V běloruském Raubiči už ve středu 26. února odstartuje mistrovství Evropy, který vyplní pauzu před dalším Světovým pohárem. Kontinentálního šampionátu, který je součástí druholigového IBU Cupu, se zúčastí i někteří medailisté z Mistrovství světa v Antholzi.
O šampionátu
Letošní mistrovství Evropy v biatlonu se původně mělo konat v estonském Otepää, tam ale pořadatelům nepřeje počasí. S převzetím pořadatelství na poslední chvíli souhlasilo běloruské Raubiči, kde se šampionát konal i loni a kde se o týden později pojede finálový podnik IBU Cupu.
I Raubiči ovšem trápí vysoké teploty a ještě před pár dny na stadionu nebyl žádný sníh. Teď ho pořadatelé rozvezli alespoň na zkrácené okruhy. Kvůli tomu musely být vypuštěny úvodní vytrvalostní závody, které nahradí supersprinty.
Loni v Raubiči startovala řada hvězd, které ladily formu před světovým šampionátem. Zlaté medaile brali Tarjei Bø, Hanna Öbergová či Jekatěrina Jurlovová-Perchtová. Letos je situace jiná, většina elitních závodníků si dává oddech před dalším Světovým pohárem. Přesto v Raubiči uvidíme zajímavá jména.
Preview muži
Jako vedoucí muž IBU Cupu přijíždí do Běloruska Nor Endre Strømsheim, který letos vyhrál tři individuální závody. Pouhé dva body na něj však ztrácí Lucas Fratzscher z Německa. Další závodníci mají odstup více než sto bodů.
V Raubiči však budou mít mnohem větší konkurenci, představí se i stabilní účastníci Světového poháru. Mezi velké favority by měli patřit Ukrajinci Dmytro Pidručnyj a Artěm Pryma či Bulhaři Vladimir Iliev a Krasimir Anev. Ten obhajuje vítězství ve vytrvalostním závodě.
Povzbuzený 13. místem z mistrovství světa přijíždí Slovák Martin Otčenáš. To nejlepší postaví domácí Bělorusko, uvidíme tedy i 15. muže sprintu v Antholzi Antona Smolského.
Ruské béčko posílilo o Matveje Jelisejeva a Eduarda Latypova, lotyšskou vlajku by měl držet vysoko Andrejs Rastorgujevs.
Pak tu jsou samozřejmě další závodníci, kterým se daří v IBU Cupu. Medailové ambice budou mít i při větší konkurenci Norové Aleksander Andersen a Sindre Pettersen, Němec Roman Rees, Rusové Kirill Strelcov a Sajd Karimulla Chalili či Francouz Martin Perrillat Bottonet.
Českou sestavu posílili účastníci mistrovství světa Tomáš Krupčík a Adam Václavík. Krupčík již má medaili z evropského šampionátu, v roce 2018 byl v Ridnaun stříbrný ve vytrvalostním závodě. Tuto dvojici doplňuje trio Milan Žemlička, Vítězslav Hornig a Mikuláš Karlík.
Preview ženy
IBU Cupu v této sezóně vládnou Rusky, konkrétně Jekatěrina Glazyrinová a Anastasija Poršněvová. Glazyrinová vede o 54 bodů před svou kolegyní, o dalších 37 bodů zpět je Elisabeth Högbergová. Švédka ovládla poslední dva závody druholigového seriálu a mezi favoritkami bude i nyní.
Kompletní bronzovou štafetu z Antholze do Raubiči přivezla Ukrajina. Zvlášť Olena Pidhrušná byla na mistrovství světa ve skvělé formě, ve sprintu dojela čtvrtá. Na medaile ale určitě myslí i sestry Semerenkovy.
Na světovém šampionátu se dařilo také Bulharce Mileně Todorovové či Lotyšce Baibě Bendikové. Nejsilnější možnou sestavu bude mít domácí Bělorusku v čele s Irinou Krivkovou.
Z první desítky IBU Cupu dále nechybí Němky Vanessa Voigtová a Stefanie Schererová, Norka Karoline Erdalová, Švédka Ingela Anderssonová, Ruska Viktoria Slivková a Italka Alexia Runggaldierová. Ze známých jmen se představí i další z Němek Maren Hammerschmidtová či Nicole Gontierová z Itálie.
Českou sestavu tvoří pravidelné účastnice IBU Cupu Anna Tkadlecová a Natálie Jurčová, které doplní juniorky Tereza Vinklárková a Tereza Voborníková.
Program
Závodit se bude od středy do neděle, přičemž víkendové závody odvysílá živě ČT sport. Všechny závody poběží živě na Eurovision Sports TV.
| Program Mistrovství Evropy v Raubiči | ||
|---|---|---|
| 26. 2. | 11:00/15:30 | supersprint mužů |
| 26. 2. | 13:00/16:00 | supersprint žen |
| 27. 2. | 12:00 | smíšené dvojice |
| 27. 2. | 15:00 | smíšená štafeta |
| 29. 2. | 10:30 | sprint mužů |
| 29. 2. | 13:30 | sprint žen |
| 1. 3. | 10:30 | stíhací závod mužů |
| 1. 3. | 12:30 | stíhací závod žen |
Hlavní foto: Adam Václavík (Autor: Petr Slavík)
Nechápu (a nejsem sám) vyjádření řiditele Rybáře, že pátou ženu na SP NMNM pozve jenom v případě mimořádného úspěchu. K čemu potom jsou kvoty?? Když se nevyužívají, nemá ani cenu se o nějaké lepší výsledky snažit. Tomu se neříká motivace! To je zakopávání možných hřiven – to předvedl na MS, když blábolil, že teď už ten singlmix MUSÍ zlomit; jenom tím závodníky fest znervozňuje. Měl by si vzít aspoň základní kurs psychologie a možná by pochopil, že se nedá všechno zlomit přes koleno (tak šupácky to nedělal ani Šikola). Skutečně je potřeba vyzkoušet Jurčovou nebo Tkadlecovou – potřebují (a nejen ony) POZITIVNÍ motivaci. Ne nůž na krku.
