Foto: Martin Fourcade (Autor: Martin Kaděrka)
Čeští biatlonisté otevřeli Mistrovství světa v norském Oslu 6. příčkou. Úvodní zlato bere Francie v čele s Martinem Fourcadem.
Výbuch Vítkové
Obhajoba zlata z loňského roku se české smíšené štafetě pořádně vzdálila už v úvodu. Veronika Vítková se trápila na střelnici, pětkrát dobíjela a předávala na 12. místě o více než minutu za vedoucí Američankou Susan Dunkleeovou. Domácí fanoušci mohli být spokojení s druhou pozicí Marte Olsbuové. Z favorizovaných štafet se do problémů kromě Česka dostalo ještě Rusko. Jekatěrina Šumilovová dokonce musela na trestné kolo.
Pád Dorinové Habertové
Gabriela Soukalová se na druhém úseku snažila snížit českou ztrátu, což se jí povedlo velmi dobře. Na trati sice úplně nezářila, zato na střelnici se nedopustila jediné chyby. Na předávku dorazila osamoceně 36 vteřin za vedoucím kvartetem, které tvořily štafety Norska, Německa, Francie a Ukrajiny. Vítězkou úseku by se nebýt lehkého pádu zřejmě s mírným náskokem stala Marie Dorinová Habertová. Nakonec jako první předala k radosti všech fanoušků kolem tratí Tiril Eckhoffová. Z boje o medaile vypadla po nepovedeném střeleckém představení Karin Oberhoferové Itálie.
Ukrajina v čele
Michal Šlesingr si podobně jako jeho předchůdkyně počínal bravurně na střelnici. Ani poměrně rychle odstřílených pět z pěti mu ovšem nepomohlo umazat vysokou ztrátu na čelo. Tam jela velmi vysoké tempo čtveřice Serhij Semenov, Johannes Thingnes Bø, Quentin Fillon Maillet a Arnd Peiffer. Z dílčího vítězství se nakonec těšil Ukrajinec, ale odstupy mezi prvními čtyřmi závodníky byly miniaturní. To pátá Česká republika už ztrácela 50 vteřin.
Fourcadův zlatý skok
Dmytro Pidručnyj za Ukrajinu, Martin Fourcade za Francii, Simon Schemppp za Německo a Tarjei Bø za Norsko. Tak vypadala čtveřice, která byla určena pro boj o cenné kovy. Na ležce pořádně zatrnulo norským fanouškům, neboť T. Bø až poslední ranou odvrátil návštěvu trestného kola. Malý náskok si vypracoval čistý a rychlý Pidručnyj, ale běžecky pak ztrácel a dvojí dobíjení na závěrečné položce ho vyřadilo z medailové hry. Jeden náhradní náboj museli na stojce využít Martin Fourcade a Simon Schempp. Poslední kolo tak slibovalo zajímavou bitvu o zlato.
Fourcade měl v závěru více sil a Schemppa krátce před cílem utrhl. Zlato pro Francii pak stihl oslavit i malým skokem na typickém holmenkollenském hrbu. Německo vybojovalo stříbro se ztrátou 4,3 vteřin a o dalších 10 sekund zpět dojelo Norsko. Pořadatelská země asi myslela na cennější medaili.
Slušná čtvrtá příčka připadla Ukrajině. Michal Krčmář dlouho bojoval s Dominikem Landertingerem o pátou příčku. Na střelnici ani jednou nechyboval, přesto na zkušeného Rakušana nestačil. Češi tak po bronzu z roku 2013 a zlatu z loňska berou 6. příčku. Umístění, které není zklamáním, ale ani se nebude nijak výrazně jásat. Rusové zakončili svou stíhací jízdu na 7. místě a 8. skončila další favorizovaná štafeta – Itálie.
Označit výkon Veroniky Vítkové za výbuch je od autorů pěkné (vlastně nepěkné) svinstvo! Ať si to zkusí sami!!
Nikdo nezpochybňuje dlouhodě kvalitní výkonnost Veroniky Vítkové. Samozřejmě na podobné úspěchy jako ona 99,99 % populace nedosáhla a zaslouží si velký obdiv a respekt. Dnešní závod se jí nepovedl a ten výkon se podle našeho názoru dal označit v porovnání s jinými výkony Veroniky jako „výbuch“. Ale samozřejmě je to věc pohledu a názoru.
Ještě ke smíšené štafetě a Veronice Vítkové: i kdyby odstřílela 0+0 (a odečteme-li časy jejích dobíjení), nevydá to na medaili – celkově to vychází na 5. místo, jak jsem předpověděl už před závodem…! Jako nepovedený závod se dá označit její úsek smíšené štafety v Canmore. Kdyby tam nemusela jet trestná kola, byla by tam naše smíšená štafeta druhá! – Jenže Veronice Vítkové se
v Canmore nezdařila střelba vleže už o den dřív při závodu s hromadným startem. Tehdy stálo za
úvahu nahradit ji Evou Puskarčíkovou, která při závodu s hromadným startem střílela bezchybně. Vyzkoušet “náhradní” sestavu a nechat Veroniku Vítkovou odpočinout a necpat ji pod další tlak; vzhledem k tomu, že střelba vleže jí dělala potíže prakticky celou sezónu, bylo by to logické. Následně by pak v Oslu nebyla během úvodního závodu pod tak velkým tlakem a smíšená štafeta by dojela na pátém místě a nikdo by nemohl psát o “výbuchu”…! Jiné týmy rovněž zkoušejí sestavy štafet obměňovat… – Je jasné, že práce trenérů je obtížná a při vytváření štafetových sestav obzvlášť. A po bitvě je každý generálem, takže je to spíš k zamyšlení pro příště.