Sturla Holm Lægreid vstoupil do sezóny 2020/2021 vítězstvím v úvodním závodu a zaskočil celý biatlonový svět. Novináři a komentátoři si nebyli jistí výslovností jeho příjmení, rychle se ji ale museli naučit. „Muž na L“ se totiž postaral o to, aby se jeho jméno stalo v uplynulém ročníku Světového poháru jedním z nejskloňovanějších. Ukázal, že se nebude schovávat ve stínu svých zkušenějších kolegů a od velkého křišťálového glóbu ho nakonec dělilo pouhých 13 bodů.
Od mononukleózy k meditaci
Ve Světovém poháru debutoval v Novém Městě na Moravě v sezóně 2019/2020. Ve sprintu skončil třináctý a v závodu s hromadným startem obsadil příčku v půli výsledkové listiny. V Kontiolahti přidal další dva ještě lepší výsledky a za pouhé čtyři závody ve Světovém poháru získal 115 bodů. Na to, kde skončil, v sezóně 2020/2021 ve stejném středisku navázal. „Nikdo neočekával, že dneska zvítězím, dokonce i trenér o tom vtipkoval,“ komentoval po prvním zlatém úspěchu. V průběhu 114 dní si připsal dalších šest výher, dvakrát bral stříbro a jednou se umístil na třetím místě. Neskončil hůř než dvacátý druhý.
Se závody na mezinárodní úrovni přitom neměl příliš zkušeností. V sezóně 2017/2018 se zúčastnil juniorského mistrovství světa v Otepää, kde se stal vicemistrem ve vytrvalostním závodu. Pak se mu ale postavila do cesty mononukleóza. Následoval klidový režim a čekání na moment, kdy bude tělo opět připraveno na zátěž v podobě biatlonových tréninků. Trvalo to dlouhých osm měsíců. Pak přišla krátká mezizastávka v IBU Cupu, mistrovství Evropy a zmiňovaný ostrý start mezi nejlepšími.
Aby v průběhu nemoci z biatlonu úplně nevypadl, zaměřil se mezitím alespoň na střelbu. A vyplatilo se. V uplynulém ročníku SP dosáhl na střelnici celkově 92% úspěšnosti. Sám říká, že má na střelbu talent a velmi se zajímá o správné zaujetí střelecké polohy. Tajnou přísadou je pro něj také meditace, které se ve volném čase věnuje. „Sednu si na gauč, zavřu oči a soustředím se na své dýchání. Zní to jednoduše, je ale velmi obtížné zůstat soustředěný například deset minut, natož třicet,“ říká sportovec, který vždy obdivoval střeleckou stabilitu Martina Fourcada.
Boj o velký křišťálový glóbus
Byl to souboj SHL versus JTB, na který se 21. března upíraly zraky všech. V Östersundu končila sezóna závodem s hromadným startem. Před jeho startem byl Lægreid po odečtech čtyř nejhorších výsledků předčasným papírovým majitelem velkého křišťálového glóbu. Chyběl mu poslední krok. Umístit se do osmého místa a projet cílem dříve než Johannes Thingnes Bø.
Favorité si navzájem přejí hodně štěstí a stadion rozezvučí startovní výstřel. První běžecké kolo, první nula na střelnici pro Lægreida. Pak už ale v celkovém součtu čtyři nepřesnosti. Norský mladík, který se pyšní střeleckou úspěšností 96 % na ležce a 89 % na stojce, se poprvé mezi elitou dopustil v individuálním závodu takového množství chyb. Bylo z toho osmé místo. Mladší z bratrů Bøových se už půl minuty radoval v cíli. Přesto však závod skončil tak, jak započal. Oba Norové se poplácali po zádech a pogratulovali si. „Se Sturlou to byl tvrdý boj, zatlačil mě až k mým limitům,“ hodnotil Bø.
Sponzor: nalezen
Jeho raketový vzestup Světovým pohárem sledovali všichni. Přitom ještě v prosinci měl tehdy třiadvacetiletý Nor na své malorážce místo loga sponzorů nápis „Onkl’U & Tant’A“. Žádná velká firma ho nesponzorovala, a tak se této role s nadsázkou zhostila jeho rodina, konkrétně strýc a teta. To už je ale minulostí. A není se čemu divit.
Čtyřiadvacetiletý závodník sice celkové hodnocení neovládl, ale většinu sezóny oblékal modrý trikot a stal se suverénně nejlepším biatlonistou do 25 let. K tomu přidal malý křišťálový glóbus za stíhačku a taky ten za vytrvalostní závody. Před světovým šampionátem popisoval své vyhlídky takto: „Nikdo neočekává, že získám medaili v každé disciplíně, ale když budu mít dobrý den, vím, že je možné umístit se na stupních vítězů.“ Dvakrát středa, sobota a neděle. To byly ty dobré dny. V Pokljuce nastoupil v šesti závodech, ve čtyřech se stal mistrem světa, z toho dvakrát v individuálních disciplínách.
Neznámá jménem fanoušci
Velká biatlonová poprvé ve Světovém poháru však zažil s prázdnými ochozy stadionů v zádech. „Až se vrátí fanoušci, bude to velká změna. Když nejsou, je jedno, jestli máte žlutý, červený, nebo modrý dres. Kluci z týmu si vždy dělají legraci, že nikdo vlastně neví, jak dobrý Sturla je, jelikož nikdy nezávodil před diváky,“ komentoval Lægreid.
Kromě toho, že v následující sezóně možná okusí, jaké to je závodit pod drobnohledem fanoušků, připíše si i další novou zkušenost. První start pod pěti kruhy. „V létě budu tvrdě trénovat a pokusím se napodobit přípravu z minulého roku, jelikož to očividně funguje. Ale dokud nezačne sezóna, nikdy nevíte, na jaké úrovni jste,“ dumal o očekáváních sezóny 2021/2022.
Zimní olympijské hry jsou už však příběh, který se bude teprve psát. Jisté ale je, že jménu Sturla Holm Lægreid se už nikdo divit nebude. Z bezejmenného „muže na L“ se stal biatlonista, který ubral vítr z plachet reprezentačnímu kolegovi Johannesi Thingnesi Bø a má nakročeno k velkým výsledkům. Pokud tedy do té doby neseběhne ke studiím nanotechnologií, jež ho velmi lákají.
Zdroj: NRK, IBU TV, Extrarunde Biathlon Podcast, IBU TV II