Chápu Vás, ale kvóty jsou především extrémně nefér, letos na MS se to opět potvrdilo, když závody nemohli jezdit někteří skvělí biatlonisté z Francie, Norska či Německa, protože se nevešli do kvót, zatímco je jezdila spousta jiných, kteří tam výkonnostně neměli vůbec co dělat. Musí být hrozné, když jste v celkovém pořadí SP třeba na 15. místě, ale nemůžete jet závody MS a místo toho se koukáte, jak závod jede třeba 80 kluků, kteří jsou objektivně horší než Vy a někteří dokonce o několik levelů.
Moje pointa je – my si nezasloužíme takovou kvótu, jakou máme, kvalitativně vůbec neodpovídá a je pro nás nespravedlivě výhodná. Tkadlecová ani Jurčová rozhodně do SP nepatří. Pokud tam tedy nebudou, je to z mého v pořádku.
Já Vás naopak nechápu.
Kvoty byly zavedeny proto, aby se ze SP nestaly rozšířené přebory Německa, Francie, Norska a (dříve i) Ruska; koneckonců zejména Němci (kteří SP nejvíc dotují) si potřebují stále potvrzovat, jací jsou kabrňáci (v tomto směru mám s nimi dlouhotrvající zkušenosti).
Logicky jste úplně vedle: máme kvotu, jakou jsme si minulý rok vyjeli. A že jsou ve SP i slabí závodníci? Vždycky někdo musí být poslední – stejně jako první.
A příslušníci silných týmů, kteří se cítí odstrčení, řeší mnohdy Váš “pláč na špatném hrobě” tak, že závodí za nějakou spřátelenou zemi. Příkladů jistě sám znáte spoustu.
Biatlon je individuální sport. Měl by být stavěn na individuálních výsledcích a individuálních kvalitách. Chápu, že v závodech SP to holt musí být trochu uzpůsobené, aby i ty nejslabší týmy nemuseli jezdit jen v jednom člověku, protože by se to logisticky nevyplatilo. I tam je to ale přehnané.
Ale na MS by prostě měli mít možnost jet ti nejlepší, bez ohledu na to, z jaké jsou země.A pak samozřejmě i ti slabší, ovšem pokud se vejedou, rozhodně ne na úkor těch lepších. Znovu opakuji – je to individuální sport.
A ano, máme takovou kvótu, kteoru jsme si vyjeli. Ale to je právě špatně. Mluvím o tom, že jsou kvóty nastaveny nespravedlivě – jsou příliš nízké pro nejsilnější týmy a příliš vysoké pro slabší týmy. Za nás si objektivně na MS zasloužily jet tak 3 holky a 2 kluci. Nejsem žádný Čecháček, snažím se na to dívat objektivně. Když vidím, jak závod nemůže jet třeba Fabien Claude nebo Bjoentegaard, a místo toho tam jezdí lidi typu Runnals, Slotins, Colic a x dalších, kteří jim kvalitativně nesahají po kotníky, tak to prostě není fér ani omylem.
Fanoušek biatlonu by měl kašlat na to, z jaké je kdo země, měl by mít zájem na tom, aby se mohl dívat na ty nejlepší – jak na SP, tak obzvlášť na MS. Nehledě na pohled optikou samotných závodníků. Kvóty jsou totálně nespravedlivé, stejně jako všude jinde. Je to úplně stejně nefér, jako když řeknete, že ve vedení společnosti musí být 50 % mužů a 50 % žen bez ohledu na to, kdo je jak dobrý, prostě čistě podle genderového hlediska. Hledisko státní příslušnosti je úplně stejně nespravedlivé.
A nemůžete tvrdit, že by to bylo mistrovství tří států – i kdyby tam každý z nich poslal deset závodníků, stejně pořád zbyde spousta míst pro další země, jen by se tam prostě nedostali ti, kteří tam kvalitativně absolutně nemají co dělat.
K závodění za jiné země: není se co divit, ale to přece nemůže být řešení. Nemůžete kvalitnímu závodníkovi říct “sorry, jsi fakt dobrej, ale nevejdeš se nám do kvót, takže buď skonči nebo si najdi jinou zemi, kde se do kvóty vejdeš” – takováhle situace by přce vůbec neměla nastat. To je právě o té nespravedlnosti.
Osobně se znám s Florentem Claudem, který svého času chtěl skončit, než ho oslovili Belgičani. Dlouho se rozmýšlel, dlouho se to v něm pralo a přestože kývl, svým způsobem se to v něm pere dodnes a občas mu to někdo dává sežrat. Tohle prostě není řešení. Řešení je buď kvóty zrušit, nebo je aspoň nastavit tak, aby byly spravedlivější.
Pláčete dobře, ale na špatném hrobě (jak pravil už klasik Felix Holzmann).
Toto by mohl být námět pro vedení IBU (i když silně pochybuji, že by se tím zabývali).
Mně šlo spíš o to, aby kvota – kterou si naši vyjeli – byla využita, čímž by se prospělo závodníkům (nepouštět je do ostrého boje je jako když koupíte houslistovi smyčec až tehdy, kdy se naučí hrát) a HLAVNĚ by byla k dispozici rezerva pro štafety – kdyby se někomu něco stalo (viz Ruhpolding 17. 1. 2020) – a nebylo by potřeba náhradníka nahánět přes půl Evropy.
Toť vše.