Dosáhl všeho, čeho chtěl. Biatlon dělám jen proto, že ho miluji, říká Martin Fourcade

Foto: Martin Fourcade (Autor: Martin Kaděrka)

Popáté v řadě dokázal Martin Fourcade vybojovat velký křišťálový glóbus. Svou možná nejúspěšnější sezónu v kariéře shrnul v rozsáhlém rozhovoru. Mluvil rovněž o své rodině a lásce k biatlonu.

Pátý velký křišťálový glóbus v řadě, všechny individuální glóby, čtyři zlata a jedno stříbro z Mistrovství světa. Je to Vaše nejúspěšnější sezóna v kariéře?

Určitě jedna z nejúspěšnějších. Jsem hrdý na to, čeho jsem letos dosáhl. Zažil jsem už hodně krásných sezón, takže je těžké říct, že tato je ta nejlepší. Pravděpodobně je ale nejúspěšnější.

Jak s odstupem času vidíte Vaše zaváhání v boji o „Grand Slam“ v posledním závodě na Mistrovství světa?

Samozřejmě jsem byl po závodě trochu zklamaný. Do posledních metrů jsem věřil ve čtvrté individuální zlato ze čtyř možných. Za stříbro jsem ale byl hodně rád, protože jsem se cítil opravdu špatně a bylo těžké tu medaili vybojovat. Ztratil jsem spoustu nádherných závodů a tenhle je jedním z nich. Jsem ale opravdu hrdý, že jsem mohl být jeho součástí. Sledoval jsem ten závod znovu na mém počítači a když jsem to viděl, tak to nebylo o tom, jestli jsem šťastný nebo smutný. Bylo to o tom, že jsem hrdý na ten závod, na ten sport, na tu zábavu. Je to asi jeden ze závodů, kterých si nejvíce cením.

I přesto, že jste dojel druhý…

I přesto.

Vraťme se k Östersundu. Měl jste v úmyslu být hned zkraje sezóny o tolik lepší než ostatní a trošku je tím demotivovat?

Trénink byl postavený tak, abych byl už na začátku sezóny silný. Musím být silný, abych se cítil sebejistě. Ale na nějaké plány moc nejsem. Jen dělám biatlon a chci vyhrávat. To je to jediné, na co se soustředím.

Myslíte si, že čas, který jste v létě strávil v Norsku, Vám letos pomohl po psychické i fyzické stránce?

Myslím, že ano. Před rokem jsem onemocněl mononukleozou a cítil jsem se hodně vyčerpaný. Pocitově to pro mě asi byla nejhorší sezóna. Teď jsem věděl, že potřebuji hlavně klid a odpočinek. Pobyt na klidném místě v Norsku, kde se mnou byla jen má manželka, mi dal potřebnou šťávu.

Foto: Martin Fourcade v létě 2015 (© FB stránka M. Fourcada)

Dělal jste něco speciálního, abyste byl letos silnější po psychické stránce?

Nedělal. Ani jsem nepracoval s psychologem, jen jsem každý trénink pracoval sám se sebou. Myslím si, že někteří psychologa potřebují. Já ale jako jediný znám své slabiny, že je jich hodně, a přemýšlím o nich na každém tréninku. Umím s nimi pracovat a to je asi ta nejlepší cesta.

Můžete nám říct aspoň o jedné slabině?

(smích) Moje žena. Ale ona Vám řekne, že to tak není. (smích)

V Presque Isle jste vyhrál se stým žlutým číslem na hrudi. Byl to pro Vás nejlepší den v sezóně?

To si nemyslím. Soustředil jsem se hlavně na Mistrovství světa a držel jsem své emoce na uzdě. Nechtěl jsem být před Mistrovstvím světa tak unavený. V Oslu jsem pak přemýšlel o to, že bych chtěl být co nejdřív doma u dcery. Ale jako velký fanoušek statistik jsem byl hrdý na to, že jsem se připojil k rekordu Raphaëla Poiréeho.

Tak který den byl pro Vás nejlepší?

Po sprintu v Oslu ze mě spadlo hodně tlaku. Byl jsem klidnější, protože jsem byl blízko velkému křišťálovému glóbu a také jsem vyhrál získal zlato na Mistrovství světa. Splnil jsem si cíl, takže to byl ten den, kdy jsem si řekl: Dobře, tato sezóna je taková, jakou jsem si představoval.

Když mluvíte o dceři a manželce, tak jak těžké je teď opouštět domov?

Je to mnohem těžší. Když jsem se rozhodl, že bych chtěl být otcem, tak jsem o tom hodně přemýšlel. Nemyslím si, že je otcovství obtížné, jen vyžaduje víc organizace. Když ale opouštíte domov na několik týdnů, jak se to v biatlonu často děje, tak je to strašně těžké. Myslím, že to bude čím dál tím těžší v budoucnu, protože dcera poroste a bude požadovat víc lásky a mé přítomnosti. Budeme muset najít způsob, jak se vidět víc.

