Jako symbol českého biatlonového boomu bývá označována Gabriela Koukalová, ale jeho neméně důležitou součástí byla Veronika Vítková. Pojďme si na několika číslech ukázat, jak obrovský byl přínos jilemnické odchovankyně.
Spása pro ženský tým
Veronika Vítková byla pro český biatlon darem z nebes. Bez přehánění. Do Světového poháru nakoukla poprvé v sezóně 2006/07, krátce po 18. narozeninách. Bez talentované juniorky v té době nebylo možné sestavit štafetu, v Poháru národů spadly Češky až na 16. místo, za Bulharky či Rumunky. Pro srovnání: Nyní už 8 let v řadě nevypadly z elitní desítky a v sezóně 2014/15 byly dokonce druhé nejlepší.
Vítková se dlouho nerozkoukávala. Už při svém pátém startu mezi elitou, ve vytrvalostním závodě na MS 2008, skončila 14. Na šampionátu o rok později v Pchjongčchangu dokonce sahala po medaili, na nejdelší distanci byla pátá. K tomu přidala dvě 10. příčky.
V sezóně 2010/11 získala Vítková víc bodů (149 b) než všechny Češky dohromady (103 b). Ještě markantnější byl rozdíl o rok později, kdy kromě 24. ženy celkového pořadí (342 b) bodovala už jen Gabriela Koukalová (5 b). Celkem pětkrát během své kariéry byla Vítková na konci sezóny nejvýše postavenou Češkou.
Štafetová mistryně
Její výborné výsledky pak trochu zastínila zmíněná Koukalová, která dokonce usedla na trůn pro královnu světového biatlonu. Výsledky Vítkové by však neměly zapadnout. Vždyť čtyřikrát skončila v celkovém hodnocení Světového poháru v elitní desítce, čímž dorovnala Jana Matouše. Jen Koukalová měla o jeden zápis v Top 10 víc.
V součtu SP, MS a ZOH získala Vítková 30 medailí, 13 individuálních a 17 týmových. Zastavme se u těch týmových. Jméno Veroniky Vítkové se mohlo uvádět klidně jako synonymum pro spolehlivost. Vždyť z 53 ženských štafet, které absolvovala, se jen ve 4 případech na svém úseku nevešla do desítky. Naopak pětkrát svůj úsek ovládla, pětkrát byla druhá a šestkrát třetí. Její průměr z umístění činí 5,7.
Zvláštní kapitolou jsou pak smíšené štafety. Český biatlon v nich získal 9 medailí, z toho u 8 z nich byla Vítková. Zažila tak bronzovou radost na domácím mistrovství světa, olympijské stříbro v Soči i mistrovský titul v Kontiolahti.
Veronika Vítková se účastnila velkých akcí nepřetržitě od roku 2008 do roku 2019. Byla tedy u všeho podstatného a zároveň udržela při životě ženský tým v nejtemnějších dobách. To z ní dělá jednu z nejdůležitějších postav v historii českého biatlonu.
Hlavní foto: Veronika Vítková (Autor: Petr Slavík)
Veronika Vítková je nejvýraznější postavou českého ženského biatlonu (čímž nijak nesnižuji výborné výsledky Gabriely SKoukalové), o čemž svědčí i nejvyšší počet nasbíraných bodů ve Světovém poháru (z našich žen).
Více pohárových bodů získal jen Michal Šlesingr – další končící legenda českého biatlonu.
Pane Joe, je hezké, že se o biatlon zajímáte. Mám ještě komentář k vašemu komentáři; abych zjistila nejlepší českou biatlonistku, nesčítala bych jejich body, ale udělala bych průměr za sezónu. Samozřejmě ale, že váš postup respektuji, už jen to, že sem píšete komentáře, je pěkné 🙂
Svým způsobem máte pravdu (a můžete to i zkusit 🙂 ), ale je to zavádějící, protože každá sezona je trochu jiná a zejména ty počáteční neabsolvují závodníci celé, když pendlují do IBU Cupu a zpět. A nejlepší z žen? Podle bodů Vítková, podle medailí SKoukalová.
