Jaroslav Soukup

Pochází z Lomnice nad Popelkou a s biatlonem začínal v nedaleké Jilemnici. Absolvent magisterského oboru Učitelství tělesné výchovy se ve volném čase věnuje starým autům a motorkách, na nichž se prohání spolu s trenéry Ondřejem Rybářem a Zdeňkem Vítkem. Má rád také kolo, na němž patřil mezi reprezentanty k nejrychlejším. Je otcem dcery Adély a syna Tomáše.

Kariéra

1999/00

Debut na mezinárodní scéně mu zpříjemnil zisk medaile. Na Mistrovství Evropy juniorů v Zakopanem totiž byl členem bronzové štafety.

2000/01

Na Mistrovství Evropy juniorů v Haute Marienne vedl jako finišman českou štafetou za obhajobou bronzu. Obstál i ve světové konkurenci, když v Chanty-Mansijsku vydoloval z vytrvalostního závodu 14. příčku.

2001/02

Ve štafetě v Antholzi přičichl k atmosféře Světového poháru. Stejnou disciplínu absolvoval i na Mistrovství světa juniorů v Ridnaun a bylo z toho stříbro. K němu přidal mimo jiné 13. pozici ve sprintu.

2002/03

Na juniorských šampionátech se dočkal dalších medailí. Z toho světového v Kościelisku dovezl bronz, z evropského ve Forni Avoltri zlato a navrch pátou a sedmou příčku.

2003/04

Přechází mezi dospělé. Světový pohár pro něj zatím byl tvrdým soustem a nedostal se v něm výš než na 53. místo. Naproti tomu na Mistrovství Evropy v Minsku dokončil vytrvalostní závod na deváté pozici.

2004/05

Závodil převážně na kontinentální úrovni a tři šance ve Světovém poháru v body nezužitkoval. Mezi nejlepší neproklouznul ani na hůře obsazeném Mistrovství Evropy v Novosibirsku.

2005/06

Nedostal se na Zimní olympijské hry v Turíně, ale útěchou mu byl titul mistra Evropy ve sprintu v Arberu. Nebo první bodový zisk ve Světovém poháru – 19. místo z konce sezóny v Oslu.

2006/07

Více příležitostí ve Světovém poháru dokázal proměnit například v 15. příčku ve sprintu v Hochfilzenu. Na krk si pověsil i dva cenné kovy, stříbra z Univerziády v Turíně a z Mistrovství Evropy v Bansku.

2007/08

Ve Světovém poháru zprvu tápal, ale ve sprintu v Antholzi už takřka dosáhl na elitní desítku. Na Mistrovství světa v Östersundu byl součástí sedmé štafety.

2008/09

Jediná nepřesnost ho ve vytrvalostním závodě na Mistrovství světa v Pchjongčchangu dělila od stříbrné medaile. Místo toho skončil 11. Stejnou pozici zopakoval i na následném Světovém poháru v Trondheimu.

2009/10

Stabilizoval svou výkonnost ve Světovém poháru a ve vytrvalostním závodě v Antholzi dokonce sahal po vítězství. Nezvládl však poslední střelbu a dvě chyby ho odsoudily ke čtvrté příčce. Na olympiádě se bohužel s formou nepotkal.

2010/11

Radoval se z prvního pódia ve Světovém poháru, když byl součástí druhé štafety v Oberhofu. Vrchol sezóny v podobě Mistrovství světa v Chanty-Mansijsku mu ovšem hrubě nevyšel.

2011/12

Začátek sezóny v Östersundu pro něj byl přímo snový. Sedmnácté místo, pak sedmé a třetí. Stupně vítězů se mu podařily ještě jednou zopakovat, ke všemu na Mistrovství světa v Ruhpoldingu. Ve vytrvalostním závodě rozesmutnil všechny fanoušky, když překvapivě vzal bronz domácímu Birnbacherovi.

2012/13

Byl před ním náročný úkol. Z dobře fungující smíšené štafety před Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě vypadl Michal Šlesingr a on ho měl nahradit. Bouřlivá atmosféra ho nepoložila, jen jednou dobíjel a významně se podílel na bronzu.

2013/14

Svá střelecká procenta posunul na maximum. Od toho se odrazil ve sprintu na Zimních olympijských hrách v Soči. Po druhé bezchybné střelbě byl v čele, v cíli mu pak patřilo fantastické třetí místo. Stal se tak vůbec prvním českým biatlonistou, který získal olympijskou medaili. Druhý cenný kov, stříbro, bral se smíšenou štafetou.

2014/15

Po olympijském úspěchu ve Světovém poháru spíše stagnoval. Znovu ale prokázal, jak zkušeným závodníkem je, když si nejlepší formu přivezl na Mistrovství světa v Kontiolahti. Ve sprintu mu jen těsně proklouzla pod rukama elitní desítka a štafetě pomohl k šesté příčce

2015/16

Potkala ho krize, stejně jako další členy českého áčka. V Ruhpoldingu dokonce okupoval úplný chvost výsledkových listin, a tak se přesunul o patro níž. Po druhém místě ve sprintu IBU Cupu v Osrblie se mu povedlo vybojovat stříbro v hromadném startu na Mistrovství Evropy v Ťumeni.

2016/17

Po nepovedené sezóně přišla snad ještě horší. Světlé chvilky měl jen před koncem roku v Novém Městě na Moravě. Před českými fanoušky se vyhecoval k 19., 20. a 27. místu. Ve zbytku sezóny získal jediný bod a nijak zvlášť mu nevyšlo ani Mistrovství Evropy. Trápil se zejména běžecky.

2017/2018

V Östersundu se s formou nepotkal, a tak byl odsunut do IBU Cupu. Ani tam se mu příliš nedařilo, ale po Vánocích se vrátil mezi elitu a v Oberhofu dojel 25. Tím si řekl o pozvánku na olympiádu, kde byl součástí sedmé štafety. A pak dal biatlonu sbohem.

Poslední aktualizace: 1. 7. 2018
Foto: Jaroslav Soukup (Autor: Petr Zbranek)