10 skvělých biatlonistů, kteří zatím nezískali individuální medaili na olympijských hrách

Olympijská sezóna se nezadržitelně blíží a biatlonisté se připravují na její vrchol. Mezi nimi jsou i ti, kteří již byli v minulosti považování za horké adepty na cenný kov, při honbě za svým olympijským snem však zatím úspěšní nebyli. Co myslíte, které z těchto velkých biatlonových jmen si budeme moci v únoru z tohoto seznamu vyškrtnout?

10. Julian Eberhard

Rakouský dlouhán při generálce na olympiádu v Pchjongčchangu v roce 2017 ukázal, že mu zdejší areál sedí. V rámci Světového poháru zde ovládl sprint, ve stíhačce skončil třetí, na stupně vítězů se probojoval i s rakouskou štafetou. O rok později během olympijského sprintu se Eberhard dlouho vyhříval na medailové pozici, o kterou ho však nakonec oloupil o 0,7 vteřiny Dominik Windisch. Na Eberharda tak zbylo nepopulární čtvrté místo. Rakušané navíc dojeli čtvrtí i ve štafetě. Eberhard se tak olympijské medaile zatím nedočkal.

9. Lukas Hofer

Necelý měsíc před olympiádou v Soči si Hofer připsal své první kariérní vítězství. V Soči však na tento počin navázat nedokázal. Jako finišman italské smíšené štafety si ale spravil chuť. Italové tehdy vypálili rybník velkým favoritům a získali bronz. O čtyři roky prožíval Hofer svou životní sezónu, po čtyřech letech se vrátil na stupně vítězů, v celkovém hodnocení skončil pátý. Do Pchjongčchangu tak odjížděl jako jasná italská jednička, nakonec překvapivě skončil ve stínu bronzového Dominika Windische. Útěchou mu opět byl bronz ze smíšené štafety. Sám Hofer přiznává, že jeho největším sportovním snem je právě individuální olympijská medaile. Zatím je jeho maximem desáté místo.

8. Justine Braisazová-Bouchetová

Justine Braisazová-Bouchetová vlétla do olympijské sezóny 2017/18 jako kometa. Po úvodním kole dokonce oblékla žlutý trikot, ještě před Vánoci poprvé ovládla závod Světového poháru a měla dobře našlápnuto na olympiádu. Do února se toho však hodně změnilo. Měsíc před olympiádou onemocněla a svou formu již nenalezla. V olympijském sprintu uzavírala první desítku, pak už to bylo jen horší. Po 34. a 55. místě ztratila důvěru trenérů a nedostala příležitost ve smíšené štafetě. Na závěr olympiády si Braisazová-Bouchetová přece jen udělala radost. S francouzskou ženskou štafetou slavila bronz.

7. Franziska Preußová

Franziska Preußová měla olympijskou medaili v Pchjongčchangu na dosah. V individuálu odstřílela všechny čtyři položky čistě a v cíli se vyhřívala na třetím místě. Dokud však závod nedokončila její krajanka Laura Dahlmeierová. Dahlmeierovou sice tížila jedna trestná minuta, i tak ale Preußovou předstihla a odsunula ji z medailových příček. Preußová měla ještě příležitost zazářit v ženské štafetě, kde Němky počítaly minimálně s bronzem. Preußová však hned na prvním úseku Němkám odstřelila medailové naděje, Denise Herrmannová a Franziska Hildebrandová německému týmu svými trestnými koly také nepomohly a Němky dojely překvapivě až osmé. Kontroverzi pak navíc budila i některá vyjádření členek štafety. Letos se s Preußovou počítá jako s největší německou medailovou nadějí.

6. Denise Herrmannová

V roce 2014 v Soči vybojovala Denise Herrmannová bronz s německou štafetou tehdy ještě v klasickém lyžování. O čtyři roky později se již jela do Pchjongčchangu ucházet o cenné kovy jako biatlonistka. A pokud by tehdy Herrmannová uspěla, žádné překvapení by to nebylo. Hned na úvod olympijské sezóny dvakrát zvítězila a usadila se mezi biatlonovou elitou. V Pchjongčchangu se v konkurenci ostatních zkušenějších biatlonistek neztratila a ve stíhacím závodě byla šestá. Od roku 2018 Herrmannová stále sílí, na světových šampionátech vybojovala již šest cenných kovů. Teď by se o ně ráda pokusila i na olympijských hrách.

