Asi nikdo nečekal, že Švýcarky utvoří druhou nejlepší štafetu sezóny 2019/20. Rozhodně tomu nenasvědčovaly jejich individuální výsledky. Jaké další štafety se v minulém ročníku Světového poháru vymykaly papírovým předpokladům?
Stejně jako u mužů si pro srovnání vezmeme tři základní údaje: Pořadí jednotlivých zemí ve štafetách, pořadí v Poháru národů a pořadí podle průměrného bodového zisku čtyř nejlepších biatlonistek ve Světovém poháru.
| Štafety | Pohár národů | Bodový průměr | |
| Norsko | 1. | 1. | 1. |
| Švýcarsko | 2. | 7. | 10. |
| Německo | 3. | 2. | 2. |
| Francie | 4. | 3. | 3. |
| Švédsko | 5. | 4. | 4. |
| Ukrajina | 6. | 6. | 8. |
| Rusko | 7. | 5. | 6. |
| Česko | 8. | 9. | 7. |
| Itálie | 9. | 8. | 5. |
| Polsko | 10. | 11. | 12. |
| Rakousko | 11. | 10. | 11. |
| USA | 12. | 13. | 15. |
| Bělorusko | 13. | 12. | 14. |
| Kanada | 14. | 15. | 16. |
| Čína | 15. | 17. | 20. |
| Finsko | 16. | 14. | 9. |
Všech šest štafet minulé sezóny vyhrály Norky, což nebylo žádným překvapením. Vedly si totiž nejlépe jak individuálně, tak v Poháru národů. Za nimi se v Poháru národů i podle bodového průměru seřadily Německo, Francie a Švédsko. Za sebou byly tyto týmy i v hodnocení štafet, jenže všechny tři předběhlo Švýcarsko.
Podle průměrných bodových zisků v individuálních závodech se měly švýcarské biatlonistky pohybovat někde kolem 10. místa. Místo toho ale třikrát vystoupaly na stupně vítězů, když byly druhé v Östersundu, třetí v Hochfilzenu a třetí v Ruhpoldingu.
Švýcarská štafeta nastoupila jako jediná do všech 6 závodů ve stejném složení: Tři sestry Gasparinovy a k nim jako finišmanka Lena Häckiová. Klíčem k úspěchu byla vyrovnanost výkonů. Jen třikrát se stalo, že by jedna z členek štafety zakončila svůj úsek mimo první desítku.
Tradičně dobře si vedly ve štafetách i Ukrajinky. Jejich individuální výkony je předurčovaly k 8. příčce, ve skutečnosti byly 6. A především slavily na Mistrovství světa v Antholzi bronz. I díky tomu v hodnocení štafet předběhly individuálně lepší Rusko.
To nasadilo do 6 závodů 8 různých biatlonistek, což je nejvíc společně s Finskem. Severské zemi to ale moc nepomohlo. Zásluhou Kaisy Mäkäräinenové a Mari Ederové měla 9. nejlepší průměr bodů v individuálních závodech, ve štafetách z toho ale byla až 16. příčka.
Podobně to vypadalo u Itálie, i když v trochu jiném měřítku. Dorothea Wiererová a Lisa Vittozziová byly na svých úsecích v šesti štafetách jen jednou poraženy, italský kvartet však nedosáhl na lepší než 6. místo a celkově byl 9. Důvod je jasný: 13 trestných kol. Tomuto trestu se z Italek vyhnula jen Vittozziová.
Lépe než Italky jezdily ve štafetách Češky, které fakticky splnily očekávání. Pět závodů, které absolvovaly ve složení Davidová, Charvátová, Kristejn Puskarčíková a Jislová, zakončily v první desítce. Na MS dojely dokonce čtvrté. Zaváhaly jen v Ruhpoldingu, kde skončily s debutantkou Voborníkovou 16. Ještě lepší výsledky nedovolilo 11 trestných kol.
Pro srovnání s těmi nejlepšími: Norky, Rusky a Ukrajinky měly po 2 trestných kolech, Švýcarky a Švédky po 4, Francouzky po 6 a Němky po 8.
Dobrá střelba stála za vzestupem Číňanek, které trénuje Darja Domračevová. Asiatky šly za celou sezónu jen na 3 trestná kola a díky tomu skončily ve štafetách celkově 15., individuální výsledky je přitom řadily k 20. příčce. Čínské kvarteto ukázalo svůj potenciál v Ruhpoldingu, kde se 3 dobíjeními dojelo 9. Šlo o nejlepší výsledek od Vancouveru 2010.
Až na samotný konec tohoto článku se řadí svými výkony Slovenky. Štafetu nasadily jen čtyřikrát. Nejlépe se jim vedlo v Ruhpoldingu, kde jen šestkrát dobíjely. I přesto dojely až 14., vedle sester Fialkových se nenašla běžecky konkurenceschopná biatlonistka. I proto slovenská štafeta zaznamenala v Novém Městě na Moravě nejhorší výsledek v historii – 20. místo.
Podívejte se také na srovnání mužských štafet
Hlavní foto: Dorothea Wiererová a Lisa Vittozziová (Autor: Petr Slavík)
