Home > Téma > Příběh českých žen: Z totálního dna až ke křišťálovým glóbům

Příběh českých žen: Z totálního dna až ke křišťálovým glóbům

Gabriela Koukalová

Rok 2015 a české ženy vládnou štafetám. Rok 2016 a Gabriela Koukalová získává velký křišťálový glóbus. To jsou úspěchy, o kterých se českým biatlonistkám před pár lety ani nemohlo zdát.

Ztráta dlouholeté jedničky

Ještě v roce 2003 vybojovala Kateřina Holubcová Jakešová titul mistryně světa. Pak ji ovšem postihly zdravotní problémy, což byla velká rána pro celou ženskou reprezentaci. Holubcová Jakešová ještě bojovala a vydržela až do her v Turíně. Tam zaznamenala také nejlepší český výsledek. Jenže 24. místo nebylo zrovna k jásání.

Po odchodu dlouholeté české jedničky přišel pád na absolutní dno. Ve Světovém poháru dokázaly bodovat jen dvě závodnice, Zdenka Vejnarová a Magda Rezlerová. Jejich bodové přísuny však byly velmi sporadické. V hodnocení národů se 16. Česká republika dívala na záda Číně, Bulharsku či Rumunsku. Mimochodem, Češky prvním rokem trénoval Ondřej Rybář.

Osamocená Vítková

Druhá sezóna pod Rybářem začala fantasticky. Ve vytrvalostním závodě v Kontiolahti dojela Vejnarová 10. a Rezlerová 12. Pak sice přišel výsledkový propad, ale dalším pozitivem byl třeba debut talentované Veroniky Vítkové ve Světovém poháru.

Rybář na dvě sezóny přepustil roli trenéra žen Milanu Janouškovi. Ten dlouho a úspěšně vedl české muže, a tak se čekalo, že by mohl dobře připravit tým pro Olympijské hry ve Vancouveru. Veronika Vítková začala dosahovat lepších a lepších výsledků, což vyvrcholilo pátou příčkou na Mistrovství světa v Koreji v roce 2009. Stabilní výkonnost však českým biatlonistkám chyběla.

Obměna generace

Po neúspěšném Vancouveru se český tým postupně musel vypořádat s odchodem Zdenky Vejnarová a Magdy Rezlerové. To už ovšem nebyl úkol pro Milana Janouška, ale pro Jindřicha Šikolu. Osobitý kouč dával naději úspěšného zapracování mladých závodnic do týmu. A že bylo kde brát.

Kromě Vítkové, kterou Šikola vedl jako osobní trenér, byla k dispozici Gabriela Koukalová či Veronika Zvařičová. Tyto tři biatlonistky v roce 2009 vybojovaly štafetová zlato na Mistrovství světa juniorů v Canmore. A právě Šikola u toho tehdy byl.

Vítková zvládla přestup mezi dospělé rychleji než všechny její vrstevnice, což je třeba s odstupem ocenit. Radši se ani nedomýšlejme, kam až by český ženský biatlon spadl nebýt jí.

Základ úspěchů

Totální obměna týmu žen nakonec českému biatlonu vyšla na výbornou. Jindřich Šikola kromě Vítkové do světové špičky dostal i Gabrielu Koukalovou, navíc do týmu zabudoval i Evu Puskarčíkovou či Jitku Landovou. Dal tak základ obávané štafetě, která v sezóně 2014/15 už pod Zdeňkem Vítkem válcovala svět. A loni, 10 let po tom, co byl vůbec problém vidět českou závodnici na bodech, se stala Gabriela Koukalová královnou světového biatlonu.

Odchod silné generace biatlonistek je vždycky bolestivý, ale čeští fanoušci si můžou dělat oprávněné naděje, že po Koukalové a Vítkové přijdou další skvělé závodnice. Zaprvé je díky biatlonovému boomu z čeho brát, zadruhé jsou u nás kvalitní trenéři a zázemí. Pozitivním signálem je také představení českých dorostenek na posledním Mistrovství světa. Tam získala Markéta Davidová bronz ve vytrvalostním závodě a pak pomohla i štafetě ke stříbru.

Foto: Gabriela Koukalová (Autor: Guillaume Baviere pod licencí BY-SA)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *