Příběh
Francouzský biatlonista Simon Desthieux je tichý a skromný, vyhýbá se záři reflektorů. To i přesto, že se v posledních letech zařadil mezi nejužší světovou elitu.
Biatlon byl v rodině Simona Desthieuxe vždy tématem číslo jedna. Otec Jean-Marc byl do roku 2017 prezidentem lyžařského klubu SC Lompnes, ve kterém začínali s biatlonem všichni tři synové.
Nejstarší Baptiste závodil na úrovni IBU Cupu a pak se dal na trenérskou dráhu. Nejmladší Étienne následoval prostředního Simona a snil o tom, že spolu utvoří dvojici po vzoru bratrů Fourcadových. Na mezinárodní scéně se však prosadil pouze Simon Desthieux.
V Novém Městě na Moravě se stal v roce 2011 juniorským mistrem světa ve vytrvalostním závodě. Tenhle úspěch pro něj byl vstupenkou do francouzského áčka. Od sezóny 2012/13 nepřetržitě závodí ve Světovém poháru.
Poměrně dlouho čekal na premiérové pódium. Dočkal se až v roce 2018, kdy skončil druhý ve sprintu v Ťumeni. I díky tomuto výsledku skončil v celkovém hodnocení Světového poháru osmý.
V následujících dvou ročnících byl ještě výš – čtvrtý a šestý. Vyloženě nevyčnívá ve střelbě, ani v běhu, ale patří k nejvyrovnanějším biatlonistům. Díky tomu má velmi pevné místo v mužské štafetě, se kterou vybojoval zlato na Mistrovství světa v Antholzi v roce 2020.
Jeho partnerkou je Célia Aymonierová, která po sezóně 2019/20 ukončila kariéru. To Simon Desthieux pokračuje dál a na prahu třicítky se dočkal první velké individuální medaile i vítězství ve Světovém poháru.
Ve sprintu na Mistrovství světa v Pokljuce 2021 neminul ani jeden terč a podlehl pouze Martinu Ponsiluomovi. Ve stejné disciplíně vyhrál v Novém Městě na Moravě a s úspěšnou sezónou se rozloučil triumfem v závěrečném hromadném startu v Östersundu.
Skvělou formu si přenesl i do olympijského ročníku 2021/22. Hned v jeho úvodu se premiérově oblékl do žlutého trikotu.
Články
Text: Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík
Poslední aktualizace: 28. 12. 2021
