Shrnutí MS v Hochfilzenu: Královna Laura a čtyři české medaile

Mistrovství světa v Hochfilzenu se proměnilo v koncert Laury Dahlmeierové a celého německého týmu. Pět zlatých pro momentální královnu ženského biatlonu, sedm zlatých pro Německo. To byla Óda na radost jako z pera Friedricha Schillera. O radostné chvilky ale nebyli ochuzeni ani čeští fanoušci. Šéftrenér Ondřej Rybář byl maximálně spokojený s kompletní medailovou sbírkou Gabriely Koukalové a stříbrem Ondřeje Moravce.

Královna Dahlmeierová a úspěšná Koukalová

Už na začátku šampionátu říkal kouč Němek Gerald Hönig, že je Laura Dahlmeierová nejlepší biatlonistkou, kterou zažil. A to je mu 58 let. V Hochfilzenu to potvrdila, doslova. Pět zlatých medailí na jednom šampionátu, to se před ní ještě nikomu nepovedlo. A být ve sprintu o čtyři vteřiny rychlejší, tak slavila absolutní triumf v podobě šesti triumfů ze šesti možných.

V pouhých 23 letech se Dahlmeierová může chlubit 7 zlaty, 3 stříbry a 3 bronzy ze světových šampionátů. Jen 7 biatlonistek má lepší bilanci, všechny už ale ukončily kariéru. Na nejúspěšnější Magdalenu Neunerovou zatím Lauře schází pět titulů mistryně světa. To by mohla sfouknout i na jednom šampionátu…

Foto: Laura Dahlmeierová (© Sean Rowe, pod licencí BY-NC-ND)

Jedinou ženou, která Němku v Hochfilzenu pokořila, byla Gabriela Koukalová. K titulu mistryně světa ve sprintu jí pomohl krom čisté střelby i nejrychlejší běžecký čas. Postupem času však síly ubývaly o trochu rychleji než u Dahlmeierová. Přesto získala Koukalová bronz ve stíhacím závodě, stříbro ve vytrvalostním závodě a v závěrečném hromadném startu skončila čtvrtá.

Ostatní biatlonistky za duem Dahlmeierová a Koukalová poněkud zaostávaly, přesto se na sebe jedna upoutala výraznou pozornost. Darja Domračevová zažila parádní comeback téměř po dvou letech, byť jen v jednom závodě. Do stíhačky vystartovala až jako 27., ale díky čisté střelbě si vysloužila stříbro.

Foto: Darja Domračevová (Autor: Martin Kaděrka)

Druhý nejcennější kov získala v Hochfilzenu i Susan Dunkleeová. Američanka oslavila během šampionátu 31. narozeniny a nemohla si dát lepší dárek než druhé místo v závěrečném hromadném startu. Poprvé v kariéře tak vystoupala na stupně vítězů na velké akci.

Skvěle šampionát vyšel Italkám. Prakticky všechny útočily na medaili, ale dočkala se jí jediná. Alexiu Ruggaldierovou dovedly k bronzu ve vytrvalostním závodě čtyři nuly. Byla to asi jediná překvapivá medailistka. U Anaïs Chevalierová už se podobný úspěch dal po letošních výkonech očekávat. Kromě bronzu ze sprintu posbírala i dva cenné kovy se štafetami.

Na poslední možnou chvíli vybojovala medaili i Kaisa Mäkäräinenová. Sice to bylo v hromadném startu na úkor Gabriely Koukalové, ale i tak jí jistě bronz řada českých fanoušků přála. Vždyť pro 34letou Finku bylo letošní mistrovství možná tím posledním.

Fourcade povolil americký sen a německou radost

Před Mistrovstvím světa vyhrál Martin Fourcade 10 individuálních závodů z 15 možných, v Hochfilzenu se dočkal jediného zlata. Dvě chyby ve sprintu a ve vytrvalostním závodě byly na vítězství zkrátka hodně, i když stačily alespoň na bronz. Tři trestné okruhy v hromadném startu už Francouzovi pódium nezaručily.

