Top 20 týmů sezóny 2024/25: Jak si vedli biatlonové velmoci i outsideři?
Biatlonovou sezónu 2024/25 naprosto ovládla Francie, Norsko je v našem žebříčku až třetí. Jak si vedlo Česko a dalších 17 týmů? Přečtěte si velké shrnutí sezóny, které je plné zajímavých čísel a milníků.
1) Francie
Byla to francouzská sezóna. Na mistrovství světa získala země galského kohouta 13 medailí, z toho 6 zlatých. Muži i ženy ovládli Pohár národů.
Francouzky dosáhly mezi národy na zlatý hattrick. Lou Jeanmonnotová sice opět těsně prohrála bitvu o velký křišťálový glóbus, ale její čas ještě přijde. Třetí skončila v celkovém hodnocení Julia Simonová, pátá Océane Michelonová a šestá Jeanne Richardová. Dvě velké kamarádky zároveň ovládly hodnocení do 23 let. Tým Cyrila Burdeta má skvělou budoucnost.
První sezóna Simona Fourcada v roli trenéra mužů byla rozpačitá. Fourcade se proto rozhodl navýšit intenzivní tréninky o 25 %. Výsledek? Francouzi ovládli všech pět štafet ve Světovém poháru a poprvé v historii i Pohár národů. (Později jim soud po diskvalifikaci dopujícího Rusa Usťjugova přiřkl ještě vítězství v sezóně 2011/12.)
„Mým cílem není mít jednoho velkého muže, ale dovést na vrchol celý tým. Kdyby nějaký sportovec vyhrál celkovou klasifikaci, udělalo by mi radost, ale vítězství v těchto dvou pohárech je pro mě ještě důležitější,“ řekl Fourcade v rozhovoru pro Biathlonworld.
Oním velkým mužem by ale mohl být Éric Perrot, který se ve 23 letech stal mistrem světa ve vytrvalostním závodě. Ve Světovém poháru obsadil třetí místo, když ani jednou nevypadl z Top 15.
2) Švédsko
Lepší sezónu švédský biatlon nepamatuje. Aspoň co se týká Poháru národů. Ženy skončily počtvrté za posledních pět let druhé a mezi Top 3 se poprvé dostali i muži.
Sestry Öbergovy limitují časté zdravotní problémy, což se odráží v celkovém hodnocení Světového poháru. Elvira byla letos čtvrtá a Hanna až dvanáctá. Na vrchol sezóny se ale Švédky tradičně umí připravit. Elvira Öbergová se v Lenzerheide poprvé stala mistryní světa. Ella Halvarssonová zase slavila premiérovou medaili.
Mužům medaile z mistrovství světa unikla, ale Sebastian Samuelsson vyšplhal ve Světovém poháru až na čtvrtou příčku. Na týmových úspěších má velký podíl i Viktor Brandt. Stal se štafetou jistotou. S ním na prvním úseku vybojovali Švédové v minulé sezóně čtyři medaile.
3) Norsko
Je to paradox. Sturla Lægreid a Johannes Thingnes Bø dominovali Světovému poháru, ale stejně to Norům po 7 letech nestačilo na vítězství v Poháru národů. Zase tolik je to trápit nemusí.
V Lenzerheide vyhráli tu nejdůležitější štafetu. Johannes Thingnes Bø přidal na závěr své kariéry dva mistrovské tituly a premiérový titul získal Endre Strømsheim. V závodech Světového poháru poprvé v kariéře zvítězili Vebjørn Sørum a Martin Uldal. To dává Norům dobrou naději, že se jim podaří zalepit díru po odchodu bratrů Bøových.
Naopak ženy klesly v Poháru národů až na čtvrté místo. Níže byly naposledy v sezóně 2017/18. Velkým příslibem je stále teprve dvaadvacetiletá Maren Kirkeeidová, která Norky zachránila na mistrovství světa. Štafetu vytáhla z pátého na druhé místo a sama se radovala z bronzu v hromadném startu.
