Opět se na startu neobjevily největší hvězdy z Norska, Francie nebo Německa a ani česká sestava nebyla tak nabitá jako loni v Novém Městě na Moravě. Přesto Mistrovství světa v letním biatlonu v Raubiči bavilo. A taky trochu udivovalo.
Nejpozitivnější věc: Nový formát závodů
Není tajemstvím, že funkcionáře Mezinárodní biatlonové unie trápí, že letní světové šampionáty nejsou tak dobře obsazené a sledované jako některé exhibice. Proto letos sáhli k několika změnám. Do programu šampionátu přidali supersprinty, zkrátili délku závodů a o polovinu zmenšili trestné kolo.
A výsledek? Závody příjemně odsýpaly, střílelo se v hodně svižném tempu a v případě chyb bylo snazší docvaknout se zpět. Dojezdy kontaktních závodů byly těsnější než před rokem v Novém Městě na Moravě. Zvlášť souboj tří žen o vítězství v supersprintu byl velmi dramatický.
Tude vede cesta, pokud chce IBU zvyšovat atraktivitu letních závodů.
Největší úsměv: Lucie Charvátová
Nový formát závodů si pochvalovala Lucie Charvátová, která z pochopitelných důvodů ocenila poloviční trestné kolo (chtělo by se říct trestné kolečko, ale tento výraz nemá rád Ondřej Rybář). Na druhou stranu šampionát v Raubiči naznačil, že by nepopulární ovál nemusela v zimě navštěvovat tak často.
I když se přizpůsobila soupeřkám a střílela velmi rychle, tak byla přesnější než v uplynulé sezóně. Vleže měla úspěšnost 78 % (v zimě 74 %) a vestoje 70 % (v zimě 67 %). Nebýt nepovedené úvodní kvalifikace supersprintu, čísla by byla ještě veselejší (88 % a 74 %).
Charvátová se zlatem a stříbrem na krku po delší době zářila spokojeností. Že by se začala projevovat spolupráce s Egilem Gjellandem, o čemž mluvila sama česká biatlonistka? Uvidíme v prosinci.
Nejlepší junioři: Ti čeští
Na potvrzení síly českých juniorů ale čekat nemusíme. Ta se ukázala opakovaně. Mladí Češi tentokrát obstáli v konkurenci silných Rusů a Bělorusů. Získali dvě medaile a a celkem 10x se vešli do elitní desítky (Bělorusové 9x a Rusové 5x).
Trenér Michael Málek vybrušuje jednu z nejsilnějších generací za poslední roky. Oba medailisté z Raubiči Vítězslav Hornig a Mikuláš Karlík momentálně patří bez přehánění k nejlepším juniorům světa a mezi staršími soupeři se začínají prosazovat i devatenáctiletý Tomáš Mikyska či osmnáctiletý Petr Kánský.
Ten byl nejmladším závodníkem, který se v Raubiči probojoval do elitní desítky. A to hned dvakrát. Vděčil za to své velmi rychlé a zároveň přesné střelbě.
Nejlepší nákup: Jižní Korea
Mistrovství světa v letním biatlonu může připomínat šampionát zemí východního bloku, které berou letní boje o medaile dost vážně. O to víc je viditelný jeden velký nešvar: Nakupování biatlonistů, nebo chcete-li změna jejich národností.
Už jsme si zvykli, že pro Bělorusko či Ukrajinu je sousední Rusko supermarketem, do kterého si chodí pro závodníky jako pro rohlíky. Podobnou strategii zvolila před domácí olympiádou Jižní Korea.
V Raubiči jsme tak mohli sledovat, jak Rus Timofej Lapšin dvakrát poslouchá korejskou hymnu. Nebo jak domácí fanoušky (ne)potěšila medailí Běloruska v ukrajinských službách Darja Blašková. Ale zase mohli fandit v Rusku narozeným sestrám Kručinkinovým a Sergeji Bočarnikovovi.
Nejlepší země: Čína (a Bělorusko)
O to větší uznání zaslouží Čína. Ta spolu s Běloruskem ovládla hodnocení národů se ziskem tří zlatých a jedné stříbrné medaile. A pozor – bez jediného nakoupeného biatlonisty.
Číňané vsadili na jinou strategii. Investovali do zahraničních trenérů, kteří mají své svěřence připravit na boj o medaile na Zimních olympijských hrách v Pekingu v roce 2022.
Že by to nemuselo být tak nereálné, ukázala teprve devatenáctiletá Juanmeng Čuová, která získala mezi juniorkami dvě zlata a jedno stříbro. Jen těsně za medailí tentokrát zaostala juniorská světová šampionka z Osrblí Fanqi Mengová. Tečku za šampionátem udělala ve stíhacím závodě žen zlatá Jan Žangová.
Nejabsurdnější moment: Ocenění potrestané
V Raubiči jsme byli svědky i velmi absurdní situace.
Darja Domračevová si na slavostním aktu převzala z rukou viceprezidenta IBU Jiřího Hamzy malý křišťálový glóbus za stíhací závody ze sezóny 2014/15. Stalo se tak po vyškrtnutí dopingové hříšnice Jekatěriny Glazyrinové z výsledkových listin. Běloruská legenda při této příležitosti připomněla, že by sport měl zůstat čistým a férovým, že si trofeje nakonec najdou své hrdiny.
Teď k té absurdní části příběhu. V Raubiči po vypršení trestu závodila i Glazyrinová. Dojela třetí v supersprintu a spolu s Charvátovou ovládla sprint. Na pódiu tak vystřídala Domračevovou a převzala si dvě medaile. A tak jsme si připomněli, že i neféroví sportovci můžou po nucené přestávce získávat trofeje.
Hlavní foto: Biatlonisté při příjezdu na střelnici (Autor: Petr Slavík)
Dokud se neprosadí že dopingoví hříšníci budou mít “utrum” jednou pro vždy (1 doping = konec sportovní kariéry), tak se budou podobné Glazyrinové těm poctivým sportovcům vysmívat a obírat je o zasloužená vítězství, o medaile a hlavně o peníze (o které takovým jde přede vším).