5. Simon Eder

38letý Eder startoval na třech olympiádách, individuální cenný kov mu však stále schází. Hned ve Vancouveru k němu měl nesmírně blízko. Do stíhacího závodu startoval z 11. místa, po závěrečné střelbě už byl adeptem na medaili. Francouz Vincent Jay měl ale v posledním kole přeci jen více sil a Edera o tři vteřiny zdolal. O čtyři roky později v Soči sahal Eder znovu po bronzové medaili, tentokrát ve vytrvalostním závodě. Jeho soupeřem o bronz byl Rus Jevgenij Garaničev. V cíli zažil Eder nepříjemné déjà vu, i napodruhé mu totiž bronz uniknul o tři vteřiny. Právě vytrvalostní závod bude pro rakouského veterána největší nadějí na zisk individuální medaile. Rakušana zatím z olympiády zdobí štafetové stříbro a bronz.

4. Alexandr Loginov

Alexandr Loginov a olympijské hry, to je kapitola sama o sobě. Necelý rok před domácí olympiádou v Soči stanul Loginov poprvé v kariéře na stupních vítězů a řekl si tak o důvěru trenérů. V Soči nastoupil jen ve vytrvalostním závodě a s dvěma omyly bral 30. místo. Tento výsledek se ale nepočítá. Rus byl později potrestán za užívání EPO a všechny jeho výsledky z olympijské sezóny se škrtly. Poté přišla tříletá stopka. Rus se vrátil rok před olympiádou v Pchjongčchangu. Na té však Mezinárodní olympijský výbor povolil start jen vybraným ruským sportovcům a Alexandr Loginov mezi nimi nepřekvapivě nefiguroval. Dočká se Loginov na třetí pokus řádné olympijské účasti?

3. Quentin Fillon Maillet

Na olympijský ročník 2017/18 by nejraději zapomněl Quentin Fillon Maillet. Fillon Maillet tehdy nebyl v dobrém psychickém rozpoložení, řešil důležitější problémy než sportovní výsledky. Jeho přítelkyně sváděla těžký boj s rakovinou. Sezónu sice začal povedeně, hned v Östersundu bral druhé a třetí místo, pak už to šlo jen z kopce. To nejhorší přišlo právě na olympijských hrách. Ve sprintu bral 44. místo, ve stíhačce si ještě pohoršil a hromadný start dokončil jako předposlední. Nedostal tak šanci v žádné francouzské štafetě. Od té doby Fillon Maillet posbíral několik stříbrných a bronzových medailí na světovém šampionátu. To už mu nyní nestačí. Na olympiádě chce dlouhodobá světová trojka zaútočit na zlato.

2. Dorothea Wiererová

Veleúspěšnou kariéru Dorothey Wiererové započaly olympijské hry v Soči. Olympijský bronz ze smíšené štafety pro Wiererovou znamenal potřebnou motivaci do tréninků, Italka pak začala sbírat jeden úspěch za druhým. Do Jižní Koreje již cestovala jako jedna z největších biatlonových hvězd a třetí žena Světového poháru. Olympijské hry v Pchjongčchangu jí však připravily kruté vystřízlivění. Wiererová se nedokázala popasovat s tamními podmínkami a šestým místem si jen vyrovnala své olympijské maximum. Náplastí jí byl již druhý štafetový bronz. V Pekingu tak bude dvojnásobná vítězka Světového poháru a trojnásobná mistryně světa útočit na poslední úspěch, který jí ve sbírce chybí: individuální olympijská medaile.

1. Tarjei Bø

Starší ze sourozenců Bøových na sebe poprvé upozornil jako člen zlaté norské štafety ve Vancouveru. O čtyři roky později závody v Soči naprosto zazdil, nekvalifikoval se ani do hromadného startu. V Pchjongčchangu byl zase jedním ze smolařů her. Ve stíhačce dojel po nepovedené závěrečné položce čtvrtý. O dva dny později bojoval ve vytrvalostním závodě se svým bratrem na dálku o zlato. Při poslední střelbě však opět selhal a olympijský sen se rozplynul. Tarjei Bø skončil 13., srdce fanoušků si ale tehdy získal svým bratrským gestem a upřímnou radostí z Johannesovy zlaté medaile. Sám Tarjei přiznává, že aby mohl být se svou kariérou stoprocentně spokojený, musí získat individuální olympijskou medaili. A mezi biatlonovými příznivci se asi nenajde moc těch, kteří by tomuto norskému sympaťákovi olympijskou placku nepřáli.