4) Německo
„Lokomotivou našeho týmu byly tento rok ženy,“ řekl v rozhovoru pro Sportschau sportovní ředitel Felix Bitterling. K mužům dodal: „Je dobře, že jsme teď sezónu zakončili.“
Franziska Preußová se konečně dočkala. Po letech plných zdravotních peripetií zvedla nad hlavu velký křišťálový glóbus. Jako první Němka od triumfu tragicky zesnulé Laury Dahlmeierové v sezóně 2016/17. Konečně se také dočkala titulu světové šampionky.
Vedle jednatřicetileté Preußové navíc vyrůstají mladé závodnice. Nejzářnějším příkladem je Selina Grotianová, která ve 20 letech vyhrála svůj první závod Světového poháru.
To přestárlý tým mužů klesl v Poháru národů až na čtvrtou příčku, čímž vyrovnal druhý nejhorší výsledek v historii. Němci získali během sezóny jen dvě individuální medaile. Jednu měl na svědomí pětadvacetiletý Danielo Riethmüller, který by se chtěl zbavit cedulky „promarněný talent“.
Na mistrovství světa se němečtí muži vzchopili alespoň ve štafetě a vybojovali bronz. O to překvapivější byla okamžitá rezignace trenéra Uroše Velepce. Mužský tým se tak pokusí vzkřísit duo Tobias Reiter a Jens Filbrich.
5) Švýcarsko
Kolik chybělo švýcarskému biatlonu k historicky první medaili na mistrovství světa? Přesně 1,4 sekundy. Lena Häckiová-Großová dojela před domácími fanoušky ve sprintu těsně čtvrtá. Ve stíhačce ji zase o medaili připravily tři chyby na závěrečné stojce. Jedna rána dělila od medaile ve vytrvalostním závodě pátého Niklase Hartwega.
Přesto můžou být ve Švýcarsku spokojení. Ženy si pátým místem v Poháru národů vytvořily nové maximum a také získaly kvótu šesti startujících. Muži uhájili šestou příčku.
A přepisovala se i ona historie. Aita Gasparinová a Niklas Hartweg se na Pokljuce postarali o premiérové štafetové vítězství. Osobní milník zaznamenala Amy Basergová, která v Ruhpoldingu poprvé vystoupala na stupně vítězek.
6) Itálie
Přijít o obhájkyni velkého křišťálového glóbu? Hodně kruté. Lisa Vittozziová musela kvůli zranění zad vynechat celou sezónu, což se projevilo také na bodovém součtu Italek. V Poháru národů se propadly na šesté místo, takže budou v příští sezóně jezdit jen v pěti.
Jinak si ale tým bez největší hvězdy nevedl tak špatně. Dorothea Wiererová i ve 34 letech několikrát atakovala stupně vítězek. A pozoruhodný comeback udělala na „poměrně stará kolena“ ve 27 letech Michela Carrarová, která si posunula osobní maximum z 19. příčky až na 5.
Tommaso Giacomel zase ukázal, že by měl na domácí olympiádě patřit k hlavním favoritům. Poprvé vyhrál závod Světového poháru a také si pověsil na krk stříbro z mistrovství světa.
7) Česko
Začalo to pohádkově. Markéta Davidová v Kontiolahti po třech letech ovládla závod Světového poháru. Jenže pak přišly problémy se zády, které ji připravily prakticky o celou sezónu.
I přesto české biatlonistky uhájily klíčovou pozici mezi 10 nejlepšími národy. To se povedlo s velkou rezervou i mužům, kteří si dokonce polepšili na 7. příčku.
Zjevením byly běžecké výkony Vítězslava Horniga. Z průměrného 66. běžeckého času vylétl až na 23. čas. I díky tomu se čtyřikrát podíval do elitní desítky. Mezi Top 10 poprvé proklouzl i Jonáš Mareček. Kristýna Otcovská a Petr Hák se zase zařadili do klubu bodujících.