Foto: Martin Fourcade s dcerou (© FB stránka M. Fourcada)

Nedávno jste řekl, že jste lepší biatlonista, než jste byl před několika lety. Je to proto, že se každý rok naučíte něco nového?

Ano, jsem lepší, protože mám mnohem víc zkušeností. Také proto, že na konci každé sezóny najdu slabinu, kterou jsem měl a řeknu si: Tohle byla moje největší slabina. Co můžu udělat, abych ji zlepšil? Umím najít řešení a to mi každý rok pomáhá, abych byl lepší a lepší.

Siegfried Mazet, Váš střelecký trenér, řekl, že vždycky hledá malé cestičky ke zlepšení. Která je další?

Děláme to společně. Potřebuji zapracovat na rychlosti ležky. Také by se hodilo být stabilnější vestoje.

Bez debat jste skvělým biatlonistou. Myslíte si ale, že byste mohl najít někoho mimo Vašich trenérů, kdo Vám pomůže stát se ještě lepším?

Mohl. Hodně jsem mluvil s lidmi, kteří by mi mohli pomoct. Když se třeba dívám na střelbu Simona Edera, tak mě má hodně co učit. Musíte být otevření, zvědaví a naslouchat. Když přeberete všechny informace, tak není možné, aby to fungovalo. Když si ale vyberete jen ty dobré rady od vhodného člověka, tak to může být dobré.

Umíte si představit, že byste u biatlonu zůstal i po závodnické kariéře?

Myslím, že jo. Je to sport, který miluji, kterému jsme zasvětil život. Neumím si představit, že bych zbytek života strávil mimo biatlon. Ale abych byl upřímný, tak sám sebe nevidím jako kouče. Jsem na sebe příliš přísný na to, abych to požadoval od ostatních. Nebyl bych v té pozici šťastný. Je ale hodně dalších možností a říkám: Proč ne?

Jste součástí úspěšné éry, kterou biatlon jako celek zažívá. Co byste mohl osobně tomuto sportu dát?

Jsem hrdý na to, že se podařilo biatlon přinést k více lidem, než to bylo před mým příchodem. Biatlon roste. Rád pomáhám tomuto sportu a předávám svou vášeň. I mimo závody se snažím o to, aby se stal biatlon populárnější. Je to krásný sport a zaslouží si být ještě dostupnější.

Ještě máte před sebou domácí šampionát a pak už oddech?

Ne tak úplně. Ještě mě čeká 9. a 10. dubna Závod šampionů v Ťumeni a až pak velmi zasloužená dovolená v Maroku.

I když jste letos dominoval, tak kdo pro Vás byl největším soupeřem?

Těžko říct. Někdo byl silný v prosinci, jiný v lednu či na Mistrovství světa. Nebylo by fér říct jen jednoho. Respektuji všechny své soupeře, ale v této sezóně jsem se asi nejvíc obával Simona Schemppa a Johannese Bøho.

Jaký je Váš další cíl v biatlonu?

Na to je také těžké odpovědět. Dokázal jsem toho už tolik, že jsem o tom ani nikdy nesnil. Biatlon už pro mě není o výsledcích. Dosáhl jsem všeho, čeho jsem chtěl. Biatlon dělám jen proto, že ho miluji. Být biatlonistou mi přináší tolik emocí. Je těžké říct: Chci vyhrát to a to, když už jsem to v minulosti dokázal. Musím jen posunovat svou úroveň výš a zůstat tak úspěšný, jak jsem, abych zažil stejné či ještě silnější emoce. Takže nemůžu říct, že mým cílem je MS či OH. Chci být jen co možná nejkomplexnějším biatlonistou, jakým můžu být.

Když si odmyslíme všechny Vaše úspěchy, tak s jakou image byste chtěl opustit biatlonový svět?

Jsem rád, že se mi daří, ale vím, že čas běží a po mně přijde někdo jiný. Když si lidé po konci mé kariéry řeknou, že jsem byl nejen dobrý biatlonista, ale také člověk, tak mě to potěší.

Jednou jste řekl, že ukončíte kariéru, až se dostanete do určitého bodu. Stále to tak vidíte?

Víte, někdy říkáte hlouposti. (smích). Ale pokud jsem to řekl, tak nemůžu říct, kdy ten bod nastane. Olympiádu v Pchjongčchangu chci určitě zažít z pozice závodníka. Teď však nevím, jestli budu pokračovat. V hloubi duše bych chtěl závodit i další čtyři roky. Někdy se ale cítím unavený a stýská se mi po dceři a to si říkám: Tomuto sportu jsi dal hodně a je čas skončit. Myslím, že před Pchjončchangem nebudu znát odpověď na tuto otázku.

Foto: Gabriela Soukalová a Martin Fourcade (© IBU/Jevgenij Tumašov)

Zdroj: Biathlonworld.com/Jerry Kokesh