Foto: Veronika Vítková (Autor: Martin Kaděrka)
Nebývale úspěšné tažení českých biatlonistek, vítězná máma nebo šokující ruská mistryně světa. Biatlonistky v minulé sezóně s překvapivými výsledky rozhodně nešetřily.
10. Karin Oberhoferová
Ve společnosti mladších kolegyň chytila druhý dech. Karin Oberhoferová už v minulosti posbírala pár úspěchů ve štafetách, ale velké individuální medaile se dočkala až v Kontiolahti. V hromadném startu vyhrála bitvu o bronz s Darjou Domračevovou. Stejný kov si znovu připsala ve štafetě. O tom, že medaile nebyly náhodné, svědčí i celková 10. příčka v hodnocení Světového poháru.
9. Jana Gereková
Stála před ní těžká úloha. Janka Gereková musela zastoupit na pozici slovenské jedničky Anastasii Kuzminovou. Ve svých 30 letech dosáhla ve Světovém poháru na kariérní maximum. Ve sprintu v Anterselvě obsadila čtvrté místo, v celkovém pořadí pak velmi solidní 19. příčku. Třemi výsledky v TOP15 neudělala rozhodně ostudu ani na Mistrovství světa.
8. Lisa Theresa Hauserová
Rakouský ženský biatlon dlouho skomíral, ale tomu je pro naše sousedy snad konec. Mladá Lisa Theresa Hauserová začala pravidelně obývat elitní třicítku Světového poháru, účastnila se prestižních hromadných startů a v této disciplíně zaznamenala také svůj zatím nejpronikavější výsledek. Na Mistrovství světa v Kontiolahti v ní brala 14. pozici.
7. Eva Puskarčíková
Poté, co se Veronika Vítková stala finišmankou české štafety, tak se musel najít někdo, kdo zastane její úlohu na prvním úseku. Eva Puskarčíková se této role chopila s nebývalou bravurou, prakticky nezažila slabší chvilku a dvakrát dokonce svůj úsek vyhrála. Na malém křišťálovém glóbu se tak značně podílela, stejně jako na druhém místě v Poháru národů, kam přispěla osmi výsledky v TOP20.
6. Enora Latuilliereová
Měla raketový nástup do Světového poháru. Talentovaná Francouzka se ve své první sezoně mezi elitou pohybovala v horních patrech, překvapovala na svůj věk kvalitním během. V Östersundu se dokonce dostala do elitní desítky. Nejsvětlejší chvíle pak přišla na Mistrovství světa v Kontiolahti, kde byla členkou stříbrné štafety. Titul Nováček roku jí po sezoně IBU udělila oprávněně.
5. Vanessa Hinzová
Německo našlo ve Vanesse Hinzové další velký talent. Ve své první kompletní sezoně ve Světovém poháru se umístila celkově na slibném 20. místě, třikrát se dokonce vešla do elitní desítky a u nás v Novém Městě jí dělil jen kousek od premiérového pódia. A nakonec ten největší úspěch – v Kontiolahti se se svými parťačkami radovala ze zlata ve štafetě.
4. Weronika Nowakowská-Ziemniaková
Mohla to být pro Poláky opravdu špatná sezona. Ale Weronika Nowakowská-Ziemniaková do té tmy zasadila světlo, tedy spíše dvě světla. Na Mistrovství světa v Kontiolahti chytla životní fazónu, dojela druhá ve sprintu a dobré startovní pozice využila i ve stíhačce, kde získala bronz. Pro Polku, jež v minulosti ani neokusila chuť stupňů vítězů ve Světovém poháru, to byl neuvěřitelný úspěch.
3. Veronika Vítková
Dala sbohem nemoci, přivítala nebývalou běžeckou formu. V hodnocení Světového poháru obsadila Veronika Vítková neuvěřitelné čtvrté místo. Poprvé v kariéře také okusila pocit vítězství, ve sprintu v Oberhofu. Navrch přidala pět dalších umístění na stupních vítězů a v neposlední řadě se výraznou měrou zasloužila o zisk malého křišťálového glóbu ve štafetách. A třešnička na dortu? Zlato z mixu na Mistrovství světa v Kontiolahti.
2. Maria Dorinová-Habertová
Od kojení k titulu dvojnásobná mistryně světa. Tak se dá v nadsázce popsat životní sezóna Marie Dorinové-Habertové, jež si 6 měsíců po porodu vyjela na Mistrovství světa v Kontiolahti ve sprintu a stíhacím závodě dvě zlaté medaile. Do té doby přitom nevyhrála jediný závod Světového poháru. Sympatická Francouzka navíc ve Finsku pomohla ženské i smíšené štafetě ke stříbrným medailím.
1. Jekatěrina Jurlovová
Toto jméno si budou čeští fanoušci pamatovat hodně dlouho. Už se slavilo zlato Gabriely Soukalové ve vytrvalostním závodě na Mistrovství světa v Kontiolahti, když se objevila třicetiletá Ruska Jekatěrina Jurlovová a čtyřmi nulami se dostala před Češku. Do té doby přitom bylo pro Rusku, která se z velké části připravovala individuálně a s ruským svazem neměla nejlepší vztahy, nejlepším umístěním ve Světovém poháru dva roky staré páté místo.
