10 biatlonistů, kteří v sezóně 2020/21 zklamali

Uplynulá sezóna nebyla jen o vítězstvích a medailích. Někteří biatlonisté na své výkony z předešlých let nenavázali, své cíle nenaplnili a nedokázali naplno předvést svůj potenciál. Která jména se do tohoto seznamu řadí?

1) Alexandr Loginov

Alexandr Loginov je po odchodu Antona Šipulina jasnou ruskou jedničkou. V sezónách 2018/19 a 2019/20 sbíral medaile na světových šampionátech, pravidelně se umisťoval na stupních vítězů a někteří s ním tak počítali jako s možným kandidátem na boj o křišťálový glóbus. Letošní sezóna však byla z pohledu Loginova nevýrazná. Rus dosáhl na stupně vítězů za celou sezónu jen jednou, když ovládl vytrvalostní závod v Antholzi. Jeho druhým nejlepším individuálním výsledkem sezóny je deváté místo z Mistrovství světa v Pokljuce, dvakrát pak dojel na desátém místě. Kromě těchto čtyř závodů se již Loginov do elitní desítky neprobojoval a v celkovém hodnocení Světového poháru se umístil na 17. místě, což je oproti loňsku pokles o deset příček. Na pozici týmové jedničky se dere Eduard Latypov, který v celkovém pořadí skončil hned za Loginovem a mnohdy Loginova svými výkony zastínil.

2) Denise Herrmannová

Měla být jasnou německou jedničkou a zaútočit na velký křišťálový glóbus. Oboje však zůstalo Denise Herrmannové vzdálené. Zatímco její největší konkurentky z loňské sezóny i letos obsadily pozice v elitní pětce, Herrmannová se svým výkonům z předešlého ročníku úplně nepřiblížila, i když sezónu začala slibným druhým místem. Pak byly její výsledky jako na houpačce a několikrát skončila mimo elitní dvacítku. Střelbu sice letos vylepšila, v běhu si však i kvůli potížím se zády, které ji potkaly během světového šampionátu, pohoršila. Poprvé za čtyři roky nedokázala ani jednou v sezóně zvítězit, z Pokljuky odjížděla bez individuální medaile. Po druhém místě z úvodního závodu dlouho čekala na stupně vítězů, dočkala se až v březnu v Novém Městě na Moravě, kde skončila dvakrát druhá. Po celou sezónu zůstala ve stínu Franzisky Preußové, která převzala roli tahounky týmu a vyrovnanými výkony si došla pro třetí pozici ve Světovém poháru. Herrmannová byla nakonec ráda, že uhájila místo v elitní desítce.

3) Johannes Kühn

Na uplynulý ročník nebude dobře vzpomínat ani Johannes Kühn. Němec se oproti loňsku zhoršil ve všech ohledech. Hůř střílel jak ležky (oproti loňsku se zhoršil o šest procent), tak i stojky (na stojkách měl Kühn úspěšnost pouhých 61 %), navíc i pomaleji běhal. Loni končil sezónu na pěkném 13. místě a i letos měl být jednou z opor německého týmu. Místo toho se však Kühn propadl na 48. příčku a těžko by hledal za celou sezónu nějaký světlý okamžik. Nejlépe byl 18., do elitní dvacítky pak už nahlédl jen jednou díky 19. místu z kraje sezóny v Kontiolahti. Ani jednou se nekvalifikoval do závodu s hromadným startem, od německým trenérů nedostal důvěru do žádného štafetového závodu. Největší propadáky pak přišly na závěr sezóny. První sprint v Novém Městě na Moravě vzdal poté, co na stojce netrefil ani jeden terč, v dalším sprintu bral 73. místo. Ve svém závěrečném závodu sezóny trefil jen dva z deseti terčů a obsadil 93. příčku. Kühn má do olympijské sezóny na čem pracovat, zvláště poté, co se německý biatlon rozloučil se svými velikány Simonem Schemppem a Arndem Peifferem.

