Foto: Laura Dahlmeierová (© FB stránka L. Dahlmeierové)
Jiní biatlonisté jsou rádi, že si v létě můžou odpočinout někde v teple. To Laura Dahlmeierová se na svou „dovolenou“ vydala do Himalájí. A splnila si tím sen, jak prozradila v rozhovoru pro německé noviny.
Čtyři týdny v Nepálu
Jak byste stručně popsala svou dovolenou?
Nepál, čtyři týdny. Byla jsem tam ještě s dvěma holkami, nahoře jsme pak potkaly dva kluky z Garmische. Na začátku a na konci jsme si užily trochu volna v Katmandu, asi šest dní. Hlavní náplní byla ale naše expedice. Jako hlavní cíl jsme měly zdolání 6800 metrů vysoké hory Ama Dablam. Pak ještě Island Peak, který má něco přes 6000 metrů. Předtím jsme ještě vyšly na túru, abychom se v horách aklimatizovaly.
To zní jako povedená dovolená…
Bylo to úplně bezvadné. Dlouho jsem o cestě do Nepálu snila. Chtěla jsem vidět, jak zde lidé žijí, jak vysoké hory tam ve skutečnosti jsou. Je to úplně jiná dimenze než tady v Německu. Jsem strašně ráda, že jsem se tam mohla podívat.
Velké kulturní rozdíly
Co na Vás udělalo největší dojem?
Je to úplně jiné, už jen když do Katmandu přijedete. Stovky aut a motorek jezdí křížem krážem, každý troubí. Jsou tu extrémní rozdíly. Na jedné straně tu chudí lidé na ulici brousí nože. A kousek vedle je pak obchod s mobily. To je úplně šílené a opravdu necitlivé. Také tu jsou lidé hodně věřící, Buddhisté a Hinduisté. I u turisty to zanechá silný dojem.
Letiště v Himalájích má pověst nejnebezpečnějšího na světě. Jak probíhala cesta z Katmandu?
Začalo to tak, že jsme slyšely opravdu divoké historky o zdejším letišti. Dráha má jen lehce přes 500 metrů a můžou na ní přistávat pouze malá letadla. Už jen proto jsem měla pochybnosti. Ale říkaly jsme si, že letušky tu létají každý den už 15 let, tak to bude v pořádku. A bylo.
Podstata života
Jaký byl přechod z civilizace do hor?
Bylo drsné, že nahoře nejsou žádné dopravní prostředky. Někdy slyšíte vrtulník, ale všechno musíte vyšlapat sám. Tak jsme to chtěly. Velký dojem na mě ale udělali lidé, co tam nahoře žijí. To, co odnosí, si neumíme představit. 30 kilo je pro ně denní chléb. Někteří nosí i 60 kilo, aby si víc vydělali. Největší extrém, co jsme viděly, byly asi 80kilové plynové láhve. Když dělám dřepy s 50 či 60kilovým závažím, tak jsem ráda, když dám 15 opakování. Oni to nesou 3 dny a dostanou 12 dolarů. Je to tvrdá práce a oni jsou přitom ještě dobře naladěni a smějí se. To na mě hodně zapůsobilo a chovám k nim velký respekt.
To nás vede k tomu, co je pro nás skutečně důležité…
V každém případě. také tam nemáte žádné sprchy, umývá se v potoce. Tam nahoře je život skutečně prostý. A lidé jsou šťastní a spokojení.
Vyčerpání
6800 metrů. To zní jako těžký výstup.
To ano. Nejprve jsme musely založit základní tábory, kde jsme nanosily veškeré vybavení a zásobení. To bylo nejtěžší. Pak jsme čtyři dny zůstaly v základním táboře, protože bylo špatné počasí. To nám narušilo časový plán a na výstup jsme tak měly jen jeden pokus. Když jsme vyrazily, tak zuřila téměř sněhová vánice. Pak se to uklidnilo, ale na konci se to opět vrátilo. Už jsme byly skoro na v cíli, ale rozhodly jsme se neriskovat. Otočily jsme se asi 300 metrů pod vrcholem. A pak jsme zase musely všechno snést dolů.
Jak dlouho celá expedice trvala?
Vyrazily jsme ve dvě v noci a vrátily se v šest večer. Následovala druhá noc ve výšce 6050 metrů a další den jsme musely všechno zabalit a vrátit se do základního tábora. V ten okamžik jsme byly opravdu hotové.
Špičková sportovkyně byla hotová?
Ano. (smích). 6500 metrů teď nezní tak hrozně, ale už se tam pak jinak dýchá. je brutální, jak se si sáhnete na své hranice.
S odpočinkem na pláži po dlouhé sezóně to nemá moc společného.
Nojo, čtyři nebo pět dnů bylo skutečně vyčerpávajících. Ale jinak to nebylo tak stresující. Měly jsme dost času poznat zemi a místní lidi, nebo se jen tak toulat po okolí. A pláž stejně není nic pro mě. Po návratu jsem si dala ještě týden pauzu a pak se normálně vrátila k tréninku.
Vyhlídky do další sezóny
V minulé sezóně se Vám trénink vyplatil. Získala jste pět medailí na Mistrovství světa…
I teď se někdy sama sebe ptám, jestli je to vůbec pravda. Nemůžu pochopit, že jsem získala pět medailí v pěti závodech. Je neuvěřitelné, jak to vyšlo.
S tím je spojena i sláva. Jaké dopady to má na Váš život?
Pro mě osobně se nic moc nezměnilo. Pořád jsem stejný člověk. Ale samozřejmě zaznamenáte vše, co se děje okolo vás. V Katmandu na letišti na mě někdo volal: „Hej, ty jsi přece ta Laura Dahlmeierová.“ Včera jsme byli na Zugspitze a je šílené, kolik lidí mě teď poznává. Je to trochu děsivé. Kam přijdu, tam na mě někdo: „Ahoj Lauro.“ A já se sama sebe ptám. Známe se? Také mám více žádostí o rozhovory a od sponzorů. Ale samozřejmě vám to udělá i radost, když vidíte, že je o vás zájem.
Čeho chcete dosáhnout v příští sezóně?
Vím, že Mistrovství světa v Oslu pro mě dopadlo perfektně. Bude velmi těžké být opět ve špičce nebo to dokonce zopakovat. Pro mě je nejdůležitější, abych byla zdravá a držela si stabilní výkonnost. Chci absolvovat co nejvíce závodů na vysoké úrovni. MS bude v Hochfilzenu, což je pro nás skoro jako domácí prostředí. Tam bych snad opět mohla zaútočit na medaile.
Zdroj: augsburger-allgemeine.de