Foto: Christoph Stephan (© Wikijunkie/Wikipedia.org, pod licencí BY-SA)
Když se v roce 2007 stal trojnásobným mistrem světa juniorů, tak v něm Němci viděli zářnou budoucnost. Christoph Stephan však očekávání tak úplně nenaplnil a už ani nenaplní. V dubnu se rozhodl ve svých 29 letech pro konec kariéry.
Dominance mezi juniory
Jako student Sportovního gymnázia v Oberhofu měl Stephan ideální podmínky pro to, aby mohl v biatlonu něčeho dosáhnout. Přípravu ve špičkovém resortu výrazněji zúročil v roce 2007.
Na Mistrovství světa juniorů v italském Martellu získal rodák z Rudolstadtu, města zhruba 100 km od českých hranic, tři zlaté medaile. Postupně ovládl sprint, stíhací závod a smíšenou štafetu. Za sebou Stephan nechal řadu velkých jmen, třeba Antona Šipulina, Jakova Faka a Simona Schemppa.
Přechod mezi dospělé
Němci svého juniorského šampiona odměnili stálým místem ve Světovém poháru. Začátek sezóny 2007/2008 sice Stephanovi příliš nevyšel, ale na páté štaci v Ruhpoldingu si vyjel velmi slušné 8. místo ve sprintu. Ve zbývajících závodech pak sbíral velmi slušné body.
Následující ročník 2008/2009, během kterého Stephan oslavil 23. narozeniny, se dá označit jako jeho životní. Na úvod v Östersundu se zaskvěl nejrychlejším během ve stíhačce a 7. pozicí. Pak přišla účast ve štafetě v Ruhpoldingu, skvělý výkon a druhá příčka. A konečně triumf v závodě s hromadným startem v Antholzi. Díky těmto výsledkům Stephana neminula ani premiérová nominace Mistrovství světa v Pchjongčchangu. A tam se děly věci.
Z náhradníka medailista
Ve sprintu bral Christoph průměrné 22. místo. Stíhačka mu vyšla ještě méně a s osmi chybami obsadil až 41. příčku. I proto ho měl ve vytrvalostním závodě nahradit Andreas Birnbacher. Ten ale onemocněl, a tak se na start přeci jen postavil Stephan. A vybojoval stříbrnou medaili! S jednou chybou s dvaceti ran nestačil pouze na Oleho Einara Bjørndalena. Nezůstalo jen u jedné medaile, Stephan dostal důvěru ve štafetě, která si dojela pro bronz.
Životní sezónu zakončil závodník z Durynska na 18. pozici celkového hodnocení Světového poháru. Navíc se stal sportovcem roku ve své spolkové zemi a také byl oceněn Zlatou lyží pro nejlepšího biatlonistu roku.
Ztracený domácí šampionát
Olympijská sezóna 2009/2010 přinesla Stephanovu poslední medailovou radost ve SP – třetí příčku ve sprintu v Antholzi. A taky první účast na OH. Ve Vancouveru však Němec nezazářil, jeho maximem bylo 19. místo ve sprintu.
Celkem solidní 7. pozici si Stephan odvezl z MS 2011, jež se konalo v Chanty-Mansijsk. Pro další šampionát byla motivace ještě větší, konal se totiž v Ruhpoldingu. Zdravotní problémy však znemožnily Stephanovi start před domácím publikem.
Mimo áčko
Až 94. místo v hodnocení Světového poháru 2012/2013, to bylo velké zklamání. V dalším ročníku sice proběhl návrat do německého áčka a s ním spojená účast v Soči, ale zázraky se neděly. Z Ruska si Stephan dovezl jako nejlepší výsledek 43. příčku ve stíhačce.
Minulou sezónu strávil v IBU Cupu, kde však patřil k nejlepší a celkově v něm bral 6. pozici. Na finálových závodech v Canmore získal kompletní medailovou sadu. Za to byl od německých trenérů odměněn pouze jediným startem ve Světovém poháru. V Chanty-Mansijsk se však šance neuchopil nejlépe a ve sprintu dojel až jako 84. Tímto závodem dal za svou kariérou tečku.
V dubnu Stephan oznámil, že se chce koncentrovat na práci u policie. Svou biatlonovou kariéru tak zakončil v pouhých 29 letech.