Nakonec přišla i trochu nečekaná medaile smíšené štafety na mistrovství světa. Když se k tomu přidají cenné kovy z mládežnických šampionátů, je z toho docela úspěšná sezóna.
8) Ukrajina
Ukrajinský biatlon se vrací tam, kde se nacházel před ruskou agresí. Oba týmy poskočily v Poháru národů na 8. pozici. Muži mají zpátky kvótu pěti startujících.
Highlightem celé sezóny bylo třetí místo ukrajinských mužů ve štafetě v Novém Městě na Moravě. Jen těsně pod stupni vítězů v jednotlivých závodech zůstali Dmytro Pidručnyj, Julija Džimová a také Vitalij Mandzyn.
Ten ve svých 22 letech platí za největší talent ukrajinského biatlonu. V hodnocení biatlonistů do 23 letech skončil druhý za Campbellem Wrightem. A velmi slibně vypadá i 21letá Olena Horodná, která si posunula maximum ve Světovém poháru na 13. příčku.
9) Rakousko
Ein großes Problem. Tak by se dala popsat rakouská sezóna
Trochu ji zachraňovaly ženy, které dojely čtvrté na mistrovství světa. Výš ještě nebyly. Ale je docela alarmující, že z 8 výsledků v Top 10 jich 6 zajela Lisa Hauserová, která se připravovala mimo rakouskou reprezentaci. Talentovanou Annu Gandlerovou brzdí její imunitní systém a rakouští biatlonisté si opět stěžovali na kvalitu lyží.
To však neomlouvá tragické výkony mužů. Ti se vůbec poprvé v dějinách propadli mimo Top 10 a příští sezónu budou jezdit pouze ve čtyřech. Nejvýše postaveným Rakušanem ve Světovém poháru byl dvaačtyřicetiletý veterán Simon Eder, kterému patřilo 36. místo.
Následovala rezignace dlouholetého sportovního ředitele Franze Bergera. Skončili také trenéři Vegard Bitnes a Dominik Landertinger. Restartovat rakouský biatlon by měli nový sportovní ředitel Christoph Sumann a nový trenér mužů Ludwig Gredler.
10) Finsko
„Myslím, že si nikdo netroufal očekávat tolik umístění na stupních vítězů,“ zhodnotila finskou sezónu pro YLE Kaisa Mäkäräinenová.
Výkony Suvi Minkkinenové byly možná největším překvapením celé sezóny. Třicetiletá biatlonistka z Joensuu vždycky platila za skvělou střelkyni. Loni v létě s pomocí partnerů nashromáždila 15 tisíc eur, dlouho trénovala ve vysokých nadmořských výškách a celkově se víc soustředila na fyzickou přípravu. Výsledky se dostavily. Získala bronz ve sprintu na mistrovství světa a dvakrát třetí byla i ve Světovém poháru.
Ve dvojici s Terem Seppäläm pak Suvi Minkkinenová slavila vítězství v Oberhofu a třetí místo na Pokljuce. „Já jsem ve své kariéře neměla ani jedno umístění na stupních vítězů ve štafetách,“ ocenila Mäkäräinenová tyto výsledky.
Dobře připraveným Finům a Finkám přálo i štěstí. V závěrečných závodech sezóny těsně uhájili 10. pozice v Poháru národů.
11) Slovinsko
To vítězství mu přál snad celý biatlonový svět. Jakov Fak doma na Pokljuce po 10 letech ovládl závod Světového poháru. Ve 37 letech! Stal se tak druhým nejstarším vítězem po Olem Einarovi Bjørndalenovi. Ten vyhrál dokonce v 41 letech.
Fak měl celkově povedenou sezónu. V celkovém hodnocení skončil na skvělém 10. místě a na mistrovství světa bral dvě šestá místa.
Spokojená mohla být i Anamarija Lampičová, která se poprvé (a pak podruhé) podívala na stupně vítězek. A také pomohla slovinským ženám ke čtvrtému místu v Hochfilzenu. O den později zopakovali tenhle výsledek i slovinští muži.
