O konci kariéry přemýšlel Lowell Bailey několikrát, poprvé v roce 2006 po olympiádě v Turíně. Vydržel však ještě další tři olympijské cykly a asi nelituje. Až na samotný závěr si nechal to nejlepší – titul mistra světa. Jaké další úspěchy zaznamenal jeden z mála biatlonistů střílejících na levou stranu?
1) První americký mistr světa
Málokterý biatlonista se dostane do životní formy v 35 letech. Lowellu Baileymu se to povedlo na Mistrovství světa v Hochfilzenu v roce 2017. Zářil především na střelnici, trefil 69 ze 70 terčů. Ve sprintu a ve stíhačce mu to ještě na medaili těsně nestačilo, ale ve vytrvalostním závodě už se dočkal.
Po čtyřech nulách se dostal o 6,4 sekundy před dosud vedoucího Ondřeje Moravce. Na posledním mezičase se jeho náskok zmenšil na pouhou desetinu sekundy, ale v cíli byl o 3,3 sekundy dříve. Ukončil tak americké čekání na zlatou medaili z vrcholné akce.
Foto: Lowell Bailey (Autor: Petr Slavík)
2) Olympijské maximum
S výjimkou Mistrovství světa v Hochfilzenu se Baileymu nikdy moc nedařilo na velkých akcích, speciálně to platí pro olympijské hry. Pod pěti kruhy se mu výrazněji vedlo jen jednou. Ve vytrvalostním závodě v Soči.
V případě čisté střelby dokonce mohl pomýšlet na bronz za dvojicí Martin Fourcade a Erik Lesser. Jenže si neodpustil jednu chybu, na druhé střelecké zastávce. I s ní bral skvělou osmou pozici.
3) Poprvé na pódiu
Až ve 32 letech Bailey poprvé vystoupal na pódium v závodě Světového poháru. Povedlo se mu to ve sprintu v Kontiolahti v roce 2014. Klíčem k úspěchu byla čistá střelba.
Tehdy byl v boji o bronz o tři desetiny lepší než jeho osudový soupeř Ondřej Moravec. A o devět desetin horší než Alexandr Loginov. Ten si ale pomohl zakázanou látkou EPO, a tak se Američan i Čech dodatečně posunuli na druhé a třetí místo.
Foto: Lowell Bailey (Autor: Petr Zbranek)
4) Druhý v olympijské generálce
Americký biatlon nemá olympijského vítěze. Generálka v Pchjongčchangu v roce 2017 ale naznačila, že by se to mohlo o rok později na stejném místě změnit.
Bailey si svou životní formu převezl i do Asie, v úvodním sprintu ani jednou nechyboval a nestačil jen na suverénního Juliana Eberharda. Na olympiádě to bohužel nezopakoval, ve stejné disciplíně skončil až 33.
5) Týmový úspěch
Lowell Bailey je určitě rád, že ještě zažil zavedení závodů smíšených dvojic. Tam se zvyšovala jeho šance na týmový úspěch, který skutečně přišel.
Američané nasadili v Kontiolahti v roce 2017 to nejlepší, Baileyho a k němu Susan Dunkleeovou. Tato dvojice se od začátku držela na čelních pozicích. Na suverénní Rakušany to nebylo, ale Bailey v závěru porazil Němce Reese a zajistil export stříbra do USA.
Hlavní foto: Ondřej Moravec, Lowell Bailey a Martin Fourcade (Autor: Petr Slavík)
