Před 10 lety: Kteří hrdinové z Vancouveru ještě pokračují a jak se od té doby proměnil biatlon?

Před 10 lety bojovali biatlonisté o olympijské kovy v kanadském Vancouveru. Kdo z tehdejších medailistů a účastníků ještě pokračuje? A jak se od té doby proměnil svět biatlonu?

Olympiáda Neunerové a Svendsena

Zimní olympijské hry ve Vancouveru měly dvě hlavní hvězdy. Magdalena Neunerová a Emil Hegle Svendsen vybojovali po dvou zlatých medailích, Norovi se to povedlo s přispěním kolegů z mužské štafety. Oba ještě přidali jedno stříbro. Velmi úspěšná byla také Anastasia Kuzminová s jedním zlatem a stříbrem. Získala vůbec první zlatou medaili pro Slovensko ze zimních olympijských her.

Jsou tu i stále aktivní medailisté z Vancouveru. Tarjei Bø byl členem zmíněné zlaté štafety. Jakov Fak zase ve sprintu vybojoval bronz pro Chorvatsko. Dosud jde o jedinou medaili této země ze zimních olympijských her, pod kterou nejsou podepsaní sourozenci Kostelićovi.

Kdo myslí na páté hry?

Třetím aktivním medailistou je Simon Eder, poslední „přeživší“ ze stříbrné rakouské štafety. Eder se za dva roky může zúčastnit svých čtvrtých her. To jeho otec Alfred stihl olympiád hned šest, což je rekord, který spolu s ním drží Ole Einar Bjørndalen, Ilmārs Bricis, Sergej Čepikov a Michael Dixon.

Počtvrté se mohl účastnit olympiády i Martin Fourcade, který ve Vancouveru otevřel svou úchvatnou medailovou sbírku stříbrem v hromadném startu. Dokonce o pátý start pod pěti kruhy mohl usilovat Michal Šlesingr, ve Vancouveru jako nejlepší Čech 16., 17. a 18.

Ve hře o pátou olympijskou účast jsou Klemen Bauer, Valj Semerenková a Magdalena Gwizdońová. Ukrajinka s Polkou by tak rozšířily zatím tříčlenný klub biatlonistek, které byly na olympiádě pětkrát.

Mimochodem, kromě Valj Semerenkové ve Vancouveru startovaly i její sestra Vita a Olena Pidhrušná. Společně se představily také ve štafetě. Tohle složení se drží až do současnosti, v uplynulé sezóně Ukrajinky takhle jely dvakrát.

Po medaili ve Vancouveru sahala Ruska Anna Frolinová, která nyní závodí za Jižní Koreu. Ve středisku Whistler startovaly také Selina Gasparinová, Mari Ederová, Fujuko Tačizakiová či Elisabeth Högbergová.

Hry ve Vancouveru pamatují Arnd Peiffer, Simon Schempp, Lukas Hofer, Andrejs Rastorgujevs, Benjamin Weger nebo Ondřej Moravec. Ten ale dopředu avizoval, že účast v Pekingu neplánuje.

Český vzestup

Olympiáda v roce 2010 byla debutem Gabriely Koukalové na velké akci. V té době dvacetiletá juniorka skončila ve vytrvalostním závodě po dvou chybách 59.

Právě na výsledcích českých reprezentantek je vidět, jaký udělal tuzemský biatlon pokrok. Magda Rezlerová a Veronika Vítková zastřílely ve sprintu za nula, ale nestačilo to na lepší než 17. a 23. místo. Ve štafetě z toho byla 15. příčka. Pravda je, že se Vítková potýkala s následky zánětu mozkových blan.

Ruské úspěchy, nad kterými se vznáší stín pochybností

Bez zajímavosti není pohled na čelo sprintu mužů. Na prvních 11 místech se totiž tehdy seřadili závodníci z 11 různých zemí. To by při dnešní nadvládě Norů a Francouzů asi nebylo možné. Mezi 11 nejlepšími ženami mělo zastoupení 9 zemí.

K největším velmocím se tehdy ještě řadilo Rusko. Zlato vybojovala ženská štafeta, jejíž tři členky (Olga Zajcevová, Olga Medvedcevová a Světlana Slepcovová) měly v dalších sezónách problémy s dopingem. Stejně jako vítěz hromadného startu Jevgenij Usťugov. Ostatně bývalý šéftrenér ruské reprezentace Anatolij Chovancev přiznal, že mezi lety 2002 a 2014 šli čistí Rusové spočítat na prstech jedné ruky.

Jinak se o medaile tradičně dělilo Norsko, Německo (obě země po 5 medailích) a Francie (6 medailí). Za silnou čtveřicí bylo v medailovém pořadí Slovensko, kterému vedle Kuzminové pomohl ke kompletní medailové sadě v hromadném startu bronzový Pavol Hurajt. Na takové výsledky Slováci momentálně jen vzpomínají, vždyť ve Světovém poháru měli letos jediného bodujícího muže.

V programu her ve Vancouveru ještě nebyla smíšená štafeta, která už je teď nedílnou součástí velkých akcí. Teprve podruhé se rozdělovaly medaile v hromadných startech. Jak rychle se biatlon vyvíjí, demonstruje i fakt, že na své místo pod pěti kruhy čeká další disciplína. Za dva roky v Pekingu ještě smíšené dvojice neuvidíme, za šest let v Antholzi už ale třeba ano.

Hlavní foto: Simon Eder (Autor: Petr Slavík)