10 biatlonistů a biatlonistek, kteří v sezóně 2018/19 zůstali za očekáváním

Ne všem biatlonistům a biatlonistkám se v letošní sezoně dařilo tak, jak by si představovali nebo jak doufali jejich fanoušci. Důvody byly různé. U někoho nastal nevysvětlitelný pokles formy, u jiného zase zdravotní problémy. Přinášíme vám jména pěti biatlonistek a pěti biatlonistů, kteří doufali, že se pro ně sezona 2018/19 bude vyvíjet lépe.

1) Kaisa Mäkäräinenová

Kaisa Mäkäräinenová plánovala skončit už loni. Jenže zisk třetího velkého glóbu ji motivoval k tomu, aby s biatlonem pokračovala. Ze začátku to bylo snové pokračování. Z prvních pěti závodů finská veteránka tři vyhrála, v jednom byla stříbrná. Od žlutého trikotu ji dělilo sedm bodů a zdálo se, že se možná rýsuje cesta k rekordní čtvrté trofeji. Jenže pak přišly zastávky v Novém Městě a Německu a s nimi obrovský propad. V následujících osmi závodech byla Mäkäräinenová nejlépe 20. Bylo jasné, že s více než dvěstě bodovou ztrátou glóbus neobhájí.

Finka doufala, že zlomí alespoň prokletí velkých akcí. Jenže ani ze šampionátu si cenný kov neodvezla. V celkovém hodnocení byla od roku 2010 nejhůře pátá, letos jí patří 7. příčka. Do finských médií Mäkäräinenová přiznala, že spokojená není. Rozkolísanou výkonnost prý mimo jiné ovlivnily i zdravotní problémy, které ale blíže nepopsala. Finský biatlon prý trpí nedostatečnou finanční podporou a servisními nedostatky. Bez zraněné Mari Ederové (dříve Laukkanenové) je navíc Mäkäräinenová jedinou Finkou, která se i přes občasné výpadky pohybuje na předních příčkách. Šestatřicetiletá Mäkäräinenová se právě rozhoduje, zda si biatlonovou kariéru ještě prodlouží.

Foto: Kaisa Mäkäräinenová (Autor: Petr Slavík)

2) Anaïs Bescondová

Loni skončila Anaïs Bescondová v hodnocení SP sedmá, ve své kariéře dosud nejvýše. Z olympijských her si odvezla bronzovou medaili za stíhací závod. Po odchodu Marie Dorinové Habertové se s ní počítalo jako s největší francouzskou nadějí. Jenže Bescondová prognózy nenaplnila. Na stupně vítězů se dostala jen se štafetou. Výsledky z prvních zastávek byly více než neuspokojivé (nejlépe byla v Novém Městě 13.). Ostatní zastávky před Östersundem se Bescondové podařily, většinou se pohybovala mezi nejlepšími deseti, cenné kovy jí unikly jen o vteřiny. Jenže do bojů o medaile na šampionátu nezasáhla.

První půlku závodů jí překazilo nachlazení, kvůli kterému přiletěla do Švédska později. Jenže z nachlazení se vyklubala bronchitida a Francouzka přišla o program celý. Dostatečnou náplastí nebyla ani zastávka v Oslu, kde ve stíhačce s číslem 58 projela cílem 25. V celkovém hodnocení klesla na 22. místo. Paradoxně byla druhou nejlepší Francouzkou, protože ženskému týmu země galského kohouta se nedařilo obecně.

Foto: Anaïs Bescondová (Autor: Petr Slavík)

3) Susan Dunkleeová

Susan Dunkleeová byla v posledních sezonách dlouhodobě nejlepší Američankou. Její pořadí ve Světovém poháru mělo vzestupnou tendenci, v sezoně 2016/17 se dostala na své maximum, kdy nejenže figurovala v konečném pořadí na desátém místě, ale stala se také vicemistryní světa v závodě s hromadným startem. Jenže progres se u Dunkleeové zastavil v loňské sezoně, kdy jen třikrát dojela v první desítce a v SP z toho bylo až 34. místo. Zlepšení nepřišlo ani letos. Medaili ze šampionátu nezopakovala (nejlépe 24.), Top 10 navštívila jen dvakrát a ve Světovém poháru skončila znovu 34. Titul nejlepší Američanky navíc Dunkleeyové odebrala úspěšnější Clare Eganová, která přední příčky atakovala pravidelně a celkově skončila 18.

Foto: Susan Dunkleeová (Autor: Petr Slavík)

4) Julija Džimová

Julija Džimová ovládla úplně první závod sezony. Ve vytrvalostním závodě patřila mezi pět biatlonistek z celkového počtu 101, které trefily všechny terče. Na tiskové konferenci slíbila, že rozhodně nepůjde o její poslední vítězství. Jenže zbytek sezony už pro Ukrajinku tak suverénní nebyl. Ve zbylých 13 závodech, do kterých nastoupila, na bodech dojela šestkrát. Se štafetou sice slavila na šampionátu bronz, ve sprintu ale byla až 54., stíhací závod vynechala, do závodu s hromadným startem se tak neklasifikovala. V celkovém hodnocení Džimová klesla z loňského 11. místa na 37. Hůře už na tom byla jen při své premiéře ve Světovém poháru 2011/12. Stejně jako Bescondová, i Džimová byla ve svém týmu druhá nejlepší. To jen dokazuje, jak slabou sezonu Ukrajinky prožily.

