Švédsko oslavuje své biatlonistky. Poprvé v historii vyhrály olympijskou štafetu, jejich největší rivalky z Norska naopak skončily bez medaile.
Linn Perssonová a Mona Brorssonová v polovině závodu zařídily švédské štafetě třetí místo. Na svůj závod se chystaly sestry Öbergovy, takže bylo jasno, k čemu se schyluje.
Hanna předávala Elviře už z prvního místa. Stihla na ni křiknout: „Užij si to.“
Užíval si i trenér Johannes Lukas, pro kterého je to první olympiáda v roli šéftrenéra. A rozhodně ne poslední. Švédský svaz už před olympiádou oznámil, že celému trenérskému štábu prodlužuje kontrakt až do Cortiny 2026.
Tím zároveň dostal trenéry pod tlak. Švédští fanoušci byli po nepřesvědčivém začátku her hodně kritičtí. Před štafetou zasypali Lukasovu schránku. Nebyli spokojeni s nominací. „Byl jsem naštvaný a přemýšlel nad tím, jak nám vůbec můžou lidi psát a říkat takové věci,“ přiznal Lukas listu Aftenbladet.
Štafeta žen podle něj ukázala, že spolu se svými trenérskými kolegy postupoval správně. „Olympijské zlato v týmech je ta největší věc, které můžete dosáhnout,“ radoval se osmadvacetiletý Němec.
Švédské biatlonistky vyhrát musely. Nechtěly totiž už poslouchat norskou hymnu. „Dvakrát jsem musela stát na pódiu a poslouchat norskou hymnu,“ řekla Elvira Öbergová. „A to už nám stačilo,“ dodala její sestra Hanna.
Cestu za zlatem Švédkám vyklidila Tiril Eckhoffová, která musela na druhém úseku po stojce na dvě trestná kola. Sama nechápala, co se vlastně stalo, a prý by neudělala nic jinak. „Začala jsem se třepat a byla bez šance. Jako bych před střelbou vypila 40 redbullů a 40 šálků kávy,“ přiblížila svůj stav televizi Discovery+.
Možná nebyla psychicky úplně v pohodě po tom, co její největší kamarádka Ingrid Tandrevoldová musela kvůli fyzickému kolapsu ve stíhačce odletět domů. Kdo ví. Čtvrté místo bylo každopádně pro Norsko velkým zklamáním.