Fourcadova zaváhání využili k zisku zlatých medailí tři muži, u kterých se to před šampionátem asi úplně nečekalo. Tím vůbec nejpřekvapivějším jménem byl Lowell Bailey. Američan, který v létě oslaví 36. narozeniny, už se chtěl rozloučit s kariérou. Nakonec se rozhodl ještě pokračovat a bylo to jedno z jeho nejlepších rozhodnutí v životě.

Foto: Lowell Bailey (Autor: Guillaume Baviere pod licencí BY-SA)

Ve sprintu a ve stíhačce mu medaile ještě těsně unikla, ale ve vytrvalostním závodě už vše klaplo. Po čtyřech nulách sváděl v závěrečném kole obrovský boj s Ondřejem Moravce a nakonec o tři sekundy a tři desetiny vyhrál. Americký biatlon se mohl radovat z premiérového zlata na mistrovství světa, Bailey z první velké medaile.

Životní úspěch si připsali i dva Němci. Prakticky celou sezónu se Benedikt Doll střelecky trápil, ale ve sprintu se mu všechno sešlo, zastřílel dvě nuly a s tradičně rychlým během nenašel konkurenta. V dalších závodech už to bylo o poznání horší, ale zastoupil ho parťák Simon Schempp. Jeho vítězství v závodě s hromadným startem bylo také celkem překvapivé. Nikdy se mu totiž na velkých akcích nevedlo. Jeho maximem bylo 6. místo ze stíhačky v Soči.

Na zlatou medaili sice nedosáhl Johannes Thingnes Bø, ale jinak může být spokojený. Sám se označil za pana stříbrného, což má jasnou příčinu. V Hochfilzenu totiž vybojoval tři stříbra v individuálních závodech. Po hříchu ho ale ostatní Norové příliš nenapodobili, snad až na jednu výjimku.

Ondřej Moravec dobře ví, že tak blízko zlatu, jako byl ve vytrvalostním závodě, už možná nikdy nebude. Nemohl ale pro úspěch udělat víc. Na střelnici byl bezchybný, na trati se také vydal ze všech sil. Výsledné stříbro musí zpětně hodnotit jen a jen pozitivně, stejně jako předešlá dvě pátá místa. Moravec po nepřesvědčivých výkonech v průběhu celé sezóny opět dokázal, že na vrcholné akce umí dokonale vyladit formu.

Foto: Ondřej Moravec (Autor: Martin Kaděrka)

Ve výčtu medailistů z individuálních závodů nám schází ještě dvě jména, kterým musel jejich úspěch přát snad každý. Ole Einar Bjørndalen se svého bronzu dočkal ve stíhacím závodě, jen krátce po stříbrném úspěchu své ženy. Naposled v roce 1996 poznal nyní 43letý Nor, jaké je to odjet z velké akce bez medaile. Z bronzu se radoval také domácí veterán Simon Eder. V závěrečném hromadném startu dokonce útočil na zlato, ale do posledního okruhu už mu nezbylo moc sil.

Koukalová s Moravcem na jedničku. A co dál?

O Gabriele Koukalové a Ondřeji Moravcovi toho bylo napsáno dost, ale ještě je nutné vyzdvihnout jejich skvělá střelecká čísla. U Moravce zaujme hlavně 100% úspěšnost vleže. Na ležkách se letos dařilo i Michalu Krčmářovi. O to víc překvapila jeho nelichotivá čísla v Hochfilzenu. Na stojkách však byl z celého českého týmu nejlepší. Ve vytrvalostním závodě ale střílel čistě při obou polohách a dojel si pro skvělé 6. místo.

Michal Šlesingr byl z našich na Mistrovství světa nejrychlejší, ale trápila ho střelba vestoje. Každým závodem se však zlepšoval a dva výsledky do 20. místa nejsou určitě k zahození. Špatný nebyl ani zisk bodů v podání Tomáše Krupčíka a debutanta Adama Václavíka. Krupčík si však bilanci pokazil nepovedenou štafetou. Musel na trestné kolo a jeho krajani už to nedotáhli výš než na 6. příčku.