Foto: Julia Džimová v Pokljuce (Autor: Petr Slavík)

5) Veronika Vítková

Česká naděje Veronika Vítková bohužel nepřerušila výsledkovou “houpačku” v celkovém hodnocení. V sezoně 2015/16 byla 8., sezonu 2016/17 zakončila na 25. místě, loni opět figurovala na 8. místě, navíc přidala olympijský bronz ze sprintu. Jenže letošní sezonou se česká stálice spíše protrápila. Vše vyvrcholilo ve vytrvalostním závodě v Canmore, kde sice Vítková netrefila jediný terč, jenže běžecky propadla a byla až 72. Mírné zlepšení přišlo alespoň na šampionátu, kde si díky 16. a 13. místu poprvé vysloužila místo v hromadném startu. Podobně na tom byla i ve sprintu a stíhačce v Oslu, závěrečný hromadný start se Vítkové nepovedl (29. místo). Konečné 30. místo je pro českou biatlonistku od sezony 2011/12 nejhorším výsledkem. Přesto prý doufá, že zlepšení alespoň na konci sezony je příslibem do letní přípravy.

Foto: Veronika Vítková (Autor: Petr Slavík)

6) Martin Fourcade

O letošním trápení francouzského velikána jsme psali mockrát. Nadvláda Martina Fourcada trvala nepřetržitě od sezony 2011/12. Suverenitu potvrdil především v posledních třech sezonách, ze kterých si odvezl všechny glóby, které se daly. Jediný, s kým loni Fourcade vedl křišťálovou bitvu, byl Johannes Thingnes Bø. Jenže zatímco Bøova forma šla letos nahoru, Fourcade se trápil. Držet krok s norským suverénem dokázal ještě v Pokljuce a Hochfilzenu. To byly ale poslední zastávky, kdy se Francouz objevil na stupních vítězů. V běžeckých soubojích nestačil nejen na Nora, ale i na ostatní biatlonisty.

Bitvu o osmý globus tak vzdal a hodlal se připravit na šampionát. Jenže tam přišlo další zklamání, poprvé od roku 2011 si z něj Fourcade neodvezl medaili. Závody v Oslu už neodjel. Výsledkem bylo celkové 12. místo v SP. Kdekdo by byl spokojen, pro Fourcada jde o neúspěch.

Foto: Martin Fourcade (Autor: Petr Slavík)

7) Simon Schempp

Simon Schempp sice v posledním ročníku skončil “až” 12., přesto měl jako držitel olympijského stříbra a obhájce titulu z Hochfilzenu patřit k favoritům. Jenže bývalá německá jednička zažila doposud nejhorší sezonu v kariéře. Roli hrály i vracející se zdravotní problémy. Po nekvalitních výsledcích se rozhodl pro pauzu a místo Světovému poháru se věnoval domácí přípravě. Jenže ani s tou nebyl Schempp stoprocentně spokojený a sezonu tak ukončil ještě před Mistrovstvím světa.

Foto: Simon Schempp (Autor: Petr Zbranek)

8) Jakov Fak

Jakov Fak vynechal celou sezonu 2016/17, loni se vrátil a po vleklých zdravotních problémech byl opět ve vynikající formě. Tu vyladil především do Pchjongčchangu, odkud si odvezl svou druhou olympijskou medaili (stříbro z individuálu). Celkově skončil šestý. Jenže letos se Slovinci už tolik nedařilo. Do první desítky zavítal Fak jen dvakrát, některé zastávky i kvůli zdraví vynechal. Nedařilo se mu ani v Östersundu, ke dvěma titulům mistra světa a dvěma bronzům medail nepřidal, nejlépe byl 14. V hodnocení Světového poháru tak klesl na 26. místo, což je pro něj nehorší výsledek od sezony 2010/11.

Foto: Jakov Fak (Autor: Petr Slavík)

9) Ondřej Moravec

Před začátkem sezony si Ondřej Moravec pochvaloval vynikající formu. Jenže už v Pokljuce se ukázalo, že tak veselé to nebude. Moravec se i kvůli potížím se zdravím trápil běžecky, ani s čistým střeleckým štítem neatakoval nejvyšší příčky. Zaznamenal jediný výrazný výsledek, 8. místo v Novém Městě. Na Moravce čekal nelehký úkol, obhajoba stříbra z MS v Hochfilzenu. Rozhodl se tedy vynechat zámořské zastávky, se kterými má většinou problém, a věnoval se domácí přípravě.

Jenže ME v Minsku, kde se rozhodl formu otestovat, velké uklidnění nepřineslo. V oblíbeném individuálu dojel čtvrtý a ve sprintu sedmý, ve stíhacím závodě se dopustil hned sedmi omylů a propadl se na 37. místo. Střelecky se mu nedařilo ani na světovém šampionátu. Se čtyřmi trestnými minutami ve vytrvalostním závodě na obhájení medaile ani myslet nemohl, byl 37. Ve sprintu pak Moravec zaznamenal svůj vůbec nejhorší výsledek, 92. místo.

Foto: Ondřej Moravec (Autor: Petr Slavík)

10) Michal Krčmář

Přestože v žebříčku celkového hodnocení SP figuruje Michal Krčmář o osm příček výše než loni (je 21.), podle vlastních slov doufal v letošní sezoně v mnohem lepší výsledky. Krčmářovi se většinou nedařilo vylepšit slibné postavení ze sprintu, první desítka mu stále unikala. Jako stříbrný medailista z Pchjongčchangu doufal ve výraznější výsledky alespoň na Mistrovství světa. Tam si po čtvrtém místě se štafetou pochvaloval, že na trati konečně poznává svou běžeckou formu. Ve stíhačce se tak stal skokanem závodu, když s číslem 44 dojel 25. Lepším výsledkem už pak bylo jen 23. místo ve vytrvalostním závodě.

Foto: Michal Krčmář (Autor: Petr Slavík)

Hlavní foto: Martin Fourcade (Autor: Jaroslav Svoboda)