Po nejkratší individuální disciplíně přijde v Östersundu na řadu ve středu ta nejdelší – vytrvalostní závod. Jediné závody, kde na trestném kolečku nikdo nikoho nepotká. Závody, ve kterých se přesná muška nadmíru vyplatí.
Z pravidel
Závodníci startují v půlminutových intervalech a střílí čtyřikrát, na rozdíl od stíhačky a hromadných startů se střelby střídají. První a třetí zastávka na střelnici je vleže, druhá a čtvrtá vestoje. Za každý nesestřelený terč se k celkovému času přičítá minuta, kterou i špičkoví běžci těžce stahují. Muži protínají cílovou pásku po 20 kilometrech za přibližně 50 minut, ženy jsou na 15kilometrové trati necelou tři čtvrtě hodinu.
Z historie
Královská disciplína z pohledu odborníků je disciplínou s několika nej. O nejvíce uběhnutých kilometrech již řeč byla. Je také disciplínou nejstarší, spolu se štafetami ji muži absolvovali již několik desetiletí před vznikem Světového poháru. To se ještě přičítaly k celkovému času za nesestřelený terč minuty dvě. Od úvodního ročníku SP (rok 1978) je to jen jedna.
Pouze výjimečně nebyl nejdelší závod součástí úvodního podniku sezóny, od roku 2006 nechyběl v první destinaci nikdy. Vzhledem ke své délce ale chybí „nej“ v oblíbenosti jak závodníků, tak diváků. I proto v kalendáři SP ustupuje od počátku století pomalu do pozadí, najdeme ho v něm pouze dvakrát (plus start na MS nebo OH). Letos krom úvodního Östersundu změří biatlonisté síly ve vytrvalostním závodě lednu ve slovinské Pokljuce a na MS v italském Antholzi.
I tato nejtradičnější disciplína může doznat změn. V uplynulé sezóně federace otestovala v nižším poháru upravený formát. Mužům se zkrátily závody na 15, ženám na 12,5 kilometru (nyní juniorské vzdálenosti). Minela pak přidala jen 45 sekund k celkovému času. Vzhledem k velkým mrazům v kanadském Canmore využila IBU tento zkrácený typ VZ i ve Světovém poháru.
Nejúspěšnější česká disciplína
Z vytrvalostního závodu se zrodila první česká mistrovská medaile. V roce 1987 dosáhl Jan Matouš v Lake Placid na bronzový stupínek (tomtéž roce získal v této disciplíně i premiérové vítezství ve SP). Historicky první českou šampiónkou se stala v roce 2003 Kateřina Holubcová Jakešová, šampiónem 2005 pak Roman Dostál, oba právě v nejdelším závodě.
A kouzlo této disciplíny pro české barvy pokračovalo. O dva roky později bral bronz Michal Šlesingr, v roce 2012 Jaroslav Soukup. V olympijské sezóně 2013/14 získala Gabriela Koukalová svůj první malý křišťálový glóbus, první individuální stříbro pak na šampionátu v Kontiolahti 2015 (které zopakovala ještě v roce 2017 v Hochfilzenu). Poprvé se z cenného kovu na MS v roce 2015 radoval i Ondřej Moravec, ve vytrvalostním závodě třetí. Své premiérové stupně vítězů ve SP při něm vyzkoušela loni bronzová Markéta Davidová, jediné pohárové vítězství si v něm připsal nynější trenér mužů Zdeněk Vítek. Paradoxně je vytrvalostní závod jedinou disciplínou, ve které chybí Čechům olympijská medaile.
Pár postřehů
- králem vytrvalosti tohoto tisíciletí je Martin Fourcade se čtyřmi malými glóby (2013, 16,17,18), rodinnou sbírku započal v roce 2012 jeho již penzionovaný bratr Simon
- legendární Ole Einar Bjørndalen získal ve své bohaté kariéře glóbus za VZ jen jeden (2004/05), jeho krajan a loňská hvězda Johannes Thingnes Bø již dva
- biatlonistky si v posledním desetiletí glóbus poctivě předávaly – až na výjimku Heleny Ekholmové (2011 i 2012) – v držení jej má z dosud činných biatlonistek Kaisa Mäkäräinenová, Dorothea Wiererová a z minulé sezóny Lisa Vittozziová
- úřadujícími mistry světa jsou Arnd Peiffer a Hanna Öbergová (také olympijská vítězka v této disciplíně) – oba ale dosud nezískali medaili v závodě SP
- vítězové obvykle absolvují 20, resp. 15 kilometrů s čistým štítem, výjimkou ale nejsou i dvouminutové „tresty“. Vytrvalostním šampiónem se Ole Einar Bjørndalen stal v Koreji 2009 i se třemi střelami mimo terč, tři omyly ke zlaté dokázala mazat i Magdalena Neunerová
Hlavní foto: Martin Fourcade (Autor: Petr Slavík)
