Foto: Andreas Birnbacher (© Georges Ménager, pod licencí BY-NC-ND)
Během své dlouhé a úspěšné kariéry si získal značnou přízeň náročných německých fanoušků. Ti nesli velmi těžce, když Andreas Birnbacher během Mistrovství světa v Oslu oznámil konec kariéry.
Talent z Bavorska
Rodák z Bavorska oslaví v září 35 let, z nichž drtivou většinu zasvětil biatlonu. K tomuto sportu ho přivedl jeho otec, jenž se přátelil s bývalým úspěšným biatlonistou Fritzem Fischerem. Ten se zároveň stal prvním koučem malého Andrease.
Už v juniorském věku bylo patrné, o jak velký talent se jedná. Z Mistrovství světa juniorů v roce 2000 si odvezl hned čtyři medaile. Na tratích v Hochfilzenu vybojoval dvě individuální stříbra spolu s jedním bronzem, k tomu pak přidal zlato ve štafetě. O rok později v Chanty Mansijsku nejenže obhájil se svými kolegy štafetové zlato, ale přidal další dva nejcennější kovy ve sprintu a ve stíhačce.
25krát německým šampionem
V sezóně 2001/2002 již přišly první úspěchy mezi dospělými, i když zatím jen štafetové. Jak na Mistrovství Evropy, tak na domácím šampionátu však měly zlatý lesk. V dalším roce se Birnbacher již stal mistrem Německa i mezi jednotlivci. Počet národních titulů se nakonec zastavil na neuvěřitelné číslovce 25.
Slušné výsledky ve Světovém poháru vedly až k nominaci na Olympijské hry v Turíně v roce 2006, kde se ovšem Birnbacher ani jednou nepostavil na start. Závody pod olympijskými kruhy pro něj vůbec zůstaly nějak zakleté, nejlépe dojel 12. ve Vancouveru.
To ze světových šampionátů Němec vytěžil několik medailí. Tu první v roce 2007 v Antholzi, šlo o stříbro v hromadném startu. V Östersundu o rok později byl dokonce členem zlaté smíšené štafety, k tomu přidal i individuální bronz.
Nejlepší sezóna
Nejlepší sezónu si jeden z největších oblíbenců německého publika, jemuž nikdo neřekl jinak než „Andi“, schoval na ročník 2011/12. Hned třikrát ovládl závod Světového poháru, v celkovém hodnocení figuroval na třetí příčce, získal malý křišťálový glóbus za hromadné starty a rovněž mu celkem vyšlo domácí MS. V Ruhpoldingu slavil dvakrát třetí místo ve štafetě.
Světový bronz ze štafety přišel i v dalším roce v Novém Městě na Moravě. Předtím ještě dokázal Birnbacher dvakrát zvítězit v závodech SP. Výhra z 16. prosince 2012 v hromadném startu v Pokljuce byla jeho poslední.
Trenérské choutky
V posledních letech Birnbachera pronásledovala zranění, přesto dokázal dosahovat konstantních výsledků. Velmi slušně si vedl zvlášť v minulé sezóně. V nabitém německém týmu se dostal do nominace pro MS v Oslu, kde si připsal jeden start. Vytrvalostní závod dokončil na 9. místě.
Již během Mistrovství světa však vycítil tu správnou dobu na tečku za svou kariérou. Nyní se chce především věnovat své rodině a také má v plánu začít trenérské studium na Sportovní vysoké škole v Kolíně nad Rýnem.
