Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě utkví v paměti především díky fantastické atmosféře. Ve Vysočina Areně se ale napsala i spousta sportovních příběhů. Pojďme si je připomenout.
Francie: Rekordní počet medailí
Anterselva 1995, Kontiolahti 2015, Oslo 2016 a Nové Město na Moravě 2024. Francie počtvrté v historii ovládla na mistrovství světa pořadí národů, navíc se ziskem rekordních 13 medailí.
Nejúspěšnějšími účastnicemi šampionátu se staly s pěti medailemi Julia Simonová (4-0-1) a Justine Braisazová-Bouchetová (3-1-1). Ve sprintu je na kompletně francouzském pódiu doplnila Lou Jeanmonnotová.
Braisazová-Bouchetová získala v hromadném startu svůj první individuální titul mistryně světa. Olympijskou vítězkou už je, takže jí chybí do sbírku už jen velký křišťálový glóbus.
Francouzské ženy zároveň poprvé v historii vyhrály štafetu na mistrovství světa.
„Jsou to výjimečné výsledky se spoustou superlativů. Na začátku jsme mířili na čtyři až šest medailí, v biatlonu nemáte nikdy nic jisté. Po smíšené štafetě do šlo dobrým směrem. Za vším stál opravdu výjimečný tým žen. Jsme opravdu potěšeni celkovými výsledky,” hodnotil šampionát pro L’Équipe šéf francouzského biatlonu Stéphane Bouthiaux.
Aby to nebylo jen o ženách, tak Quentin Fillon Maillet vybojoval v hromadném startu bronz a ukončil tak čekání francouzských mužů na individuální medaili v této sezóně.
Norsko: Ženy bez medaile
Králem světového šampionátu se v jednom ze svých nejoblíbenějších areálů stal Johannes Thingnes Bø. Medaili získal v každém závodě, jediné individuální zlato mu sebral ve sprintu Sturla Lægreid. Ziskem 20. zlata vyrovnal rekord Oleho Einara Bjørndalena.
Mezi národy skončili Norové druzí, do sbírky 12 medailí ale vůbec nepřispěly ženy. Pokud tedy nepočítáme mixy. Stalo se tak poprvé od roku 2017.
Nejlepší Norkou, podle průměrného výsledku, tak paradoxně byla Lotte Lieová, která reprezentuje vlast své belgické maminky.
„Tým si vedl dobře na začátku sezóny, kdy předváděl lepší výsledky, než bychom mohli čekat. Je možné, že byly ve formě moc brzo a na mistrovství světa narazily,“ hledal vysvětlení expert NRK Ola Lunde.
Zklamáním byly především výkony vedoucí ženy Světového poháru Ingrid Tandrevoldové, která nebyla v Novém Městě lepší než desátá.
Itálie: Bude pokračovat Wiererová?
Třetím nejúspěšnějším týmem šampionátu byl ten italský. „Je to určitě pozitivní mistrovství světa, protože jsme získali čtyři medaile,“ řekl webu FondoItalia technický ředitel italského biatlonu Klaus Höllrigl. „Nicméně nám zůstala hořká pachuť po třech štafetách, ve kterých jsme nevyužili náš potenciál.“
Štafetové nezdary (6., 10. a 11. místo) chtějí Italové analyzovat, aby předvedli lepší výsledky na domácí olympiádě v roce 2026.
Dobrou zprávou je psychická pohoda Lisy Vittozziové, která v NMNM získala své první velké individuální zlato a k němu přidala tři stříbra.
Nevýraznou sezónu naopak nevylepšila Dorothea Wiererová, byť si 10. místem ve sprintu alespoň vylepšila sezónní maximum.
A jak to vypadá s jejím možným koncem kariéry? „Nechci končit sezónou, která neodpovídá mé úrovni,“ naznačila Wiererová italským novinářům své rozhodnutí.
Švédsko: Kritika Pichlera a konec Brorssonové
Před rokem v Oberhofu získali Švédové rekordních 11 medailí. Letos „jen“ tři a žádnou individuální. A švédská média kritikou nešetřila.
S radou, jak pomoct jednomu z nejhůře střílejících týmů, přispěchal i legendární trenér Wolfgang Pichler, který je podepsán pod největšími švédskými úspěchy.
Vedení by podle něj mělo angažovat Siegfrieda Mazeta. „Zaplaťte mu 200 000 eur a pak můžeme mít nejlepšího střeleckého trenéra na světě,“ navrhl Pichler.
To bylo ještě předtím, než švédští muži vybojovali historické zlato ve štafetě. Ženy navíc dojely po pěti letech druhé.
„Řeknu to takto: Mohly to být dvě nejdůležitější medaile mé trenérské kariéry, protože švédská média začala být velmi agresivní,“ přiznal v rozhovoru pro Sport1 trenér švédského týmu Johannes Lukas. „Je to jiné zpravodajství než v Německu. Jste buď králem, nebo idiotem.“
Ze Švédska přišla ještě jedna příjemná a jedna smutná zpráva. Sebastian Samuelsson se stane na jaře otcem a Mona Brorssonová se ve 33 letech rozloučí s kariérou. „Byla celou dobu mámou našeho týmu,“ smutní Elvira Öbergová.
Německo: Problémy s materiálem a loučící se Doll
Nároční němečtí fanoušci kritizovali během šampionátu jak výsledky sportovců, tak práci servismanů. Na horší materiál poukazovali i sami sportovci. „Připadalo mi to jako v letadle. Ti vepředu byli v první třídě a my ve druhé třídě,“ řekla například Vanessa Voigtová televizi ARD.
Sportovní ředitel Felix Bitterling německé biatlonisty pokáral za negativní nastavení mysli. Jinak je ale podržel. „Nemusíme přivolávat velkou krizi. Máme tři medaile, loni jsme měli taky tři, tehdy ještě s Denise Herrmannovou-Wickovou.“
Janina Hettichová-Walzová si vystřílela v individuálu životní stříbro a pak přispěla i k bronzu ženské štafety.
Benedikt Doll se zase bronzem ve vytrvalostním závodě rozloučil s kariérou. „Znovu jsem investoval všechno, dal do sebe a do tým to nejlepší, abych z letošní sezóny a mistrovství světa v Novém Městě vytěžil maximum. Teď chci vložit svou energii do nových projektů a trávit více času se svou rodinou,“ vysvětlil 33letý Němec své rozhodnutí.
Česko: Bez medaile, ale s nadějí
Český tým skončil na domácím mistrovství světa bez vysněné medaile. Na nejlepší individuální výsledek dosáhla ve stíhacím závodě 9. Markéta Davidová. Slušná byla i 7. místa obou štafet, které se pohybovaly do poloviny závodu na čelních příčkách.
„Musíme to zanalyzovat a říct, jak dál. Neděláme asi vše dobře, když se nedaří, ale může to být o detailech, nastavení hlav lidí v realizačním týmu i sportovců. Věřím, že to zvládneme, protože talenty máme,“ hodnotil sportovní část prezident ČSB Jiří Hamza.
K těm talentům: Tomáš Mikyska obsadil ve vytrvalostním závodě životní 10. příčku. Poslední nepřesný výstřel ho připravil o Top 6. Tereza Voborníková zase ve stíhačce poskočila z 32. místa až na 13. Pět různých biatlonistů se na šampionátu vešlo alespoň jednou do 20. místo, což je vyrovnání českého maxima.
Světový šampionát byl každopádně velkým vítězstvím českých organizátorů. Přes déšť a vysoké teploty se jim podařilo připravit férové podmínky na trati. Nezapomenutelné bude novoměstské mistrovství i díky fanouškům, kterých do Vysočina Areny dorazilo přes 200 tisíc.
Radost v Pobaltí i v Polsku
O největší úspěch v historii lotyšského biatlonu se postaral Andrejs Rastorgujevs, když v hromadném startu vybojoval stříbro. Navázal tak na dva bronzy Ilmārse Bricise z let 2001 a 2005.
Ne všichni ale sdíleli s lotyšským biatlonistou jeho radost. „Nebudu mu gratulovat,“ řekl natvrdo Sebastian Samuelsson. Rastorgujevs totiž před třemi lety dostal 18měsíční stopku za vynechání tří dopingových kontrol.
„Lidé mohou říkat, co chtějí, pro mě je ale nejdůležitější, že tu stojím se stříbrnou medailí, mou vůbec první medailí z mistrovství světa. To je fantastický pocit,” usmíval se Rastorgujevs.
Co víc, pouhé čtyři měsíce po porodu překvapila pátým místem ve sprintu Baiba Bendiková. Žádná lotyšská biatlonistka nebyla na mistrovství světa výš.
Pro pobaltské země to byl celkově úspěšný šampionát. Estonské ženy vedly v polovině štafety a nakonec dojely čtvrté. Opět se jednalo o historický úspěch. V hromadném startu zazářily 8. Tuuli Tomingasová a 12. Regina Ermitsová, ve vytrvalostním závodě zase 14. Kristo Siimer. Předtím byl přitom ve Světovém poháru nejlépe 42.
Nejlepší výsledek v historii zapsala také pátá štafeta amerických mužů posílená o Novozélanďana Campbella Wrighta. Ten si navíc ve sprintu vyjel 11. příčku.
V Polsku oslavovaly, že dvě štafety skončily po 25 letech v Top 10. „Nyní máme důkaz, že náš biatlon dělá velké pokroky. Oba naše týmy se jasně zlepšují, včetně mužů. Je tam obrovský rozdíl oproti posledním letům, máme mladý tým s velkým potenciálem,“ glosovala polské výsledky pro SportoweFakty Weronika Nowakowská.
Premiérová medaile stále uniká švýcarským biatlonistům, byť ve smíšené štafetě jim k ní chybělo pouhých 1,2 sekundy. Tak třeba za rok doma v Lenzerheide…