12) Polsko
V Polsku musíme začínat neobvykle u mužů. Ti v Poháru národů vyšplhali až na 14. místo. Tak vysoko byli naposledy v sezóně 2005/06. Ještě za éry Tomasze Sikory.
Mistr světa z Anterselvy 2005 může mít hned několik nástupců. Stačí se podívat na letošní hodnocení závodníků do 23 let: 4. Jan Guńka, 5. Fabian Suchodolski, 6. Konrad Badacz
Polské fanoušky na začátku sezóny navnadila čtvrtým místem Natalia Sidorowiczová, ale k tomuto výsledku už se pak nepřiblížila. Polské ženy dokonce vypadly z Top 10 a ztratily tak páté místo ve Světovém poháru.
13) Estonsko
Jak je na tom Estonsko dva roky před mistrovstvím světa v Otepää?
Velmi dobře vypadaly v minulé sezóně štafety. Hned sedmkrát se vešly do Top 10. Tam poprvé v kariéře proklouzla i Regina Ermitsová. Dvacetiletý Jakob Kulbin zase na mistrovství světa příjemně překvapil 32. místem v individuálu.
Muži i ženy si více méně podrželi pozice. Pokud chtějí na domácí půdě uspět, musí ještě něco přidat. To bude úkol pro nového trenéra Håvarda Bogetveita.
14) Belgie
Tahle směsice různých národností funguje.
Belgický biatlon zažil historickou sezónu, pod kterou jsou podepsaní poloviční Norka Lotte Lieová, poloviční Francouzi Maya Cloetensová, César Beauvais a Eve Bouvardová, čistokrevný Francouz Florent Claude a pozor – rodilý Belgičan Thierry Langer.
Muži poskočili v Poháru národů z 19. příčky až na 13., ženy na 17. Poprvé v historii můžou oba týmy ve Světovém poháru využít čtyři místa a na olympiádě postavit štafetu.
A nejlepší individuální moment sezóny? Nepochybně osmé místo Mayi Cloetensové ve sprintu na mistrovství světa. Tým vedený Andořanem Françoisem Souliém celkově dobře vyladil formu a také těžil z francouzského servisu. V Lenzerheide posbíral hned 9 individuálních výsledků v Top 20.
15) Bulharsko
Nejdřív chtěl šéf bulharského biatlonu norského trenéra. Pak Němce Ricca Große. A nakonec skončil u Wolfganga Pichlera. Uplynulá sezóna ukazuje, že udělal dobře.
Velezkušený německý kouč oficiálně figuruje v roli konzultanta. Skládá tréninkový plán a dle svých slov má k ruce jednoho z nejlepších střeleckých trenérů na světě – Rusa Roberta Kabukova. Se servisem lyží zase pomáhal velezkušený Ital Fausto Bormetti.
I díky novým trenérům se k týmu opět připojili Vladimir Iliev a Milena Todorovová. Ta nabrala po mateřské přestávce životní formu a hned dvakrát vystoupala na pódium. Dařilo se i talentované Loře Hristovové, která obsadila ve 21 letech na mistrovství světa 13. a 19. místo.
Oba týmy poskočily v Poháru národů na 15. příčku, muži byli přitom před rokem až 20. Pichler probudil čtyřiadvacetiletého Blagoje Toděva, který si posunul maximum v závodě SP na 20. místo. Uvidíme, co ještě přichystá protřelý Němec na olympijskou sezónu.
16) USA
Novozélanďan udělal Ameriku zase velkou. Campbell Wright se stal jednou z hlavních hvězd letošního mistrovství světa, když vybojoval stříbro ve sprintu i ve stíhacím závodě.
Na konci sezóny zvedl jako první americký reprezentant nad hlavu trofej pro nejlepšího závodníka do 23 let. Barevný trikot jsme viděli na americké kombinéze poprvé od roku 2009, kdy jezdil ve žlutém Tim Burke.