Roli české dvojky plnila mezi ženami Eva Puskarčíková. Mrzet ji mohla hlavně podprůměrná úspěšnost u ležek. I díky tomu nepronikla v ani jednom ze závodů do elitní desítky. To Veronika Vítková dokonce ani nebodovala. Po nadějném Mistrovství Evropy u ní opět selhala střelba. Škoda, běžecky na tom byla očividně velmi dobře. Střelnice byla tradičně kamenem úrazu také pro Lucii Charvátovou, i když třeba ve sprintu celkem potěšila bilancí 1+1 a 32. příčkou.

Po jejím výbuchu ve vytrvalostním závodě ale trenéři dali pro štafetu přednost Jessice Jislové, která se šance chopila na výbornou. Sice pomaleji běžela, ale nemusela ani jednou dobíjet. I díky tomu Češky až do konce bojovaly o medaili, ale nakonec to těsně nevyšlo. Čtvrté místo však bylo nejlepším výsledkem české štafety v Hochfilzenu. Ta smíšená byla totiž sedmá po tom, co na úvodním úseku Eva Puskarčíková absolvovala dvě trestná kola.

Rekordní šampionát pro Německo i Česko

Tři individuální zlata Laury Dahlmeierová, vítězství smíšené a ženské štafety a triumfy Benedikta Dolla se Simonem Schemppem. Celkem to Německu dalo na 7 zlatých medailí, což je pro naše sousedy nejlepší výsledek v historii.

Česká reprezentace se zase dočkala zopakování historicky nejlepší bilance z Kontiolahti. Jen těsně to v celkovém hodnocení nestačilo na Francii. Naopak až za námi zůstaly velmoci jako Rusko či Norsko. U Rusů přesto mohla panovat celkem dobrá náladu. Mužská štafeta získala v čele s Antonem Šipulinem zlato, ta smíšená bronz. Pro Šipulina to byla dobrá náplast na jeho bolístky z individuálních startů. Loňský šampionát bez medaile se tak neopakoval.

To v Norsku to vřelo a zřejmě stále vře. Vůbec poprvé od roku 1999 odjíždějí norští biatlonisté ze šampionátu bez jediné zlaté medaile. Celkově získalo v Hochfilzenu alespoň jeden cenný kov 11 zemí, což je o 3 víc než loni.

Medailové pořadí na MS v Hochfilzenu 2017
Pořadí	Země	Z	S	B	=	TOP10
1.		7	1	0	8	17
2.		1	2	4	7	14
3.		1	2	1	4	11
4.		1	1	0	2	7
5.		1	0	1	2	8
6.		0	3	1	4	10
7.		0	1	0	1	2
7.		0	1	0	1	9
9.		0	0	2	2	6
10.		0	0	1	1	9
10.		0	0	1	1	4

Hodnocení zemí jednou větou

Na závěr menší odlehčení. Výsledky jednotlivých zemí lze zhodnotit i v jedné větě.

 Od teď jsme monarchií.
 Z Obelixe se stal Asterix.
 Po ročním půstu čtyřchodové obžérství.
 Amerika už je zase velká.
 Nu pagadi, Fourcade.
 Audience u Jeho Veličenstva nebude.
 Xenie musí závodit za nás!
 Navrhujeme jezdit na MS alespoň tři štafety žen.
 Co je doma, to se počítá dvojnásobně.
Co takhle příští rok zařadit soutěž krásy?
 Kaisa nebude, my nebudeme.

Vzhledem k tomu, že nás v příštím roce čeká Olympiáda v Pchjongčchangu, tak se příští Mistrovství světa odehraje až v roce 2019. To se ti nejlepší biatlonisté světa vydají do švédského Östersundu. A věřme, že mezi ni bude i Gabriela Koukalová, která naznačila možné loučení se po olympijské sezóně.

Foto: Gabriela Koukalová (Autor: Guillaume Baviere pod licencí BY-SA)