Prakticky od jejího prvního startu ve štafetě se propírá: Neměla by jet jiná biatlonistka? Důvod je jasný. Lucie Charvátová se zatím ani v jednom ze 7 startů nevyvarovala trestného kola. Ale i přesto je odpověď na předešlou otázku jednoznačná: Neměla.
Pokud bychom nahlíželi čistě na výsledky ve Světovém poháru, tak není moc co řešit. Charvátová je druhou sezónu v řadě jasnou českou čtyřkou, byť nemá tak oslnivou formu jako loni. Bodovala jen třikrát, na začátku sezóny v Östersundu (18. a 12.) a pak až v Antholzi (32.). Závody v Itálii naznačily rostoucí běžeckou formu. „Vysoké nadmořské výšky ráda nemám, ale tady jsem žádnou tréninkovou, ani závodní běžeckou krizi nepociťovala. Na tu bídu, co mě celou sezonu v běhu doprovázela, je to posun,“ řekla Charvátová v rozhovoru pro iDNES.cz.
Štafeta je však něco úplně jiného než individuální závody a potvrzuje to i sama Lucie. „Tím, jak se ta má trestná kola při štafetě pořád nabalují a jak z toho pořád není cesty ven, tak když někdo řekne štafeta, už vidím hrůzu v očích a bojím se jen toho slova.“
Trestná kola se opravdu nabalují. V 7 dosavadních štafetách se Charvátová dosud trestnému okruhu nevyhnula. Jednou ho musela absolvovat dokonce třikrát, byly tam i nějaké dvojky. Jak tedy vypadaly štafety v podání Lucie Charvátové?
| Závod | Výsledek | L | S | Pořadí na úseku | Ztráta |
|---|---|---|---|---|---|
| Hochfizen 2015 | 6. | 0+1 | 1+3 | 11. | 1:01,1 |
| Ruhpolding 2016 | 6. | 0+0 | 2+3 | 8. | 1:09,4 |
| Antholz 2016 | 2. | 0+0 | 2+3 | 16. | 1:19,7 |
| Presque Isle 2016 | 1. | 0+2 | 1+3 | 12. | 1:04,9 |
| Holmenkollen 2016 | 6. | 0+0 | 3+3 | 17. | 2:11,3 |
| Pokljuka 2016 | 4. | 2+3 | 0+2 | 19. | 2:06,9 |
| Antholz 2017 | 16. | 0+2 | 1+3 | 16. | 56,6 |
V pěti ze sedmi štafet se ztráta Charvátové na nejlepší závodnici na úseku pohybovala kolem jedné minuty, což je hranice, při které můžou její kolegyně ještě leccos dělat. Dvakrát to v podobné situaci dotáhly až na pódium a možná by to vyšlo i v neděli v Antholzi, kdyby jela Gabriela Koukalová.
Pořadí štafety žen, pokud by Koukalová jela druhý úsek a měla stejný čas jako nejlepší Džimová:
1. 🇩🇪 1:09:12,4
2. 🇫🇷 +24,2
3. 🇨🇿 +31,9— BiatlonMag (@BiatlonMag) 22. ledna 2017
Mimochodem, v Antholzi Charvátová zajela z hlediska ztráty na nejlepší biatlonistku svou nejlepší štafetu. Bylo to poprvé, co jela na prvním úseku, což by nemusela být špatná volba ani do budoucna. Jednak má Lucie ráda kontaktní závody a pak na ni nemusí být ani takový tlak jako v případě, že přebírá štafetu po dobře odvedené práci svých krajanek. Ty následně mohou umazávat případnou ztrátu.
Podívejme se ale blíže na výkony Lucie Charvátové ve štafetách.
Po běžecké stránce to bylo vždy v pořádku, snad s výjimkou prosincové štafety v Pokjuce, kde Charvátová na nejrychlejší běžkyni ztratila více než minutu. Naopak naposledy v Antholzi byla ztráta pouhých 10,7 sekundy. Tady nemá v porovnání s ostatními kandidátkami na místo ve štafetě konkurenci.
A podobně na tom je i u rychlosti střelbu, která je u štafety velmi důležitá. V individuálních závodech patří k těm vůbec nejrychlejším. A špatné to není ani během štafet. I s velmi častým dobíjením stráví na střelnici průměrně o půl minuty víc než nejrychlejší střelkyně, čímž se obvykle řadí do středu startovního pole.
Dostáváme se ke kameni úrazu, tedy k přesnosti střelby. A začněme tím pozitivnějším. Jen jednou musela Lucie kroužit po ležce. Třikrát ji dokonce zvládla bez dobíjení a celková úspěšnost 77 % není u štafety zase tak špatná. Tady tak můžeme hovořit poměrně o jistých výkonech.
Značně nevyrovnané jsou bohužel stále stojky. Pokud na to tedy nenahlížíme s trochou nadsázky jako redaktor Českého rozhlasu Jan Suchan po štafetě v Antholzi.
Pojďme se na to dívat pozitivně: Která z těch biatlonistek má ve štafetách tu střelbu vestoje tak vyrovnanou? #charvatova #biatlon
— Jan Suchan (@jsuchan7) 22. ledna 2017
A na závěr ještě jeden klíčový fakt, který hovoří pro Lucii Charvátovou. Uspěla v porovnání s jinými.
Jako první vyzkoušeli trenéři na Mistrovství světa v Oslu Jessicu Jislovou. I když vyzkoušeli. Museli nahradit nemocnou Evu Puskarčíkovou. Jislová se s těžkou situací vypořádala se ctí, třikrát dobíjela vestoje, ale vyhnula se trestnému kolu. Přesto ztratila na nejlepší závodnici minutu, tedy tolik, kolik většinou ztratí Charvátová s jedním nebo i se dvěma trestnými koly.
Letos v Ruhpoldingu dostala šanci i mladičká Markéta Davidová. Závod rozjela nadějně, ale po stojce musela zamířit na jedno trestné kolo. Na střelnici navíc ztratila spoustu času a ani běh nebyl ideální. Posbírala cenné zkušenosti, trenéři se na ni nemohli zlobit. České štafetě ale přidala manko takřka dvou minut. Do dalších let se s ní ale musí počítat.
Delší dobu se mluvilo ještě o jedné ženě. Lea Johanidesová byla po dobrých výsledcích v IBU Cupu skutečně trenéry povolána do áčka a při absenci Gabriely Koukalové zaujala místo na druhém úseku štafety v Antholzi. Na trestné kolo sice nemusela, ale pětkrát dobíjela a celkově na střelbě prostála hodě času. Spolu s velmi pomalým během ztratila tři minuty a 21 sekund.
Pokud tedy trenéři pošlou 17. února v Hochfilzenu na start štafety Lucii Charvátovou (a jako že asi pošlou, pokud nepřijdou nějaké zdravotní problémy), tak jim nikdo nebude mít co vytknout. Prostě nasadí závodnici, která si místo ve štafetě kvůli svým výkonům zaslouží.
Foto: Lucie Charvátová (© Jerry Kokesh/biathlonworld.com)
