Home > Téma > Velká, ale v biatlonu malá Británie

Velká, ale v biatlonu malá Británie

Amanda Lightfootová

Britské biatlonisty během televizních přenosů moc často nevidíte. Světový pohár objíždí s větší pravidelností jeden muž a jedna žena, jejichž výsledky nejsou nijak slavné. Možná vás ale překvapí, že biatlon má ve Velké Británii poměrně dlouhou tradici.

Pokaždé pod pěti kruhy

Když se biatlon ve Squaw Valley v roce 1960 stal oficiálně olympijským sportem, tak u toho byli britští biatlonisté. Od té doby se minimálně jeden zástupce Velké Británie objevil na každých hrách.

A Britové rozhodně nebyli jen do počtu. John Moore skončila na premiérové Olympiádě 29. a stejný výsledek zopakoval v roce 1964 John Dent.

V roce 1984 v Sarajevu se po pěti kruhy představilo rekordních 6 britských biatlonistů. Nejvíc pozornosti na sebe upoutal 14. příčkou Ian Woods.

Nejúspěšnější Brit

Pro britský biatlon byl důležitý rok 1987, kdy se Michael Dixon rozhodl přejít od běhu na lyžích k biatlonu. Hned na hrách v Calgary 1988 exceloval 13. příčkou ve vytrvalostním závodě. Ke stejnému umístění pomohl i štafetě.

Na další Olympiádě v Albertville si Dixon posunul maximum na 12. místo. Stejně vysoko se dostal i na Mistrovství světa 1990 a dvakrát také ve Světovém poháru. Celkem se zúčastnil 6 zimních olympijských her a právem ho lze považovat za nejlepšího britského biatlonistu v historii.

Zrod Britské biatlonové unie

Oficiální zrod britského biatlonu se váže až k roku 1996, kdy vznikla Britská biatlonová unie. Hlavním cílem bylo od začátku podporovat sportovce v cestě na olympijské hry. K tomu pomáhala a stále pomáhá britská armáda, která biatlonisty zaměstnává.

Na přelomu tisíciletí sbíral nejlepší výsledky Jason Sklenar, pozdější trenér. Ve Světovém poháru se opakovaně vešel do čtvrté desítky, na MS v roce 1999 skončil 40. a na OH 2002 48.

Velké akce pravidelně obrážel i Mark Gee, 39. z MS 2000 a dvakrát 68. na hrách v Naganu. Štafetu poté převzal Tom Clemens, který zaujal na Mistrovství světa v roce 2001 52. a 57. místem. Ve Světovém poháru se dokonce propracoval na 44. pozici. Vrcholem jeho kariéry byla Olympiáda v Turíně, kde vybojoval 57. příčku.

První Britka na Olympiádě

Britský biatlon, to byli dlouho jen muži. Z jejich stínu vystoupila až Emma Fowlerová. V životní sezóně 2004/05 se několikrát vešla ve Světovém poháru do páté desítky a z MS si odvezla 53. a 55. příčku.

O rok později se stala první Britkou, která startovala na olympijských hrách. Z Turína si odvezla 67. místo. Ve 25 letech začala s biatlonem Adela Walkerová, která ve SP vyšplhala nejvýš na 61. příčku.

To její manžel Mark Walker dosáhl v sezóně 2004/05 v Pokljuce dokonce na 39. pozici. Na Mistrovství světa v Oberhofu byl zase 51.

Na bodech

Obrovskou posilou byl pro britský tým Lee-Steve Jackson. Už na Olympiádě ve Vancouveru zaujal 55. a 56. místem, ale v Soči své tažení korunoval 41. pozicí. Mimo to skončil 39. na MS v Kontiolahti 2015, a tak vybojoval dva světové body.

Ještě lepších výsledků začala ve stejné době dosahovat Amanda Lightfootová. Její úspěšná cesta začala 34. příčkou na Mistrovství světa v Chanty-Mansijsku a pokračovala 36. místem na šampionátu v Ruhpoldingu.

V Soči se stala teprve druhou britskou biatlonistkou pod pěti kruhy. Premiéra jí úplně nevyšla, skončila 71. a 75. Po olympijském ročníku navíc musela stejně jako další Britové řešit existenční problémy.

Pomoc slavného kouče

Britská biatlonová unie byla před sezónou 2014/2015 úplně na suchu. Už si nemohla dál dovolit platit trenéra Waltera Pichlera. Záchranné laso přišlo shodou okolností od Walterova bratrance Wolfganga Pichlera.

Zoufalá Lightfootová se s nejistou budoucností vydala trénovat do Ruhpoldingu, kde Britové tráví nejvíc času a každoročně zde pořádají národní mistrovství. Dala se zde do řeči právě s renomovaným koučem a vyústilo to ve vzájemnou spolupráci.

Pichler funguje vzhledem k povinnostem u švédského týmu spíš jako trenér na dálku. Každopádně už slavil se svou svěřenkyní jeden úspěch. Na letošním Mistrovství světa vybojovala Lightfootová 32. pozici ve vytrvalostním závodě.

On a ona

Velké závody aktuálně pravidelně objíždí jen duo britských reprezentantů. Vedle Lightfootové je to Scott Dixon, syn Michaela Dixona. Stejně jako jeho kolegyně využívá služeb kouče Pichlera a žije v norském Lillehammeru.

Dixon v neděli oslaví teprve 23. narozeniny, a tak je stále velkým příslibem. Z juniorských světových šampionátů má 18. a 23. místo a letos se výrazněji prosadil i mezi dospělými. Ve sprintu v Oslu dojel 65. na MS v Hochfilzenu vytěžil z vytrvalostního závodu 69. příčku.

V Hochfilzenu se představila i britská mužská štafeta, ale skončila poslední 26. Dixona doplnili Vinny Fountain, Alex Gleave a Marcel Laponder. Pro posledně jmenovaného to byl ve 38 letech jediný závod v sezóně. Nejlepší časy zažil před 6 lety, kdy bral na MS 57. místo.

A co čekat od britského biatlonu v příštích letech? V juniorských závodech se letos objevovalo duo mladých Britek, zatím však bez úspěchu. Větší očekávání už budou u Scotta Dixona a Amandy Lightfootové, která má podle kouče Pichlera potenciál na to, aby se přiblížila elitní desítce.

Foto: Amanda Lightfootová (Autor: Marcel Laponder)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *