Známkování týmů za sezónu 2020/21: Mezi jedničkáři jsou Norsko či Bělorusko. Co Česko?

Které týmy si za své výkony v sezóně 2020/21 vysloužily jedničku? A které jen tak tak, že nepropadly? Podrobně jsme se podívali na 24 týmů a oznámkovali jejich počínání ve Světovém poháru.

Norsko – známka: 1

Uplynulá sezóna skoro nemohla být pro Norsko úspěšnější. Poprvé v historii totiž tahle země získala oba velké křišťálové glóby. Johannese Thingnese Bøho, který ovládl Světový pohár potřetí v řadě, na čele celkového pořadí doplnili druhý Sturla Lægreid, čtvrtý Tarjei Bø a pátý Johannes Dale. Tiril Eckhoffové zase dělaly společnost druhá Marte Olsbuová Røiselandová a osmá Ingrid Tandrevoldová.

Norští muži i ženy vyhráli Poháry národů a ukořistili 13 z 15 křišťálových glóbů. Pokud bychom chtěli být přísní, tak favorizovaný Johannes Bø odjížděl z mistrovství světa bez individuálního zlata. Ale zase ho zastoupili dvakrát zlatí Lægreid a Eckhoffová.

Francie – známka: 1

Muži by zasloužili jedničku, Norům vzdorovali důstojně. Emilien Jacquelin obhájil titul mistra světa ve stíhacím závodě, Quentin Fillon Maillet zase třetí příčku v celkovém hodnocení.V Poháru národů skončili druzí, dvakrát triumfovali ve štafetě a Simon Desthieux konečně vyhrál i mezi jednotlivci.

Ženský tým byl po většinu sezóny lehce za očekáváním, ale našly se zářné body. Anaïs Chevalierová-Bouchetová získala na mistrovství světa stříbro a bronz. Julia Simonová pak spolu s Antoninem Guigonnatem vybojovala zlato v závodě smíšených dvojic. V lednu Simonová vyhrála dva závody, do konce sezóny už ale byla jen jednou v elitní desítce. A její kolegyně ji tam mockrát nezastoupily.

Německo – známka: 3

Němečtí fanoušci a novináři byli na své reprezentanty během sezóny často velmi kritičtí. Zvlášť během mistrovství světa, které se nevyvíjelo pro Německo vůbec dobře. Kritiku pak mírnil stříbrem ve vytrvalostním závodě Arnd Peiffer a následně přidala stejný kov i ženská štafeta. Přesto to byl pro Německo nejméně úspěšný šampionát od roku 2013.

Ani ve Světovém poháru německý tým nezářil. Jedinou individuální výhru zaznamenal opět Peiffer, který byl na 12. místě nejvýše postaveným Němcem v celkovém hodnocení. Mezi ženami se trochu nenápadně vyhoupla až na třetí příčku Franziska Preußová, která tak zastínila desátou Denise Herrmannovou. V Poháru národů byli muži i ženy třetí, k čemuž jim pomohlo i jedno štafetové vítězství.

Švédsko – známka: 1

Švédští biatlonisté měli skvělí nástup do sezóny. Hanna Öbegová po úvodním podniku Světového poháru oblékala žlutý trikot, blízko k němu měl i Sebastian Samuelsson. Následoval menší pokles formy a pak její vyladění směrem k mistrovství světa.

Na Pokljuce Švédové excelovali, vybojovali celkem šest medailí. O tu nejcennější se postaral Martin Ponsiluoma ve sprintu. Individuální medaile získali i Sebastian Samuelsson a Hanna Öbergová, kteří byli společně součástí bronzové smíšené štafety i dvojice. Mužská štafeta byla dokonce stříbrná.

Závěr sezóny už Švédům opět vycházel míň, ale druhé místo žen v Poháru národů a páté místo mužů je pro tuto zemi velkým úspěchem. H. Öbergová skončila celkově čtvrtá, Samuelsson šestý.

Rusko – známka: 3

Strádání někdejší biatlonové velmoci pokračuje. Rusové byli 43 závodů bez medaile. Rekordní sérii utnula až v Oberhofu zlatá smíšená štafeta. Následně hrozilo, že i z  Mistrovství světa v Pokljuce odjedou Rusové bez cenného kovu. V rolích zachránců byli tentokrát ve štafetě bronzoví muži.