4) Monika Hojniszová-Staręgová

Polský biatlon má za sebou divokou sezónu. Jejich hlavní trenéři Michael Greis a Anders Bratli na své pozice v březnu rezignovali. Důvodem byly výsledky za očekáváním od celého týmu. Výjimkou nebyla ani polská stálice Monika Hojniszová-Staręgová. Hojniszová-Staręgová za ostatními zaostávala především na trati, kde oproti předešlým ročníkům zaznamenala výrazný pokles. Polka mohla jen vzpomínat na předcházející zimy, kde několikrát sahala po medaili a pravidelně se umisťovala v první desítce. Sezónu 2019/20 uzavírala dobrými výsledky, všech posledních sedm závodů odjela v elitní desítce, do letošního ročníku však vstoupila 55. místem, do vánoční přestávky nezískala ani jedno umístění mezi první třicítkou. Náladu si zvedla po novém roce, když skončila šestá ve stíhačce, což je její sezónní maximum. Hojniszovou-Staręgovou může ještě těšit zlato z domácího evropského šampionátu a dvě 16. místa z Pokljuky, její celková 33. příčka je však po předchozích zimách zklamáním.

5) Dominik Windisch

Výkony italského hrdiny z olympijských her v Pchjongčchangu a světového šampionátu v Östersundu letos předčil nejen Lukas Hofer, ale často i mladíci Didier Bionaz a Tommaso Giacomel. Dominik Windisch letos po dlouhých šesti letech vypadl z nejlepší třicítky Světového poháru. Windische srážela především střelba, v žádném závodě neskosil všechny terče a nejvýše letos stál na 19. pozici. Kvůli nestabilní střelbě Windisch na světovém šampionátu nedostal důvěru do parádní italské disciplíny smíšené štafety, kde na jeho úkor startoval mladíček Bionaz. Sebevědomí si mohl pozvednout třetím místem v mužské štafetě v Oberhofu, kde dokázal využít zaváhání Němců. Windischovi se povedla také závěrečná smíšená štafeta, ve které brali Italové stříbro. V individuálních závodech na sebe ale výrazněji neupozornil a do výkonů svého kolegy Hofera, se kterým se v minulosti pral o pozici týmového lídra, měl daleko.

6) Katharina Innerhoferová

V sezóně 2019/20 udělala Katharina Innerhoferová velký krok dopředu, když se v celkovém pořadí umístila na 26. místě, což je její nejlepší výsledek v kariéře. Na tento pokrok však letos navázat nedokázala a propadla se o 51 pozic až na 77. příčku. Innerhoferová tak nenapodobila počínání svých týmových parťaček Lisy Hauserové a Dunji Zdoucové, které letos prožily životní sezónu. V uplynulém ročníku dosáhla na body pouze v pěti závodech, nejlépe si připsala 26. příčku ve sprintu v Kontiolahti, na závěr sezóny v březnu se už nepodívala ani do osmdesátky. Oproti tomu loni sbírala body pravidelně, mezi bodovanou čtyřicítku se tehdy Innerhoferová nepodívala jen výjimečně, několikrát se jí povedlo nahlédnout i do elitní dvacítky. Ltos střílela nejhůře za poslední roky. Její celková úspěšnost činila 66 % (79 % vleže a 54 % vestoje) a s takovými statistikami se zkrátka do světové špičky nahlédnout nedá.

7) Benedikt Doll

Výsledkově nejslabší sezónu za posledních pět let prožil Němec Benedikt Doll. Doll sice bral několik umístění v elitní desítce, párkrát zavítal i na květinový ceremoniál, jeho výkony však postrádaly stabilitu. Pozice v elitní desítce střídaly závody, ve kterých Doll nadělal spoustu chyb na střelnici a skončil mimo elitní třicítku. Poprvé po šesti letech odjel z vrcholné akce bez cenného kovu, v Pokljuce byl nejlépe osmý v individuálu, na světovém šampionátu se mu vůbec nepovedl sprint a stíhačka, kde byl rád za body. Dollovi se letos v žádném ze závodů nepodařilo vystoupat na individuální stupně vítězů, to se mu stalo naposledy v roce 2013/14. V celkovém hodnocení Světového poháru po čtyřech letech vypadl z elitní desítky, konečná 14. pozice je jeho nejhorším výsledkem za posledních pět let.

