Ve 30 letech se většinou kariéra nekončí. Dvojnásobnou mistryni světa Tinu Bachmannovou ale přemohly vleklé zdravotní problémy, kvůli nimž na konci minulého roku řekla biatlonu sbohem.
Začátky kousek od českých hranic
Tina Bachmannová se narodila velmi blízko českých hranic, v saském Schmidebergu. Zde se také poprvé ve třech letech postavila na lyže. Biatlonu se začala věnoval v roce 1997 v nedalekém Altenbergu, ale později se opět vrátila do své domoviny.
Nedá se říct, že by patřila k těm největším talentům německého biatlonu. Na juniorských světových šampionátech se nedostala výš než na 11. místo. Posbírala pár cenných kovů v juniorském IBU Cupu a podílela na zlatu z MEJ v Arberu z roku 2006.
Vítězství ve třetím závodě SP v životě
Přechod mezi dospělé v sezóně 2007/2008 si Bachmannová osladila třetí příčkou v IBU Cupu v Geilu. V Turíně si vylepšila své maximum na druhé místo a ve francouzském Valromey dokonce dvakrát vyhrála.
Skvělé tažení Bachmannové pokračovalo i v dalším ročníku. Hned na jeho začátku dvakrát triumfovala v Osrblie, což ji vyneslo do Světového poháru. V norském Trondheimu debutovala 23. příčkou ve sprintu a nezklamala ani 27. místem v následné stíhačce.
To, co přišlo o pár dní později v Chanty-Mansijsku, vyrazilo celému biatlonovému světu dech. V té době 22letá biatlonistka neudělala ve sprintu jedinou chybu a zvítězila o 3,7 sekundy před mnohem zkušenější krajankou Simone Hauswaldovou.
Dvojnásobná mistryně světa
Bachmannové vyšel i vstup do olympijské sezóna 2009/2010, když skončila pátá v Hochfilzenu. Stejně na tom byla i v Antholzi, ale výš už se nedostala. I proto se nakonec nepředstavila ve Vancouveru. Pomohla alespoň německé štafetě ke druhému místu doma v Oberhofu.
Také v dalším ročníku byla stabilní členkou německého áčka. Trenéry potěšila na úvod čtvrtou příčkou v Östersundu. Podobně dobře se jí vedlo zase až na konci sezóny, ale zrovna v ten nejlepší moment. Na Mistrovství světa v Chanty-Mansijsku vybojovala stříbro ve vytrvalostním závodě a zlato se štafetou.
S Andreou Henkelovou, Magdalenou Neunerovou a Miriam Gössnerovou utvořila velmi silnou čtveřici, která se dočkala zlata i za rok v Ruhpoldingu. Bachmannové pak o kousek unikla medaile v hromadném startu, ve kterém skončila čtvrtá.
Konec dobrých časů
Sezóna 2012/2013 odstartovala bolestivý konec. Bachmannová odjela jen polovinu závodů a moc se jí nedařilo. Výkonnostní propad pokračoval. V nadcházejícím ročníku dokonce startovala jen v nižším Alpen Cupu.
Na jaře roku 2014 se zjistilo, že je za poklesem formy syndrom vyhoření. Přesto se Bachmannová nevzdala a už na začátku sezóny 2014/2015 vyhrála v IBU Cupu. Jenže ve Světovém poháru jí to nešlo.
Po domácím šampionátu v roce 2015 navíc musela na operaci zad a přišla prakticky o celý ročník 2015/2016. Startovala jen ve dvou závodech IBU Cupu v Osrblie, kde brala pouhé čtyři body.
Na konci loňského roku Tina Bachmannová oznámila, že už nemá sílu pokračovat. Sportovní kombinézu vyměnila za policejní uniformu.
Foto: Tina Bachmannová (Autor: Günter Hentschel pod licencí BY-ND)
