Lea Johanidesová

Jako rodačka z Ústí nad Orlicí začala s biatlonem v roce 2000 v nedalekém Letohradu. O šest let později už se dostala do mládežnické reprezentace. Absolvovala Vyšší odbornou školu mezinárodního obchodu v Jablonci nad Nisou, kde také žije. Říká se jí Lejla. Má ráda hudbu, háčkování, motokáry, zvířata, čtení nebo módu. Jejím přítelem je slovenský biatlonista Tomáš Hasilla.

Kariéra

2006/07

První sezóna mezi dorostenkami jí vyšla. Na Mistrovství světa juniorů v Martellu o sobě dala vědět sedmou příčkou ve vytrvalostním závodě. V Evropském poháru juniorů pak vybojovala 14. a 28. místo.

2007/08

Druhou dorosteneckou sezónu odstartovala výborně, dvěma třetími místy na Evropském poháru v Arberu. Na Mistrovství světa juniorů v Ruhpoldingu byla nejlépe čtrnáctá, z Mistrovství Evropy juniorů v Novém Městě na Moravě si odvezla šestou příčku.

2008/09

V zimě absolvovala pouhé čtyři závody, a to premiérově v IBU Cupu dospělých. Pohybovala se ve spodních patrech, nejlépe na 39. místě.

2009/10

Na IBU Cupu v Novém Městě na Moravě si vylepšila maximum na 32. příčku. Moc jí nevyšlo MSJ ve švédském Torsby, kde byla nejlépe 37. Zato na kontinentálním šampionátu v Otepää si ve vytrvalostním závodě vysloužila 15. příčku.

2010/11

V IBU Cupu začala dosahovat lepších a lepších výsledků, nejlépe z toho bylo 16. místo v Osrblie. V Oberhofu si odbyla premiéru ve Světovém poháru. Nejprve dojela se štafetou desátá a pak si díky čisté střelbě připsala 50. příčku ve sprintu.

2011/12

Dostala hodně šancí ve Světovém poháru, ale moc dobře s nimi nenaložila. Stropem jí bylo 67. místo ve sprintu v Oberhofu. Lépe si vedla na Mistrovství Evropy, kde byla se štafetou čtvrtá.

2012/13

Celou sezónu strávila v IBU Cupu, kde se vyšplhala nejvýše na 14. pozici. Třešničkou na dortu bylo Mistrovství Evropy v Bansku. Ke dvěma individuálním 20. místům přidala stříbro se štafetou.

2013/14

Trenéři ji opět od začátku stavili především v IBU Cupu. Zajela mimo jiné 11. a 12. místo, čímž si vysloužila letenku na olympiádu. V Soči plnila roli náhradnice. Pak dostala další šanci ve Světovém poháru a v Pokljuce jí chyběly k bodům už jen dvě příčky.

2014/15

Konečně prolomila v IBU Cupu hranici TOP 10, v polském středisku Duszniki-Zdrój skončila devátá. V kanadském Canmore se dostala dokonce o dvě příčky výš. Celkem jí vyšlo i Mistrovství Evropy v Otepää. Ve vytrvalostní závod byla jedenáctá nejlepší.

2015/16

Strávila další kompletní ročník v IBU Cupu. Tentokrát na větší úspěchy nedosáhla. Za zmínku stojí snad jen 13. a 15. příčka.

2016/17

V závodě smíšených dvojic v Ridnaun si s Tomášem Vojíkem dojela pro třetí příčku. Vydařil se jí i IBU Cup v dalším italském středisku Martell, kde skončila dvakrát v TOP 10. Díky tomu dostala šanci nahlédnout po čase do Světového poháru, jenže v Antholzi špatným výkonem odsoudila štafetu k 16. pozici. V závěru zimy si zlepšila chuť opět v druholigovém seriálu. Osrblie jí přineslo druhé místo.

2017/18

Třikrát nakoukla do Světového poháru a střílela s parádní úspěšností 96 %, ale kvůli pomalému běhu zůstala pokaždé v sedmé desítce. Moc jí to nešlo ani v IBU Cupu, kde brala nejlépe 21. místo. Plnila roli necestující náhradnice pro Zimní olympijské hry v Pchjongčchangu. Startu pod pěti kruhy se tak opět nedočkala a už ani nedočká, protože se rozhodla ukončit kariéru.

Poslední aktualizace: 7. 7. 2018
Foto: Lea Johanidesová (Autor: Petr Slavík)