Na biatlonovém trůnu je stále velmi pevně usazen Martin Fourcade. A vzhledem k tomu, že je mu teprve 29 let, tak může vládnout ještě hezkých pár let. Asi nejblíže má momentálně k pozici korunního prince Johannes Thingnes Bø. Tady je několik důvodů, proč by právě ryšavý Nor mohl být novým králem.
1) Věk
Martin Fourcade se momentálně zdá být nedostižný. Nastává tak otázka: Dokáže někdo jiný vyhrát velký křišťálový glóbus ještě předtím, než Francouz ukončí kariéru?
Antonu Šipulinovi je 30 let, Simon Schempp oslaví v listopadu 29 let, Emil Hegle Svendsen už má 32 let a Tarjei Bø 29. Ze světové špičky je na tom jednoznačně nejlépe právě Johannes Thingnes Bø.
Tomu je nyní 24 let a až bude za nějakých pět let v nejlepším věku, jako jsou teď jeho soupeři, tak už budou Fourcade a spol. pomalu na odchodu do sportovního důchodu.
2) Slabší generace
Ve světové špičce chybí mladí biatlonisté. Kromě Johannese Bøho najdete v elitní desítce jen ty, kteří buďto překročili třicítku, nebo jsou na jejím prahu.
Z těch „mladších“ se daří 27letému Benediktu Dollovi, 26letému Michalu Krčmářovi a 25letým Maximu Cvetkovovi a Quentinu Fillonovi Mailletovi. Všichni jsou starší než Johannes Bø.
Naprosto tu ale schází nějaký zázračný talent, který by už ve 20 letech konkuroval elitním borcům. Výrazněji našlápnuto má snad jen Švéd Sebastian Samuelsson.
3) Zlepšená střelba
Není moc biatlonistů, kteří by zároveň excelovali v běhu i ve střelbě. Výjimkou je Martin Fourcade, který dominuje právě díky své komplexnosti.
To Johannes Bø vždycky patřil do skupiny elitních běžců, kteří důvěrně znají trestná kola od Antholzu až po Oslo. I když zase nikdy nepatřil k tak extrémním případům, jako je třeba Julian Eberhard.
Nyní je u Nora patrné jasné zlepšení střeleckých schopností. Ještě v sezóně 2014/2015 se pohyboval na hodnotě 82 %, vestoje dokonce jen na 76 %. O rok později byl na 85 %, resp. 81 %.
Pak Norové angažovali Siegfrieda Mazeta, střeleckého trenéra Martina Fourcada. A výsledky se dostavily prakticky ihned. Nor loni střílel s úspěšností 88 % a to především díky tomu, že výrazně vylepšil své stojky. Už na nich zasáhne 87 % terčů. A proč by se měl progres zastavovat?
4) Zázemí
Johannes Bø má velkou výhodu v tom, že je Nor. Není náhoda, že od roku 1993/1994 vyhrávají Světový pohár mužů jen Francouzi, Norové, Němci a Rusové. Právě tyto země mají nejlepší zázemí, které ve sportu hraje klíčovou roli.
Příkladem může český biatlon. Po úspěších Koukalové, Vítkové, Šlesingra či Moravce šli a stále jdou nahoru i další, včetně juniorů. Výsledkový posun je přímo úměrný zlepšeným tréninkovým podmínkám. Pořád ale nejsou takové jako u těch největších gigantů.
Mimochodem, Světový pohár mužů vyhrál jediný biatlonista mimo zmíněné čtyři země. V sezóně 1992/1993 triumfoval tehdy 23letý Švéd Mikael Löfgren. Že by příklad pro Samuelssona?
5) Vyrovnanost
Johannes Bø zatím ve Světovém poháru objel čtyři kompletní sezóny. V té úvodní byl celkově třetí, pak byl pátý, druhý a naposledy třetí. Slovy Jiřího Paroubka: „Kdo z vás to má?“
Samozřejmě Martin Fourcade, který bral ve všech těchto sezónách velký křišťálový glóbus. A pak taky Anton Šipulin, který byl v posledních čtyřech letech devátý, druhý, třetí a druhý. Dvě čtvrtá a jedno páté místo posbíral i Simon Schempp.
Mezi dvojicí Šipulin-Schempp a Bøm je ale jeden zásadní rozdíl. Nor si vždycky formu udržel i pro velkou akci a z každého mistrovství světa si odvezl minimálně jednu individuální medaili.
To Šipulin získal za poslední čtyři roky jedinou velkou individuální medaili, celkově má čtyři. Schempp se zatím prosadil jen jednou, když se letos stal mistrem světa v hromadném startu. Můžeme tak říct, že ty nejdůležitější chvíle zvládá Johannes Bø mnohem líp.
A jak tomu bude v příští sezóně? Nápovědu dostaneme už za měsíc v Östersundu.
Foto: Johannes Thingnes Bø (Autor: Jiří Zaňát)