Loňský mistr světa ve sprintu Alexandr Loginov se trápil, kromě výhry ve vytrvalostním závodě v Antholzi nebyl ani jednou na stupních vítězů. V závěrečném závodě sezóny potěšil ruské fanoušky druhým místem a premiérovým pódiem Eduard Latypov. Další Rusové v individuálních závodech na medaile nedosáhli.

Bělorusko – známka: 1

Zvlášť pro běloruské ženy to byla snová sezóna. Dzinara Alimbekavová poprvé v kariéře vyhrála závod Světového poháru, celkově se umístila na sedmé příčce a zajistila si trofej pro nejlepší závodnici do 25 let. Její kolegyně Hanna Solová získala premiérovou (bronzovou) medaili v nejlepší možnou chvíli – ve sprintu na Mistrovství světa v Pokljuce. Bělorusky byly dvakrát na stupních vítězů ve štafetě a díky čtvrté příčce mezi národy budou v příští sezóně startovat v šesti.

Muži jezdili na své možnosti solidně. Anton Smolski (26.) a Sergej Bočarnikov (34.) byli v celkovém hodnocení nejvýše v kariéře, Raman Jaljotnau si zase zajel 10. místem ve sprintu v Oberhofu své maximum. V Poháru národů si Bělorusové polepšili z 10. na 9. příčku.

Itálie – známka: 2

Z Mistrovství světa v Pokljuce odjeli s prázdnou a Dorothea Wiererová neobhájila velký křišťálový glóbus. Přesto Italové nemohou hodnotit sezónu jako vyloženě neúspěšnou. Zmíněná Wiererová zakončila Světový pohár na pátém místě a se ziskem malého křišťálového glóbu za vytrvalostní závody. Mladá Michela Carraraová si zajela životní 23. místo, Irene Lardschneiderová 24.

Prim ale tentokrát hráli muži. Lukas Hofer po 7 letech ovládl závod Světového poháru a celkově obsadil 8. příčku. Za ním se vytáhli dva junioři. Didier Bionaz zajel ve vytrvalostním závodě v Antholzi životní 13. místo, Tommaso Giacomel zase přispěl k bronzu štafety v Oberhofu. To jsou dobré zprávy směrem do budoucna.

Rakousko – známka: 2

Výkladní skříní rakouského biatlonu byli vždycky muži, kteří ale nezažili nijak pozoruhodnou sezónu. Za zmínku stojí výkony osmatřicetiletého Simona Edera, který se osmkrát vešel do elitní desítky, a ve sprintu v Oberhofu druhého Felixe Leitnera. Od něj by se ale ve 24 letech daly čekat stabilnější výkony. V Poháru národů skončili Rakušané až sedmí. Také proto, že zkušený Julian Eberhard kvůli zdravotním problémům absolvoval pouze 11 závodů.

Rakouský prapor tak museli převzít ženy v čele s Lisou Hauserovou, která překonala hned několik milníků: Poprvé v kariéře vystoupala ve Světovém poháru na stupně vítězů a také zvítězila. A vůbec jako první rakouská žena se stala mistryní světa. K výhře v hromadném startu přidala ještě stříbrné medaile ve stíhačce a ve smíšené štafetě.

Součástí stříbrného mixu byla i Dunja Zdoucová, která se zároveň premiérově dostala ve Světovém poháru do elitní desítky. Německé trenérské duo Markus Fischer a Gerald Hönig dotáhlo Rakušanky v Poháru národů na historicky nejlepší 8. místo.

Ukrajina – známka: 2

Slovenský trenér Juraj Sanitra zažil premiérou sezónou na pozici šéftrenéra celé ukrajinské reprezentace (dříve vedl muže) a s jejím průběhem může být relativně spokojený. Muži i ženy si zhruba udrželi své pozice, přesněji řečeno v Poháru národů klesli o jednu příčku. Dmytro Pidručnyj, Artěm Pryma a Anton Dudčenko se podívali do elitní desítky, Dudčenko poprvé v kariéře. Julia Džimová, která se dlouhodobě připravuje se slovinským trenérem Urošem Velepcem, dojela dvakrát druhá.

Silnou ukrajinskou zbraní byly tradičně štafety. Ženy v této disciplíně vybojovaly na Mistrovství světa v Pokljuce bronz. Ten byl nakonec jedinou ukrajinskou medailí na šampionátu, ale za úspěch se dají považovat i čtvrtá místa smíšené štafety a dvojice.

Švýcarsko – známka: 3

Předcházející sezónu prozářily výkony žen, které skončily v hodnocení štafet na fantastickém druhém místě. Letošní zima ale v paměti švýcarských fanoušků nezůstane. Větší pozornost na sebe strhl jen zkušený Benjamin Weger, který po devíti letech vystoupal na stupně vítězů. A pak Lena Häckiová, která dojela v posledním závodě sezóny čtvrtá.

Zmíněné ženy byly letos v hodnocení štafet až dvanácté, nezajely lépe než osmé. Muži skončili třikrát devátí. Pozitivní je alespoň fakt, že u toho dvakrát bylo mladé duo Sebastian Stalder a Niklas Hartweg.

Česko – známka: 3

Když získáte na mistrovství světa zlatou medaili, nemůžete sezónu hodnotit jako neúspěšnou. Markéta Davidová stabilizovala svou výkonnost, střílela i běhala nejlépe ve své kariéře. Stala se teprve čtvrtou individuální mistryní světa v historii českého biatlonu, když na Pokljuce ovládla vytrvalostní závod. Cenná je i její 11. příčka v celkovém pořadí.

Další české ženy se ale oproti minulé sezóně propadly výsledkovými listinami, i když třeba Lucie Charvátová patřila mezi běžeckou špičku. Jak ženy, tak muži si v Poháru národů pohoršili z 9. na 11. příčku.

Mužský tým opět táhl Michal Krčmář. I přesto, že v lednu kvůli covidu-19 vůbec nezávodil, se v celkovém pořadí nachází na 23. příčce. Pozitivní je, že se během poslední sezóny Ondřeje Moravce začali ukazovat jeho možní nástupci z řad juniorů. Rychlý Mikuláš Karlík v Novém Městě na Moravě překvapil 26. místem, Tomáš Mikyska zase v úvodu sezóny spolehlivými výkony ve štafetách.

USA – známka: 3

Předpokládané týmové jedničky byly dvojkami. Vicemistryně světa ve sprintu z loňského roku Susan Dunkleeová podávala během sezóny nevýrazné výkony, až v Novém Městě na Moravě mohla být spokojená se dvěma 8. místy. Talentovaný Sean Doherty udělal místo dalšího kroku vpřed krok vzad. Jeho nejlepším výsledkem v sezóně bylo 27. místo.

Zastínil ho Jake Brown. Muž, který měl do této sezóny na svém kontě jediný bod, skončil nyní v celkovém hodnocení na 47. příčce a na Mistrovství světa v Pokljuce zazářil 12. místem ve sprintu. Dunkleeovou zase na pozici jedničky vystřídala stabilnější Clare Eganová, která se dvakrát podívala do první desítky.

Americká sezóna měla pozitivní tečku v podobě úspěšných štafet v Novém Městě. Po šestém místě žen a mixu se dvojice Dunkleeová a Doherty radovala z překvapivého bronzu.

Kanada – známka: 3

Kanadský tým zůstal plus minus na svém. Jeho mužskou část táhli opět bratři Gowovi, celkově 35. Christian a 41. Scott. Christian Gow zazářil 11. místem v hromadném startu na Mistrovství světa v Pokljuce. Scott Gow si zajel své maximum ve Světovém poháru, když uzavřel první desítku hromadného startu v Östersundu.

Nikdo je ale nedokázal doplnit, stejně jako mezi ženami osamocenou Emmu Lunderovou. Ta obsadila v celkovém hodnocení životní 26. příčku. S formy svých jedniček těžili Kanaďané ve smíšených dvojicích. Christian Gow s Emmou Lunderovou v nich zapsali šesté a osmé místo.

Finsko – známka: 2

Finsko po odchodu Kaisy Mäkäräinenové z biatlonové mapy nezmizelo. Paradoxně se o to zasloužili muži, kteří byli dlouhá léta v útlumu. Tero Seppälä pravidelně bodoval a v celkovém hodnocení se posunul oproti loňsku o jednu příčku dopředu, na 36. místo. Další členové týmu si posunuli svá maxima, Tuomas Harjula byl v úvodu sezóny doma v Kontiolahti 14. a Olli Hiidensalo pak v Hochfilzenu 18. Ve štafetě v Antholzi to Finům dalo na sedmé místo, nejlepší výsledek od roku 2002. I díky tomu budou Finové v příští sezóně nově jezdit ve čtyřech.