V Lenzerheide zazářil i 12. Maxime Germain. Naopak ženy se s výjimkou Deedry Irwinové ve Světovém poháru ani nepřiblížily bodům. Po pádu ze 14. místa na 19. budou jezdit už jen ve třech.
17) Kanada
Javorové listy ve Světovém poháru moc nebodovaly. A to doslova.
Nejúspěšnější byla s 42 body Emma Lunderová, která se ale ve 33 letech rozhodla ukončit kariéru. Z mužů bodoval pouze Adam Runnalls.
Po 6 letech se s kanadským týmem rozloučil hlavní kouč Justin Wadsworth, v jehož práci bude pokračovat duo Andrew Chisholm a Helene Jorgensenová.
18) Lotyšsko
Lotyšský tým ztratil pozice i trenéra.
Muži i ženy se propadli v Poháru národů na 18. místo, což znamená, že budou jezdit Světový pohár jen ve třech. Po incidentu na mistrovství světa u toho zřejmě nebude Ilmārs Bricis. Lotyšský trenér řešil fyzicky konflikt s Andrejsem Rastorgujevsem, následně u týmu skončil a teď si odpykává šestiměsíční trest.
A něco pozitivního? Zmiňovaný Rastorgujevs byl třetí v individuálu v Ruhpodingu. Estere Volfová zase dosáhla v 19 letech na dvě bodovaná umístění. A také pomohla v NMNM ženské štafetě k 11. místu a tím i k druhému nejlepšímu výsledku v historii.
19) Slovensko
Slovenští fanoušci si užívali návrat svých oblíbenkyň. Paulínu Bátovskou Fialkovou nakoplo mateřství i návrat běžeckého kouče Martina Bajčičáka. V Le Grand-Bornand to rezultovalo ve třetí místo v hromadném startu.
Anastasia Kuzminová se v lednu natrvalo vrátila do Světového poháru a jako první čtyřicátnice v něm i bodovala. Na mistrovství světa podržela ženskou štafetu, která šestou příčkou vyrovnala historické maximum.
Slovenky získaly zpátky kvótu čtyř startujících. Mužům poskočila kvóta na tři, když si při vší bídě polepšili z 24. místa na 23.
20) Rumunsko
Rumunský tým posbíral v minulé sezóně dohromady 66 bodů. O 58 bodů se postaral ruský rodák Dmitrij Šamajev, 6 body přispěl George Colțea a 2 body přidala další naturalizovaná Ruska Anastasia Tolmačevová. To je hodně smutná vizitka.
Muži spadli v Poháru národů z 13. na 17. příčky. Ženy zůstaly na 21. místě a na olympiádě nesestaví štafetu.
Pod čarou
Pokud jste dočetli až sem, jste biatlonoví fanatici. A proto by vás mohlo zajímat, že litevské ženy obsadily v Poháru národů 20. pozici, která jim poprvé v historii dovolí postavit olympijskou štafetu.
Naopak mimo Top 20 zůstaly oba kazašské týmy, což je velké zklamání. Ale když někdo obětuje mistrovství světa kvůli Asijským hrám…
Biatlonová Asie je celkově v krizi. Japonsko dopadlo na samotné dno – muži na 29. místo a ženy na 32. místo. Dříve tradiční biatlonová země se letos vůbec nezúčastnila mistrovství světa juniorů.
Ale skončeme pozitivně. Chorvatští muži vyrovnali 24. příčkou výsledek ze sezóny 2009/10, kdy tým táhl Jakov Fak. Krešimir Crnković a Matija Legović by nemuseli být na olympiádě jen do počtu.
Gaia Brunellová zase psala historii brazilského biatlonu. Dvaadvacetiletá biatlonistka z Itálie se rozhodla reprezentovat vlast své maminky a na mistrovství světa zaujala dvěma 65. místy. I ji bychom mohli v únoru vidět pod pěti kruhy.
