Když ve vytrvalostním závodě o pouhé tři sekundy a tři desetiny porazil Ondřeje Moravce, tak to bylo z českého pohledu samozřejmě trochu smutné a smolné. Jinak se ale nenašlo moc fanoušků, kteří by sympatickému Američanovi Lowellu Baileymu zlato z Mistrovství světa v Hochfilzenu nepřáli. Velký bojovník proti dopingu a vášnivý muzikant už přitom vůbec nemusel stát na startu.
Cesta k biatlonu
Severní Karolína, to není místo, kde by se rodilo moc biatlonistů. Lowell Bailey je výjimkou, i když tam strávil jen pár let svého dětství. Pak se spolu s rodinou přestěhoval do venkovského městečka Old Forge na severu státu New York, kde se také poprvé postavil na lyže.
Za své domovské město však Bailey považuje Lake Placid, kam se přestěhoval v 10 letech. Právě zde měl ideální podmínky pro lyžařskou přípravu. A také zde potkal svou partnerku, nejlepší přítelkyni a manželku Eriku. V červenci loňského roku se jejich rodinka rozrostla o dceru Ophelii. Obě nyní doprovázejí Lowella po závodech a soustředěních. Společně si tak mohli užít i chvilky štěstí v Hochfilzenu.
Thank you to @rossignol_1907 & @ONEWAYSport for supporting me 4 so long! Could not have done it w/o you! @IBU_WC @biathlonworld @USBiathlon pic.twitter.com/l66yCXHc2G
— Lowellcbailey (@Lowellcbailey) 21. února 2017
Lowell podobně jako řada dalších biatlonistů nejdříve jen běhal na lyžích. Pak ho lidé od biatlonu pozvali mezi sebe. Začal se učit střílet a šlo mu to. Dokonce se kvalifikoval na juniorské mistrovství světa. Nějakou dobu přetrvával u obou sportů, ale v juniorském věku se definitivně rozhodl pro biatlon.
Vyzkoušel také řadu dalších sportů včetně fotbalu, tenisu a pozor, také severské kombinace. Dnes už by se zřejmě z můstku nespustil.
Vášnivý muzikant
Nebýt biatlonistou, tak by se Bailey dal na muzikantskou dráhu. Hudbu má v krvi, jeho otec a strýc se jí věnovali profesionálně. A on by klidně mohl také. Už 20 let hraje na kytaru a 15 let na mandolínu. K tomu i nádherně zpívá. Zazpíval si i s Gabrielou Koukalovou.
Ve výčtu aktivit Lowella Baileyho nesmíme ani práci na rodinné bizoní farmě. Tam se ostatně chtěl v minulém roce společně s těhotnou manželkou uchýlit, dát biatlonu sbohem, pěstovat brambory a starat se o stádo 100 bizonů.
Nejlepší rozhodnutí v životě
Konec kariéry odložil Bailey kvůli nabídce práce v biatlonovém centru Bozeman v Montaně. Její součástí byl příslib, že mu budou místo držet až do Olympiády v Pchjongčchangu. Ta by měla být definitivní tečkou za jeho kariérou.
Kariéra to rozhodně nebyla neúspěšná, ale určitý lesk jí chyběl. Až do letošního roku byl Bailey na olympijských hrách nejlépe 8., na mistrovství světa 10. Krom toho jednou vystoupal ve Světovém poháru na stupně vítězů. V sezóně 2013/2014 byl druhý ve sprintu v Kontilahti.
Skoro by se dalo říct, že prodloužení kariéry bylo pro Lowella nejlepším rozhodnutí v životě. Na Mistrovství světa v Hochfilzenu zaujal hlavně na střelnici, ale ne tím, že jako levák střílí na opačnou stranu než většina startovního pole. Pozornost budila hlavně střelecká úspěšnost. Vždyť v individuálních závodech sestřelil 69 ze 70 terčů.
Ve sprintu mu to na premiérovou medaili z velké akce ještě nevyšlo, když o 6,4 sekundy prohrál bitvu o o bronz s Martinem Fourcadem. Ve stíhačce dokonce vjížděl do posledního kola ze druhé příčky, ale nakonec skončil šestý. Vyšlo to až ve vytrvalostním závodě.
Den, na který čekal celý život
Bailey odstartoval do svého životního závodu až s číslem 100. Za ním už se na trať vydali jen dva závodníci. Znal výborný čas vedoucího Martina Fourcada, později věděl i o Ondřeji Moravcovi, který zastřílel čistě a odsunul Francouze na druhé místo.
Zároveň si ale byl jistý, že může v případě kvalitního výkonu útočit na medaili. Po 15 trefách si řekl: „Na tohle jsem čekal celý život. Pět terčů a čtyři kilometry mě dělí od medaile. Soustřeď se.“
Zvládl to. Po čtvrté nule měl náskok 6,4 sekundy na Ondřeje Moravce. Na mezičase 1100 metrů do cíle už to sice byla pouhá jedna desetinka, ale v cíli pro Američana hrály tři sekundy a k nim tři desetiny. Tuhle šanci si prostě nemohl nechat vzít.
Velkou zásluhu má na Baileyho úspěchu i kouč Per Nilsson. Tento Švéd je od roku 2006 hlavním americkým trenérem a výrazně se podepisuje na vzestupu celého týmu. Když jsme u těch trenérů, tak před letošní sezónou začal Američanům pomáhat olympijský vítěz a mistr světa ve sportovní střelbě Matt Emmons, kteří žije spolu se svou ženou Kateřinou Emmons v Plzni. A právě jeho rady si Lowell velmi pochvaloval.
Přepisování amerických dějin
Lowell Bailey svým triumfem přepsal hned několik významných milníků. Získal vůbec první zlato pro americký biatlon z mistrovství světa či olympijských her. Biatlon byl do té doby jediným olympijským sportem, ve kterém USA čekaly na nejcennější kov z velké akce.
Také se stal prvním Američanem, který se kvalifikoval na Olympijské hry do Pchjongčchangu. Tam si vytyčil cíl získat medaili. Pravděpodobně by si ji ve 36 letech pověsil na krk jako nejstarší člen americké výpravy.
Neméně důležité bylo další a další zviditelnění biatlonu v USA. To je také jedním z Baileyho cílů. Vždyť mnoho Američanů dodnes neví, co to biatlon je. A těmi, kteří už o kombinaci běhu a střelbu slyšeli, je spíš chápán jako okrajový sport. Bailey a další američtí biatlonisté se pak snaží lidem vysvětlovat, že v Evropě biatlonové závody navštěvují desítky tisíc lidí.
Spolu s Martinem Fourcadem a Michalem Šlesingrem také vystupuje nejaktivněji v tažení za čistý sport. A to nejen v poslední době, kdy probíhá dopingová kauza v Rusku, ale už mnohem dříve. I proto mu ostatní biatlonisté včetně Moravce a Fourcada zlato upřímně přáli. Biatlonová karma tady zafungovala.
Použité zdroje: lowellbailey.com, teamusa.org
Foto: Lowell Bailey (Autor: Günter Hentschel pod licencí BY-ND)
