Foto: Christian De Lorenzi (© Georges Ménager, pod licencí BY-NC-ND)
Dlouhé roky byl oporou italského týmu, teď už je to na mladších kolezích. Christian De Lorenzi totiž v 35 letech ukončil kariéru.
Soupeř našich biatlonistů
Na severu Itálie, v obci Sondalo, se v roce 1981 narodil Christian De Lorenzi. Povoláním voják však žije v nedalekém Bormiu, kde také v roce 1995 poprvé přičichl k biatlonu. O čtyři roky později již byl součástí národního týmu.
Na juniorské úrovni se De Lorenzi často setkával a Michalem Šlesingrem a Jaroslavem Soukupem. Největšího úspěchu dosáhl na Mistrovství Evropy juniorů v Haute Maurienne, kde bral stříbro ve sprintu.
Povedený vstup mezi dospělé
V sezóně 2002/2003 se De Lorenzi dočkal premiéry ve Světovém poháru, zatím však jen štafetové. Ta individuální přišla v dalším ročníku. Nástup mezi elitu byl více než dobrý, když hned v úvodní sezóně přišlo 16. či 19. místo.
Ročník 2004/2005 byl pro Itala úspěšným hlavně díky 13. místu ve vytrvalostním závodě na Mistrovství světa v Hochfilzenu. Tenkrát se mimochodem mistrem světa stal Roman Dostál.
Úspěšná turínská mise
Možná nejhezčí vzpomínky bude mít De Lorenzi na sezónu 2005/2006. Ve Světovém poháru se mu sice moc nedařilo, ale dokázal perfektně vyladit formu na domácí Olympijské hry. Účinkování v Turíně otevřel 7. příčkou ve vytrvalostním závodě, pak přidal 8. místo ve štafetě či 14. ve stíhačce.
O rok později přišel úspěch i na další velké akci konané na domácí půdě. Na Mistrovství světa v Antholzi se De Lorenzi spolu s kolegy radoval z výborného čtvrtého místa ve štafetě.
Poprvé na pódiu
Že se umí skvěle přichystat na vrchol sezóny, potvrdil De Lorenzi i při MS v Östersundu 2008. Ve vytrvalostním závodě dojel 6., těsně před Zdeňkem Vítkem. Ještě o příčku lépe si vedl ve smíšené štafetě. Tahle disciplína Italům výborně seděla, na závěr sezóny přišlo ještě druhé místo v Pchjongčchangu.
Další dva ročníky přinášely hlavně skvělé výsledky ve Světovém poháru. Vše vyvrcholilo konce zimy 2010. De Lorenzimu se sice nevyvedla Olympiáda, zato se v Kontiolahti nejprve radoval z třetí pozice se smíšenou štafetou a pak i z druhého místa ve stíhačce. Premiérové individuální pódium nezůstalo dlouho osamoceno, ve sprintu v Chanty-Mansijsku totiž přišla další druhá příčka.
Štafetové úspěchy
Nejlepší celkové umístění ve Světovém poháru se urodilo v sezóně 2010/2011. Vyrovnané výkony stačily na 22. příčku. Ještě více si však De Lorenzi mohl cenit raritního stříbra ve štafetě při domácím Světovém poháru v Antholzi.
Štafety ostatně zůstaly poslední disciplínou, ve které se De Lorenzi v posledních letech prosazoval. Z Mistrovství světa v Chanty-Mansijsku 2011 si odvezl pátou pozici z obou štafet, o rok později v Ruhpoldingu byl čtvrtý v té mužské.
Domácí titul jako tečka za kariérou
Velkou cenu měla pro De Lorenziho při olympijské derniéře v Soči pátá pozice s mužskou štafetou. Poměrně solidní individuální výsledky se zase dostavily v dalším roce na MS v Kontiolahti, kde skončil třeba 12. ve svém oblíbeném vytrvalostním závodě.
Poslední účast na MS už se Christianu Do Lorenzimu příliš nevyvedla, v Oslu ani jednou nebodoval. Přeci jen však na závěr kariéry 35letého borce přišel radostný moment – naposled se stal mistrem své země.
