Papírové předpoklady nejsou ve štafetách všechno. To v minulé sezóně ukázali Slovinci, kteří v každém závodě překonali své tabulkové možnosti. Naopak čeští muži většinou zůstali za očekáváním.
Pro srovnání si můžeme vzít tři základní údaje: Pořadí jednotlivých zemí ve štafetách, pořadí v Poháru národů a pořadí podle průměrného bodového zisku čtyř nejlepších biatlonistů ve Světovém poháru.
| Štafety | Pohár národů | Bodový průměr | |
| Norsko | 1. | 1. | 2. |
| Francie | 2. | 2. | 1. |
| Německo | 3. | 3. | 3. |
| Rusko | 4. | 4. | 4. |
| Ukrajina | 5. | 7. | 7. |
| Slovinsko | 6. | 11. | 10. |
| Švédsko | 7. | 6. | 8. |
| Bělorusko | 8. | 10. | 11. |
| Rakousko | 9. | 5. | 5. |
| Itálie | 10. | 8. | 6. |
| Česko | 11. | 9. | 9. |
| Švýcarsko | 12. | 12. | 13. |
| Kanada | 13. | 14. | 19. |
| USA | 14. | 13. | 16. |
| Bulharsko | 15. | 15. | 12. |
První místo je jasné. Norové potvrdili vítězství z Poháru národů 4 štafetovými výhrami ze 6 možných. Byť je pravdou, že bodový průměr nejlepší čtveřice ve Světovém poháru mírně favorizoval Francouze.
Ti také sebrali Norům 2 zbývající výhry, v obou případech startovali v nejsilnějším složení Fourcade, Fillon Maillet, Desthieux a Jacquelin. Tato čtveřice spolu jela ještě dvakrát, pokaždé skončila druhá za Norskem.
Norové a Francouzi byli od všech odskočení, to platilo i pro třetí Němce a čtvrté Rusy. Pak už to začíná být zajímavější.
Ukrajinci se měli podle propočtů během sezóny pohybovat kolem sedmého místa, což se také dělo. Druhé místo v Novém Městě na Moravě je ale posunulo na celkovou pátou příčkou. Ve Vysočina Areně se ukázalo, kam se může tým ze středu pole dostat, když skvěle zastřílí (0+5) a favorité (Francie, Německo či Švédsko) musí na trestné kolo.
Pozoruhodnější je šestá nejlepší štafeta loňské sezóny – Slovinsko. To by se podle individuálních výkonů mělo pohybovat na hraně první a druhé desítky, ve skutečně se ale ve všech štafetových závodech seřadilo od 5. do 9. místa.
Co bylo klíčem k slovinskému úspěchu? Stabilita. Kromě posledního závodu jelo pokaždé stejné kvarteto: Fak, Bauer, Dovžan a Tršan (toho v NMNM nahradil Cisar). Kromě jediného závodu pokaždé bez trestného kola. A přidaly se k tomu tradičně výborné individuální výkony Jakova Faka (třikrát na svém úseku druhý).
V protikladu je Rakousko. To protočilo 8 mužů a muselo na 5 trestných kol. Papírově pátý nejlepší tým se krčil v hodnocení štafet na 9. příčce.
Na víc měli i Češi. Podle předpokladů se měli pohybovat kolem 9. místa, ale nasbírali dokonce 10 trestných kol (74× dobíjeli) a v hodnocení štafet skončili 11. Do první desítky se probojovali jen dvakrát 5. v Hochfilzenu a 8. v Oberhofu.
Není bez zajímavosti, že štafetu pokaždé rozjížděl loučící se Michal Šlesingr a v 5 ze 6 případů zakončil svůj úsek do 10. místa. A v tom zbylém případu mu do desítky chyběly jen tři sekundy.
Jak moc udělá ve štafetách přesnost střelby, ukazuje porovnání se sezónou 2018/19. To byly individuální výkony Čechů podobné, ale z 5 štafetových závodů museli jen dvakrát na trestné kolo a k tomu přidali téměř o polovinu méně dobíjení (40). Díky tomu byli dvakrát čtvrtí a pokaždé do 8. místa.
Na závěr zmiňme pravděpodobně nejlepší štafetový výkon minulé sezóny. Kanaďané patří podle bodových průměrů na konec druhé desítky, ale v Hochfilzenu se díky nejlepší střelbě (0+6) radovali ze čtvrté příčky. I když už se v dalších závodech ani jednou nevešli do desítky, tak menším zemím ukázali, že v případě čtyř povedených úseků lze konkurovat i těm nejlepším.
Hlavní foto: Rok Tršan (Autor: Petr Slavík)
