Mistrovství světa se mělo na Pokljuku vrátit možná o pár let později. I letos bude mít domácí reprezentace medailovou naději v podobě Jakova Faka, zároveň ale dorůstá asi nejnadějnější generace slovinského biatlonu. Pojďme se na pořadatelskou zemi světového šampionátu podívat trochu zblízka.
Velká jména slovinského biatlonu
V roce 1991 získalo Slovinsko nezávislost a v roce 1995 první medaile ve Světovém poháru. V Lahti se o ně postarali Andreja Koblarová a Matjaž Poklukar.
Koblarová byla dlouhá léta slovinskou jedničkou. V devadesátých letech vyhrála tři závody Světového poháru, celkem vystoupala devětkrát na stupně vítězů.
Na sklonku své kariéry ještě pomohla ženské štafetě ke dvěma bronzům. Štafeta v Ruhpoldingu v roce 2006 pro ni byla vůbec poslední. Sešly se v ní čtyři nejlepší slovinské biatlonistky historie. Vedle Grašicové Teja Gregorinová, Tadeja Brankovičová-Likozarová a Andreja Maliová.
Gregorinová později získala stříbro na Mistrovství světa 2009 a bronz na Zimních olympijských hrách 2014. Brankovičová-Likozarová zase šestkrát vystoupala na stupně vítězů v závodech Světového poháru. Současná trenérka ženského áčka Maliová byla nejlépe čtvrtá. Co by za to daly její současné svěřenkyně…
Na trenérskou dráhu se dal i další z hrdinů slovinské biatlonové historie. Janež Marič vyhrál v roce 2003 jako první slovinský muž závod Světového poháru, když za sebou v individuálu v Östersundu nechal Zdeňka Vítka a svého krajana Marka Dolence. Nyní Marič jako trenér předává své zkušenosti juniorům.
O největší úspěchy slovinského biatlonu se však postaral rodilý Chorvat. Jakov Fak se dlouhodobě připravoval ve Slovinsku a v roce 2010 změnil občanství. Pro svou novou vlast vybojoval dva tituly mistra světa (2012 a 2015), stříbro na Zimních olympijských hrách 2018 a bronz na Mistrovství světa 2013.
Fak byl také u jediné slovinské týmové medaile z mistrovství světa. V Ruhpoldingu se spolu s ním ze stříbra ve smíšené štafetě radovali Maliová, Gregorinová a Klemen Bauer. Právě mužská polovina stříbrné štafety se představí i letos na Pokljuce.
Jeden medailový kandidát
„Obětovali jsme začátek sezóny, abychom byli na Pokljuce co nejlepší. Víme, že máme jednoho kandidáta na medaili, ostatní můžou dosáhnout na relativně vysoká umístění,“ řekl v rozhovoru pro siol.net před startem letošního mistrovství světa trenér Slovinců Uroš Velepec.
Onen kandidát na medaili je jasný. Jakov Fak od začátku sezóny dokazuje, že se s ním musí i ve 33 letech počítat. Sedmkrát se probojoval do elitní desítky a v celkovém hodnocení drží devátou příčku. V posledním závodě před MS, v hromadném startu v Antholzi, dojel třetí.
Fak se pokusí o to, co se nepovedlo jeho předchůdcům před 20 lety. Získat cenný kov na domácím světovém šampionátu. Tehdy k tomu byli mezi jednotlivci nejblíž ve vytrvalostním závodě sedmá Andreja Koblarová a ve stíhacím závodě osmý Tomaž Globočnik. Obě štafety skončily sedmé.
Podobné výsledky ve štafetách bude těžké zopakovat, byť slovinští muži budou na MS obhajovat pátou příčku. Zřejmě vinou řádění koronaviru na tom nejsou běžecky tak dobře jako před rokem.
Miha Dovžan se zatím objevil v této sezóně dvakrát na bodech, jeho parťáci Klemen Bauer, Rok Tršan a Alex Cisar jednou. Ve štafetě z toho bylo nejlépe desáté místo.
A ženy? Jediné body zatím zapsala Polona Klemenčičová. Štafetu Slovinky sestavily jen jednou, v Hochfilzenu dojely 19. V posledních pěti sezónách nebyly lepší než 17.
Slovinský biatlon tak není před domácím mistrovstvím světa v ideální kondici. Budoucnost ale vypadá zajímavě.
Nadějná budoucnost slovinského biatlonu
To jméno tu už padlo. Alex Cisar. Nebo chcete-li česky Alex Císař. Dvacetiletý rodák z Kranje má totiž českého otce.
Oprávněně se o něm mluví jako o největším talentu v dějinách slovinského biatlonu. V roce 2019 se v Osrblí stal dvojnásobným dorosteneckým mistrem světa, o rok později byl při debutu mezi juniory v Lenzerheide třetí. Následně se ještě v Hochfilzenu stal mistrem Evropy a k tomu přidal stříbro.
Letos bral ve vytrvalostním závodě na Světovém poháru v Antholzi i přes dvě chyby premiérové body za 36. místo. Podle trenéra Velepce by bodoval mezi elitou výrazněji a častěji, kdyby kvůli koronaviru a pak zranění kolene nepřišel o měsíc a půl přípravy.
Další nadějné jméno: Lovro Planko. Je o rok mladší než Cisar. Společně na zmíněném šampionátu v Osrblí ovládli sprint, Cisar byl první a Planko druhý. Stříbro získali i ve štafetě společně s Antonem Vidmarem. Loni se rozloučil s dorosteneckou kategorií bronzem v Lenzerheide.
Obdivuhodné jsou výkony teprve sedmnáctileté Leny Repincové. Loni byla šestá a devátá na světovém šampionátu dorostenek, letos už prohání dospělé. Ve zkráceném vytrvalostním závodě na IBU Cupu v Arberu vybojovala senzační páté místo. Na Mistrovství Evropy v Dusznikách-Zdróji ukázala svou sílu ve smíšené štafetě, kterou rozjela na druhém místě.
O krok dál než Repincová je momentálně jednadvacetiletá Nika Vindišarová, kterou bychom mohli vidět na Pokljuce. Osmá žena z MSJ 2019 debutovala na mistrovství světa dospělých už loni a ve sprintu obsadila solidní 46. místo. V této sezóně na sebe upozornila v Oberhofu, když v závodě smíšených dvojic spolu s Mihou Dovžanem brala 13. příčku.
Mimochodem, Vindišarová a Dovžan jsou na Pokljuce skutečně jako doma, bydlí totiž kousek od areálu. Jejich kolegové zase mluví o Pokljuce jako o druhém domovu. Najdou v něm slovinští biatlonisté za pár dní klid a pohodu?