8) Lisa Vittozziová

Po loňské nepříliš zdařené sezóně se v létě Lisa Vittozziová připravovala na návrat. Změnila techniku střelby, začala spolupracovat s mentálním koučem. Během tréninkových interních závodů byla Vittozziová na úrovni Wiererové, několikrát svou starší rivalku porážela. Měsíc před startem sezóny Vittozziová stejně jako Lukas Hofer či Tommaso Giacomel prodělala koronavirus a na dva týdny byla odkázána pouze na domácí tréninky. To se v úvodu projevilo na běžeckých časech. Vittozziová si však za celou sezónu nedokázala k lepším výsledkům pomoci svou kdysi pověstnou střelbou. Hodně ji srážela ležka, na které trefila jen 70 % terčů. Oproti loňsku je to zhoršení o 9 %, za poslední dva roky si pak Italka na ležce pohoršila hned o 15 %. Pokud se jí nějaký závod výrazně povedl, vzápětí na to nedokázala navázat a následoval propad. Vrcholem její sezóny bylo třetí místo ve sprintu v Novém Městě na Moravě, hned v následující stíhačce však dojela až na 27. příčce. Podobně tomu bylo i na světovém šampionátu, kde se ve stíhačce z pátého místa ze sprintu s deseti chybami propadla na 48. místo.

9) Klemen Bauer

Vrcholem uplynulé sezóny bylo Mistrovství světa ve slovinské Pokljuce a domácí Klemen Bauer prožil vůbec nejhorší sezónu své kariéry. Během všech závodů posbíral pouhých 17 bodů a v celkovém pořadí se krčil na 79. příčce. Zmiňovaných 17 bodů si Bauer připsal v jednom závodě, ve sprintu v Kontiolahti se mu zadařilo a s jednou chybou si dojel pro 24. pozici. Pak už ale na další body čekal marně. Nevyšel mu ani domácí šampionát, kde startoval jen ve třech závodech. Ve smíšené štafetě obsadil se svými kolegy 16. místo, ve sprintu doběhl s jednou chybou až na 54. místě. Ve stíhačce byl pak předjet o kolo a závod nedokončil. Tím pro něj domácí mistrovství světa skončilo.

10) Iryna Krjuková

O běloruském biatlonu se letos mluvilo hodně. Dzinara Alimbekavová a Hanna Solová pronikly do světové špičky a vybojovaly pro Bělorusko několik umístění na stupních vítězů, svým rychlým během na sebe upozornila také Jelena Kručinkinová. Výkony předpokládané běloruské jedničky Iryny Krjukové však příliš nezaujaly. V celkovém pořadí ji předčily všechny tři mladší krajanky. Krjuková do sezóny nevstoupila špatně, v prvních dvou závodech připisovala dost bodů, hned ve druhém sprintu sezóny se však nekvalifikovala ani do stíhačky. Velmi nevyrovnaně pak působila především v druhé části sezóny. Krjukovou mohou těšit alespoň dvě štafetová druhá místa, na které Bělorusky společně dosáhly.

Na zlaté časy z předchozích let nenavázala Dorothea Wiererová, která se i přes slabší ročník již šest let drží v elitní pětce, šanci zaútočit letos v celkovém pořadí na třetí příčku Wiererová prakticky prostála na závěrečné střelbě v Östersundu. Předešlé sezóně se nepřiblížily ani Švýcarky, které loni zaskočily biatlonový svět svými medailemi ze štafet. Jejich letošním štafetovým maximem bylo osmé místo.

Řada zvučných jmen pak do uplynulého ročníku kvůli zdravotním komplikacím příliš nezasáhla. Kvůli problémům se zády musel sezónu předčasně ukončit Julian Eberhard, který již předtím ze stejného důvodu vynechal závody v Oberhofu. Stejné potíže trápily i Erlenda Bjøntegaarda, který si v silné norské konkurenci nezajistil místo pro světový šampionát a byl převelen do IBU Cupu. Sezóna sester Fialkových byla zase spojena hlavně s koronavirem, stejně jako v případě Philippa Horna. Smůlu v přípravě měla i česká reprezentantka Eva Puskarčíková, která v létě prodělala boreliózu.