Zkušená Mari Ederová si asi představovala lepší než 54. místo v celkovém hodnocení. Na body už se dostala jen Suvi Minkkinenová, která si 25. příčkou ve stíhačce v Hochfilzenu stanovila nové maximum.

Slovinsko – známka: 2

Slovinští muži budou po čtyřech letech opět objíždět Světový pohár v pěti. Největší podíl na tom má Jakov Fak, který se pravidelně umísťoval v elitní desítce a po třech letech se podíval i na pódium. Životní sezónu prožil Miha Dovžan, který se na domácím mistrovství světa probojoval do hromadného startu a obsadil v něm 18. místo. Slovincům opět šly štafety, v Novém Městě se radovali ze čtvrtého místa.

U mladého týmu žen bylo úspěchem, že se některá z jeho členek vůbec dostala na body. Poloně Klemenčičové se to povedlo poprvé v kariéře a hned dvakrát (32. a 38. místo). Maximum ve Světovém poháru si zajela i její mladší sestra Živa (55. místo)

Estonsko – známka: 3

Estonští muži zažili jednu z nejhorších sezón v historii, získali pouhých 12 bodů zásluhou Reneho Zahkny. Naopak pro ženy je 15. příčka v Poháru národů maximem. Zasloužila se o ni především dvojice Tuuli Tomingasová a Johanna Talihärmová.

Tomingasová si 7. příčkou ve sprintu v Kontiolahti zajela svůj nejlepší výsledek v kariéře. Pro Talihärmovou byla zase maximem 19. pozice ve sprintu v Östersundu i 55. příčka celkově. Další ženy za tímto duem výrazně zaostávaly, a tak Estonky sbíraly ve štafetách 16. a 17. místa.

Slovensko – známka: 3

Slovenská sezóna se těžko hodnotí, protože o její převážnou část kvůli koronaviru přišly dvě největší opory. Sestrám Fialkovým alespoň poměrně vyšel závěr zimy. Paulína se podívala dvakrát do elitní desítky, Ivona jednou. Sedmé místo ve stíhačce v Östersundu pro ni bylo druhým nejlepším výsledkem v kariéře. Z výkonů mladých biatlonistek sneslo přísnější měřítka 52. místo juniorky Henriety Horvátové ve vytrvalostním závodě v Antholzi.

Premiérových bodů se pod vedením českého trenéra Tomáše Kosa dočkali Michal Šíma a Šimon Bartko. Šíma dokonce v Oberhofu dosáhl na 25. místo ve sprintu a postoupil do hromadného startu, ve kterém přidal 27. pozici. Naopak podruhé v řadě končí sezónu bez bodového zisku Tomáš Hasilla.

Polsko – známka: 4

V Polsku už sezónu zhodnotili sami. Po dvou letech ukončili spolupráci s trenérem žen Michaelem Greisem a po pouhém roce se rozloučili s trenérem mužů Andersem Bratlim. Nor, který působil i u českého týmu, končí s velmi špatnou vizitkou. Jeho svěřenci, konkrétně Grzegorz Guzik a Andrzej Nędza-Kubiniec, získali dohromady jen tři body.

Ani tradičně silnější ženy nezářily. Monika Hojniszová-Staręgová se v celkovém hodnocení propadla z 12. příčky na 33. Kamila Żuková, někdejší soupeřka Markéty Davidové z juniorských let, bodovala jen sedmkrát. Našly se dva světlé body: Životní 26. místo Anna Mąkové ve vytrvalostním závodě v Antholzi a šestá příčka ženské štafety na Mistrovství světa v Pokljuce.

Japonsko – známka: 2

Japonci si vedli v uplynulé sezóně až nad očekávání dobře. Kōsuke Ozaki dokázal poprvé v kariéře bodovat ve Světovém poháru, když si vystřílel 24. příčku ve vytrvalostním závodě v Antholzi. Tsukasa Kobonoki si zase 28. místem ve sprintu v Östersundu vylepšil své maximum. Japonští muži budou moct v příští sezóně nově jezdit v třech, jejich kolegyně dokonce ve čtyřech.

