Končit se má v tom nejlepším. Za své to vzal při své derniéře ve Světovém poháru i třiatřicetiletý Erik Lesser. Německý biatlonista v poslední sezóně ovládl střelbu v leže s 97% úspěšností, přidal dvě pódiová umístění a 10. příčkou v celkovém hodnocení vyrovnal své kariérní maximum z ročníků 2014/15 a 2016/17. Až se fanouškům nechce věřit, že už ho na biatlonových tratích opravdu znova neuvidí. Jaké jsou nejlepší okamžiky Lesserova sportovního působení?
1) Dvojnásobný mistr světa z Kontiolahti
Světový šampionát ve Finsku sám Lesser hodnotí jako jeden z nejlepších momentů kariéry. Po páté příčce ve sprintu přišlo zlato ve stíhačce, kterou ovládl po bezchybné střelbě se suverénním náskokem na druhého Antona Šipulina a třetího Tarjeie Bøho. O šest dní později rozjížděl mužskou štafetu, v níž si s německým týmem po 12 letech dojel pro mistrovský titul. Němci za sebou nechali kvarteta Norska i Francie, ve kterých figurovala jména jako Ole Einar Bjørndalen či Martin Fourcade.
2) Dvojnásobný olympijský medailista ze Soči
V Kontiolahti to pro Lessera nebyl první úspěch. O rok dříve na svých prvních olympijských hrách dosáhl na dvě stříbrné medaile. Mezi elitou jezdil závody teprve druhou sezónu. Slavných a úspěšných kolegů se ale nezalekl a v Rusku jim zdatně konkuroval. Blýskl se ve vytrvalostním závodě, v němž byl lepší jen Martin Fourcade. Druhý úspěch přidal opět v mužské štafetě spolu s Danielem Böhmem, Arndem Peifferem a Simonem Schemppem. Třetí medaili z největší světové sportovní akce získal Lesser o čtyři roky později v Pchjongčchangu, kde se svými parťáky vybojoval znovu bronz. Celkově v této disciplíně na mistrovství světa a olympijských hrách získal sedm cenných kovů.
3) Návrat ve velkém stylu v Antholzi
Sezóna 2019/20 byla pro Erika Lessera jako zlý sen. V letní přípravě si zlomil klíční kost, posléze se nemohl dostat do závodního tempa Světového poháru a z opory německého A týmu se rázem stal béčkový biatlonista v IBU Cupu. Lesser nedokázal splnit nominační kritéria pro světový šampionát, ale trenéři mu i tak šanci dali. A on se jim odvděčil ve štafetě smíšených dvojic, do které nastoupil po boku Franzisky Preußové. Bylo z toho stříbro, a především velký pocit zadostiučinění, který se ještě znásobil o dva dny později, kdy na svůj medailový účet připsal bronz z mužské štafety.
4) Vítězství na Holmenkollenu
Po vítězství ve Finsku v roce 2015 vystoupal na nejvyšší stupínek ve Světovém poháru i další sezónu v závodě s hromadným startem v Ruhpoldingu. Poté šest let pocit individuálního triumfu nezažil. Až v posledním stíhacím závodě kariéry v Oslu to opět dokázal. Vybíhal s číslem pět a čtyřicetisekundovým odstupem na nejlepšího Sturlu Lægreida. Jako jeden ze tří biatlonistů sestřelil všech dvacet terčů, a i když sám přiznal, že mu v posledním běžeckém kole docházely síly, o prvenství ho už nikdo nepřipravil. Lepší konec si přát nemohl. Celkově posbíral mezi elitou třináct individuálních medailí včetně těch z mistrovství světa a olympijských her.
5) Rivalita stranou a lidský přístup
Erik Lesser se kromě skvělých výsledků prezentoval ve Světovém poháru humorem a především přátelským přístupem. A proto lze bez nadsázky říct, že celé jeho působení mimo tratě je jedním velkým jedinečným momentem. V uplynulé sezóně prokázal velkou porci lidskosti především dvěma gesty. Když se Eduard Latypov krátce před olympijskými hrami nakazil koronavirem, Němec neváhal a poslal mu sportovní vybavení, aby Rus v karanténě nevypadl z tréninkového tempa. Když vypukla válka na Ukrajině, využil svůj profil na Instagramu s více jak 170 tisíci fanoušky a na 24 hodin ho předal biatlonistce Anastasiji Merkušyové i tenistovi Sergeji Stachovskému.
Zdroj: biathlonresults.com
