První zastávka sezóny 2022/23 je minulostí. V Kontiolahti to vypadalo, jako bychom použili stroj času a vrátili se o čtyři roky zpět. Johannes Thingnes Bø opět neměl na trati konkurenci a vítězil i s chybami, Vittozziová s Wiererovou se střídaly na stupních vítězek a obhájce křišťálového glóbu z Francie se běžecky hledal. Jen to tentokrát nebyl Martin Fourcade, ale Quentin Fillon Maillet.
1) Johannes Thingnes Bø útočí na čtvrtý glóbus. J. Bø ukázal, že byl před sezónou favorizován oprávněně a ukázal se v nejlepší formě za poslední čtyři roky. Se všemi svými soupeři si běžecky snadno poradil, v každém ze závodů měl nejrychlejší běžák. Z Kontiolahti si tak odváží dvě individuální výhry, jednu štafetovou výhru a především po více než roce žlutý trikot. Obzvlášť cenný pro něj bude triumf ze stíhačky. V této disciplíně totiž vyhrál poprvé po dlouhých třech letech.
2) Stará dobrá Lisa Vittozziová. O Lise Vittozziové se hodně mluvilo i v minulém ročníku, mělo to však spíše negativní podtext. V posledních třech sezónách totiž Vittozziová vynikala především svými nezdary na ležce. Již v létě však byl znát pokrok a v minulém týdnu Vittozziová potvrdila, že jí příchod finského kouče Jonneho Kähkönena prospěl. Italka opět ukázala svou rychlopalbu, v žádném ze závodů neminula více než jeden terč. Mezi nejlepší se řadila i běžecky a po třetí, druhé a čtvrté příčce odjíždí do Hochfilzenu ve žlutém.
3) Sestry Öbergovy musí střelecky zabrat. Světový pohár vede po úvodním kole Lisa Vittozziová, do role největších adeptek na glóbus jsou ale nejčastěji pasovány švédské sestry Öbergovy. Hanna Öbergová této pověsti v prvním závodě dostála a hned oblékla žlutý trikot. Ve sprintu a stíhačce už ale na svůj první výkon navázat nedokázala, především kvůli střeleckým nepřesnostem. Střelecké omyly zbrzdily na úvod sezóny i Elviru Öbergovou, která v Kontiolahti podle očekávání předváděla nejrychlejší běh. Žádnou výhru jí to však nepřineslo, třetí místo ze stíhačky pro ni může být nakopnutím do dalších závodů. Do Hochfilzenu si tak sestry Öbergovy vezou ponaučení. Velmi rychlý běh z nich sice dělá největší favoritky pro celkové prvenství, pokud však dostatečně nevypilují střelbu, vysněný křišťálový glóbus jim nepřinese.
4) Quentin Fillon Maillet se zatím hledá. Loňská jednička byla v Kontiolahti prakticky neviditelná. 15., 14. a 10. místo rozhodně nejsou žádnou katastrofou, od Quentina Fillona Mailleta se ale čeká víc. Běžecky to od něj v úvodu sezóny nebylo ono, navíc si nedokázal pomoci ani střelbou, žádný zářivý výsledek z toho tak nebyl. Lze očekávat, že dvojnásobný olympijský vítěz se bude zlepšovat a ladit formu směrem ke světovému šampionátu. Ani před rokem totiž zkraje sezóny úplně nezářil a nakonec prožil nezapomenutelný ročník.
5) Norky budou nebezpečné i bez Eckhoffové a Olsbuové-Røiselandové. O absenci dvou největších norských hvězd už toho bylo řečeno i napsáno dost, svou pozornost bychom tedy měli věnovat zbytku norského ženského týmu. V Kontiolahti totiž Norky ukázaly, že ani bez zmíněného hvězdného dua nehodlají rezignovat na nejvyšší příčky. Tandrevoldová stále může atakovat pódiová umístění, Lienová, Kalkenbergová a Knottenová se zase mohou usadit v elitní dvacítce Světového poháru. Tento vyrovnaný tým tak nově nepůjde do štafetových závodů v roli největších favoritek, první štafeta ale naznačila, že s Norkami musíme i nadále počítat v boji o medailové pozice.
6) Němci lepí díry po odchodu velikánů. Němečtí biatlonisté mají po odchodu Simona Schemppa, Arnda Peiffera a Erika Lessera nelehký úkol. Navázat na úspěchy svých předchůdců. Paradoxně letos, když už na startu není nikdo ze zmiňované trojice, zažili Němci nejlepší start do sezóny za poslední roky. Mezi muži se medailově prosadili David Zobel a Roman Rees, uspěly i obě štafety, které získaly stříbro. Navíc i v ženském týmu se objevila nová jména, která mají ambice potrápit ty nejlepší. Kariérní maxima si ve Finsku zajely Anna Weidelová a Sophia Schneiderová, která vůbec poprvé pronikla mezi elitní desítku. Němečtí biatlonisté tak správně navnadili své fanoušky na únorový světový šampionát v Oberhofu.
7) Učme se nová jména. Závody v Kontiolahti přinesly několik zajímavých výsledků a na předních pozicích se objevily nové tváře. Největší senzací bylo druhé místo Švýcara Niklase Hartwega, který nezazdil ani další dva závody a drží pozici v první desítce. Kariérní maximum (6. místo) si zajel Jesper Nelin, který byl dlouho ve stínu Martina Ponsiluomy a Sebastiana Samuelssona. Ze stínu reprezentačního kolegy vystoupil také Olli Hiidensalo, který zatím táhne finský tým. Tomáš Mikyska není jediným biatlonistou, který si vyjel první body. Vystrkovat růžky začínají i mladí Slovinci. V dobré formě se ukázal i kanadský tým, především pak Emma Lunderová, která ve sprintu i ve stíhačce sahala po medaili. Italský biatlon by už nemusel být jen o Wiererové a Vittozziové. Dva povedené závody za sebou má Rebecca Passlerová, která se v pouhých 21 letech probojovala na 17. a 21. příčku. Velkým objevem je i Němka Sophia Schneiderová. Na konci minulého ročníku ukončilo kariéru několik skvělých biatlonistů, pokud by si však někdo myslel, že kvůli tomu bude biatlon nuda, byla by to velká chyba.
8) Anamarija Lampičová má na Světový pohár, ne však se svou střelbou. Bývala slovinská běžkyně na lyžích si na IBU Cupu vyjela potřebné kvalifikační body a již tento víkend bychom ji měli vidět na Světovém poháru v Hochfilzenu. Lampičová byla podle předpokladů ve všech čtyřech odjetých závodech nejrychlejší závodnicí z celého startovního pole, nejlépe jí to však vyneslo šestou příčku. Její bilance na střelnici je totiž hrozivá. V Idre nastřádala hned 22 chyb. V obou sprintech minula čtyři terče, ve čtyřpoložkových závodech zaváhala v obou případech hned sedmkrát. S takovouto chybovostí by to ve Světovém poháru i tato skvělá běžkyně na body jen těžko dotáhla.
