není nic pro mě. Než běhat celý den po lese, tak raději ležím na gauči. (smích)
Italským biatlonem nedávno otřásl dopingový skandál. Je u vás doping tématem? Bylo Vám už něco někdy nabídnuto?
Upřímně jsem nevěděla, kde bych se k němu mohla dostat. Uvědomím si to teprve až na to někoho zase praskne.
Znáte někoho, s kým jste trénovala nebo závodila, kdo sáhl po dopingu?
Minulý rok byl případ Evi Sachenbacherové-Stehleové. Vždycky byla sympatická a pak uslyšíte něco takového. Už je to k zamyšlení. Lidi, co s námi nemají nic společného, s jistotou říkají, že jsme všichni nadopovaní. Není to pravda, ale musíte s tím žít.
Plánujete už děti?
Zatím ne, ale určitě nebudu do 30 sportovat.
Kdy chcete skončit?
Každý rok říkám, že ukončím kariéru.Už na sportovní škole jsem chtěla často dělat něco jiného.
Tak proč to pořád děláte?
Prostě to tak nějak plyne. A pokud se daří, tak je to velká zábava. Na letním tréninku jsme měli bezvadnou partu. Když je správné prostředí, je to zábava. Ale zažila jsem i horší časy.
Jste členkou finanční policie. Nemusíte ale sloužit, ne?
Ne, nikdy. Na začátku se musí složit zkoušky, ale ne takové, jaké skládají správní finanční policisté.
Dokážete si představit, že byste po skončení kariéry zůstala u finanční policie?
Musela bych si dodělat vzdělání. Ráda bych ale zůstala v partě sportovců a stala se trenérkou. Uvidíme, jestli to klapne.
Zdroj: barfuss.it
