(Vi)king Johannes Thingnes Bø: Příběh dobyvatele biatlonového světa

Vyrůstat ve stínu staršího sourozence není snadné. A stejně tak není snadné dostávat se na vrchol, když tam už stojí jiná velká jména, která ho dobyla před vámi. Pro Johannese Thingnese Bøho však v sezóně 2018/2019 nebylo žádné překážky. Vyzbrojil se zlatou malorážkou, neutuchající odhodlaností a jako správný Viking ze severu postupně vyloupil všechno, co šlo.

Raketový vzestup

Po dvou zlatých medailích z Mistrovství světa dorostenců a juniorů 2012 naskočil tehdy teprve devatenáctiletý Johannes do kolotoče Světového poháru následující sezónu. V roce 2013 se mu podařilo získat další zlatou medaili na juniorském šampionátu. Netrvalo tak dlouho, a stal se v norské reprezentaci stálicí, která nejenom dosahuje na body, ale také dokáže stanout na nejvyšším stupínku. K nasazení mezi elitu nepotřeboval norský mladík ani mezizastávku v nižším IBU Cupu.

Poprvé si pocit vítěze Johannes vyzkoušel v prosinci 2013, kdy v Annecy – Le Grand-Bornand vyhrál sprint a následně i stíhačku. Ve finském Kontiolahti si v roce 2015 převzal zlatou medaili mistra světa ve sprintu. O rok později v domácím Oslu získal na šampionátu další dva nejcennější kovy – tentokrát ze závodu s hromadným startem a z mužské štafety. Na svých druhých olympijských hrách v Pchjongčchangu vybojoval zlato ve vytrvalostním závodě. Z posledního mistrovství světa si odvezl zlata čtyři.

Za sedmileté působení na elitní scéně Johannes dokázal porazit všechny ze startovního pole celkem osmatřicetkrát, celkově se na stupně vítězů postavil třiaosmdesátkrát. Kromě zmiňovaných zlatých medailí vlastní i dvě stříbrné z olympijských her, dále pět stříbrných a dvě bronzové z mistrovství světa.

Celý svůj raketový vzestup završil v uplynulé sezóně, kdy ovládl celkové hodnocení Světového poháru a převzal tak velký křišťálový glóbus pro nejlepšího biatlonistu sezóny. A že by všech těch ocenění už stačilo? Omyl. Johannes dokázal opanovat i každou dílčí disciplínu, a tak si na poličku mimo jiné položil ještě čtyři malé glóby. Jeden už mu tam navíc stál z předchozího roku.

• 

• 

• 

• 

Francouzský rival Fourcade

Ačkoliv jsou předchozí statistiky ohromné, Johannes mohl být na svém vrcholu už dříve. V cestě mu však stál neporazitelný francouzský král biatlonu jménem Martin Fourcade, jež mu byl několik sezón největším rivalem. Vygradování jejich soupeření se očekávalo letos, nicméně pro Johannese byla uplynulá sezóna možná jednodušší, než se dalo na začátku předpokládat.

První individuální závod nepřinesl do té doby nic překvapivého. „Nechci zklamat mou rodinu, můj tým, mé sponzory a fanoušky. Biatlon pro mě znamená vášeň. Minulou sezónu jsem byl číslo jedna a jsem šťastný, že jsem jednička i dnes,“ vyprávěl spokojeně Fourcade po svém vítězství. Jen málokdo by si tipnul, že zbytek sezóny už se ve valné většině v tomhle duchu neponese a že Martin bude přijíždět často hluboko v poli poražených. A tak Johannes jednoduše převzal štafetu po slavném předchůdci a snažil se vyhrávat všechno, co šlo. A s pomyslným štafetovým kolíkem se své role zhostil více než obstojně. V sezóně 2018/2019 dokázal překonat dosavadní rekord a šestnáctkrát zakusil pocit vítězství.

„Chtěl jsem být jako Martin“

Johannes Thingnes Bø

„Martin byl vždy vyrovnaný a já jsem chtěl být jako on. Chtěl jsem být pravidelně na pódiu a chtěl jsem žlutý dres. Nejsem však lepší než minulou sezónu. Kdyby byl Martin ve své obvyklé formě, měl bych o šest vítězství míň a on by měl o šest vítězství víc. Ale jsem vděčný za to, že jsem tuhle sezónu číslo jedna. Tvrdá práce se vyplatí,“ komentoval norský zrzek situaci, kdy si podstatnou část sezóny soutěžil na své vlastní planetě Bø.

Jako rocková hvězda

Jestli je něco, co k Johannesovi neodmyslitelně patří a bez čeho by nebyl tam, kde je, je to okruh lidí, který kolem sebe má. Konkrétně je to jeho rodina – rodiče, tři bratři a jedna sestra, manželka Hedda a trenér Siegfried Mazet.

Siegfried Mazet byl dlouhá léta šéftrenérem Francouzů, v roce 2016 se však rozhodl udělat razantní rozhodnutí a přišel trénovat Nory k lepší střelbě. S Johannesem si okamžitě padli do oka, a i když při tréninku nemá mladý zrzek nic zadarmo, pro vtípky ani jeden z nich nejde nikdy daleko. A tak není nic překvapivého na tom, když Johannes po střelbě udělá na střelnici dab, či přeruší živý rozhovor ruské televize. „Johannes je rocková hvězda,“ komentoval pro iDNES.cz Mazet osobnost svého svěřence.

Vždy si kryjí záda

Píše se sobota 11. února 2017. V rakouském Hochfilzenu se koná Mistrovství světa a právě skončil sprint mužů. V cíli se z vítězství raduje Benedikt Doll, zajímavější je však scéna, která se odehrává za ním. Dva norští biatlonisté v objetí a téměř v slzách. Johannese dělilo od vítězství jen 0,7 sekundy. O necelých deset měsíců později ve švédském Östersundu mladý rodák ze Strynu skáče a křičí radostí. Takhle ho však nepotěšil jeho výsledek, nýbrž první místo Tarjeie, na kterém se umístil po dlouhých čtyřech a půl letech.

„V šestnácti letech jsem chtěl skončit“

Johannes Thingnes Bø

„Kdyby nebylo Tarjeie, myslím, že bych se k biatlonu nikdy nedostal. Díky němu jsem s tímhle sportem začal. V šestnácti letech jsem chtěl skončit, ale neudělal jsme to kvůli němu. Takže tohle všechno by vlastně bez něj nebylo,“ pokorně vypráví Johannes. Vztah těchto sourozenců je na biatlonové scéně něco nevídaného. Prožívají spolu úplně všechno. Nejvíce si však vychutnávají Bødia – čas, kdy spolu šťastně sdílí podium pro tři nejlepší biatlonisty.

Přilba, malorážka a vlajka

Je středa 24. března 2019. V norském Holmenkollenu v posledním závodu sezóny 2018/2019 protíná finišovou lajnu jako první zrzek s vikingskou přilbou na hlavě, zlatou malorážkou na zádech a s norskou vlajkou v ruce. Johannes Thingnes Bø jako Viking v pětadvaceti letech dobyl biatlonový svět.

Hlavní foto: Johannes Thingnes Bø (Autor: Václav Mudra)