Možná se časem najde někdo ještě lepší.
Ještě k té historické tabulce:
V současné době je takovýto stav bodů ve SP (historicky k 25. 5. 2020):
1. Šlesingr 5204; 2. Vítková 4475; 3. Soukalová 4410; 4. Moravec 4166; 5. Krčmář 1882;
6. Vítek 1781; 7. Soukup 1715; 8. Puskarčíková 1621.
Co jméno, to pojem.
Oni jsou ten český biatlonový boom.
Jak správně píše p. Halberštádt: Vítková = spolehlivost; a já dodávám: záruka kvality.
Děkuji za vaši odpověď 😀 nečekala jsem, že napíšete, mám radost 😀 jak dlouho biatlon sledujete?
Z aktivních biatlonistů jsou ještě 11. Davidová 928 b. a 15. Charvátová 607 b.
Kdysi jsem napsal, že Veronika Vítková je naší jedinou dorosteneckou mistryní světa v biatlonu. Ale správně má být: Veronika Vítková je naší jedinou ŽIJÍCÍ dorosteneckou mistryní světa v biatlonu. Protože 8. 2. 2003 se stala už v 16 letech dorosteneckou mistryní světa ve vytrvalostním závodu v Koscielisku u Zakopaneho Tereza Hlavsová, když porazila mj. pozdější ženské mistryně světa Bulyginu/Frolinu, Jonsson/Ekholm či Šipulinu/Kuzminu – a to všechny o 2 roky starší. (Stejně jako ona se stala Veronika Vítková 31. 1. 2006 v 17 letech mistryní světa rovněž ve vytrvalostním závodu mezi o rok staršími soupeřkami. Dodnes je mi záhadou, proč Vítkovou nasadili trenéři do sprintu mezi o 3 roky starší juniorky, když v dorostenkách mohla mít i ve sprintu také medaili. O tu ji vlastně okradli.) Tereza Hlavsová zahynula 18. února 2006 při automobilové nehodě; její vůz na namrzlé vozovce dostal smyk a čelně se střetl s protijedoucím autobusem. Bylo jí jen 19.
Malorážný biatlon jsem zaznamenal r. 1998 (OH Nagano; Masařík do poslední střelby závodil o první – a možná i zlatou – českou biatlonovou medaili), ale pořádně jsem ho začal sledovat od února 2007, když jsem si 18. 1. “utrhl” koleno (2 roky jsem chodil o holi a dodnes není v pořádku, i když skoro nekulhám. Lyže? Ne. Šel jsem pěšky na autobus.) a měl dost času sledovat mj. 2 medaile Michala Šlesingra. Od té doby to sleduji čím dál pečlivěji 🙂 Kdysi jsem závodil v atletice, ale od toho úrazu nemůžu běhat už ani rekreačně; jsem rád, že chodím.
Ještě k Tereze Hlavsové: IBU ji pořád vede jako závodníka (věk 33); naši bafuňáři by je měli upozornit, že už je přes 14 let po smrti.
Joe, já taky hrozně ráda na biatlon koukám, líbí se mi ta nejistota, kdo vyhraje.
Je hezké, že ohledně těch dorosteneckých mistryň uznáte svůj omyl, to dovede málokterý charakter.
Je úžasné, jak často sem píšete.
Ano, je to detektivka s otevřeným koncem: nikdy předem nevíte, kdo je pachatel 🙂
Já jako bývalý atlet před nimi smekám; nedovedu si představit, že bych po 2 až 4 kilometrech běhu zastavil a střílel na 50 m na malý terč (nejspíš bych ho vůbec netrefil) a pak zase běžel další 2 až 4 kilometry (a třeba ještě další)… Prostě je uznávám.
Biatlon je nejkrásnější sport. A pak je taky hezký beachvolleybal.
Ten nesleduji od rozchodu Kiki a Maki.
Jen na okraj: Kristýna (Kiki) Kolocová byla se svými 170 cm nejmenší hráčkou světové špičky. Ale přesto vynikající.
A hezký sport je i tenis ♥️🙂