Fujuko Tačizakiová zajela čtyřikrát na bodech a určitě zažila lepší sezóny. To platí i pro Sari Maedovou, která si připsala dva body. V celkovém součtu to ale Japonkám stačilo na potřebné 17. místo v Poháru národů.

Bulharsko – známka: 4

Bulharům se potvrdilo, že bude těžké nahradit Krasimira Aneva. Muži po jeho konci obsadili v Poháru národů až 19. místo, což je nejhorší umístění za posledních 10 let. Čtyřiatřicetiletý Vladimir Iliev se s pozicí jasného lídra úplně nesžil, pořádně se mu povedly jen dva závody. Ve vytrvalostním závodě na Mistrovství světa v Pokljuce obsadil 12. příčku, na závěr sezóny ve sprintu v Östersundu 9.

Svůj talent už začala i ve Světovém poháru ukazovat Milena Todorovová, na konci sezóny dokonce poprvé pronikla do elitní desítky. Výsledky dalších bulharských reprezentantů příliš zářné nebyly.

Litva – známka: 3

U litevských mužů jsme si už zvykli na to, že se pravidelně objevují na bodech. Vytautas Strolja si v uplynulé sezóně 16. místem ve vytrvalostním závodě v Kontiolahti dokonce vylepšil své maximum. Bodoval celkem čtyřikrát, jeho kolega Karol Dombrovski dokonce pětkrát. Za očekáváním a bez bodů naopak zůstal ten nejzkušenější – Tomas Kaukėnas.

Ženy byly schopné v minulých sezónách získat aspoň pár bodů, ale letos nikoliv. Nejvýš, na 47. příčku, vyšplhala Natalija Kočerginová.

Belgie – známka: 2

Můžeme mluvit o nejlepší sezóně v historii belgického biatlonu. I když belgického… Mužský tým táhl tradičně Francouz Florent Claude, ten ženský zase Norka Lotte Lieová. Ta se dokonce dočkala prvních bodů v kariéře za dvě 36. místa a jedno 37. Společně s Claudem byla devátá v závodě smíšených dvojic v Novém Městě na Moravě.

Ke Claudovi se opět přidal nejlepší čistokrevný Belgičan Thierry Langer, který si 15. místem ve sprintu v Östersundu vylepšil své maximum. Belgičané vystoupali v Poháru národů až na 17. příčku, a tak můžou v příští sezóně startovat ve čtyřech. Polepšily si i Belgičanky, ty mohou nově jezdit ve dvou.

Kazachstán – známka: 4

V Kazachstánu budují po dopingové aféře zcela nový tým a plody práce zatím přicházejí poskrovnu. Rychlý mladík Alexandr Muchin už si aspoň připsal první body za 29. a 30. místo, pro Vladislava Kirejeva je zatím stropem postup do stíhačky.

Zkušená Galina Višněvská-Šeporenková, která byla schopná jezdit do elitní desítky, se s nulami nyní pohybuje až ve třetí desítce. Pár bodů ještě dokázala získat Jelizaveta Belčenková. Ta byla s Kirejevem desátá v závodě smíšených dvojic v Oberhofu, což se dá považovat za největší kazašský úspěch v sezóně.

Lotyšsko – známka: 3

Boj Baiby Bendikové o medaili na mistrovství světa byl lotyšským vrcholem sezóny. Dvě chyby na poslední položce hromadného startu sice Bendikovou připravily o možnou medaili, ale deváté místo bylo i tak pro Lotyšku úspěchem. V záplavě nevýrazných výsledků zapůsobilo i životní 32. místo devatenáctileté Sanity Bulinové ve sprintu v Östersundu. Díky této dvojici budou Lotyšky po delší době jezdit ve třech.

I tak v Lotyšsku po sezóně převládá spíš pachuť. Dlouholetý lídr Andrejs Rastorgujevs vynechal tři dopingové kontroly a na konci sezóny mu byla pozastavena činnost. To je velký problém vzhledem k tomu, že v posledních třech sezónách nedokázal ve Světovém poháru bodoval žádný jiný lotyšský muž.

Souhlasíte se známkami? Ohodnotili byste některý z týmů jinak? Dejte nám vědět v komentářích.