Analýza: Kam může české biatlonisty posunout rychlejší střelba?

Stále vyrovnanější biatlonové závody rozhodují maličkosti. V posledních letech se klade důraz zvlášť na svižnou střelbu, což se ale většině českých reprezentantů zatím nedařilo aplikovat. Proto bylo v přípravě zrychlení střelby jednou z priorit.

Porovnání s nejlepšími

Pouhým pohledem bylo v uplynulé sezóně patrné, jak moc času stráví Češi na střelnici oproti špičce. Zvlášť u mužů byly rozdíly markantní, snad vyjma tradiční rychlopalby Ondřeje Moravce vestoje. Rozdíly si můžeme ukázat v tabulce, která srovnává naše biatlonisty se světovou elitou.

Ženy na tom byly v porovnání s největšími hvězdami přece jen trochu lépe. Ale opravdu rychle střílela pouze Lucie Charvátová. U ní ovšem pokulhávala úspěšnost. Vítězka Světového poháru si na svých ránách dávala tradičně záležet, zvlášť vleže střílela velmi pomalu. Na rozdíl od Charvátové ale patřila k těm nejpřesnějším.

Posun vpřed

Rezerv v rychlosti střelby si je dobře vědom i šéftrenér Ondřej Rybář, a tak v přípravě zavelel k pracování na rychlejších položkách. „Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Třeba Olemu Einaru Björndalenovi trvalo tři roky, než skloubil rychlost s přesností, ale neustoupil od toho. Naši závodníci střílí pomaleji, než je trend, a dovolím si tvrdit, že udělali velký kus práce. Možná ale diváka někdy nepříjemně překvapí. Pokud budou chtít střílet takhle rychle, tak nějaké chyby přibydou,“ řekl pro ČT Rybář.

Se svým koučem se shodne v otázce rychlosti střelby i Ondřej Moravec, jak přiznal v rozhovoru pro iDNES. „I v běžecké stránce nějaké rezervy jsou, ale tam je strašně těžké se posouvat. Ve střelbě jsou to vteřiny zadarmo.“

Například Gabriela Koukalová mluvila o tom, že se jí v přípravě ze svých položek podařily stáhnout dvě sekundy. A tím se dostáváme ke konkrétním číslům. Jak tedy můžou rychlejší položky promluvit do výsledků českých reprezentantů?

Jak to bude vypadat?

Předem je třeba říct jedno: Ze slov Ondřeje Rybáře, z některých letních výsledků i z prosté logiky vyplývá, že reálně hrozí u českých reprezentantů vyšší počet chyb na střelnici. Třeba zmiňovanému Bjørndalenovi ze sezóny na sezónu klesla úspěšnost o celých 6 %. Nyní je ale na svých starých číslech a patří k těm nejrychlejším.

Vezměme si dva ilustrační příklady z českého týmu – Gabrielu Koukalovou a Michala Šlesingra. Představme si, že by se oba dostali na úroveň průměrně rychlé střelby.

Gabriela Koukalová

Průměrně střílí za 32,8 s

Ženy průměrně střílí za 30,7 s

K průměrně rychlé střelbě Koukalové v minulém ročníku scházely zhruba dvě sekundy. Ty dvě sekundy, které teď podle svých slov stáhla. A k čemu by jí teoreticky pomohly? Ke čtyřem výhrám a k lepším výsledkům v takřka polovině závodů. Celkově by si polepšila o 18 pozic.

Michal Šlesingr

Průměrně střílí za 32,6 s

Muži průměrně střílí za 28,9 s

Šlesingr za průměrně rychlými střelci zaostal loni ještě výrazněji než Koukalová, konkrétně o tři a půl sekundy. To ve čtyřpoložkových závodech dělá citelných 14 vteřin. Kdyby v minulé sezóně střílel rychlostí průměrného biatlonisty, tak by si polepšil ve všech závodech krom jednoho. Také by přišel k jedné výhře a dvěma výsledkům v TOP10. V součtu by vystoupal o 81 míst, v průměru by tedy v každém závodě byl o 3,7 příčky výše.

Čísla jsou jedna věc, ostré závody druhá. Jasné však je, že v rychlosti střelby má česká reprezentace velký prostor pro zlepšení. Poctivé pilování této slabiny mohou prokázat už úvodní závody sezóny, které se jedou za dva týdny v Östersundu.

Foto: Jaroslav Soukup (© Sean Rowe, pod licencí BY-NC-ND)