Andersi, máme problém. Špičky Mezinárodní biatlonové unie budou muset brzy řešit, jak uspořádat kalendář Světového poháru. Prezident IBU Anders Besseberg před pár dny v Praze zmínil, že kolem roku 2020 počítá s velkými akcemi v Číně, v Bělorusko, ve Švýcarsku nebo v USA. Jak se ale všechna střediska do omezeného kalendáře napěchují?
Téměř plný kalendář
Světový pohár v biatlonu má už několik let poměrně stálý kalendář. Začíná se v Östersundu, pak zpravidla dojde na Hochfilzen. Po Novém roce se jede v německých střediscích Oberhof a Ruhpolding, následuje neméně tradiční Antholz. Závěr sezóny zase patří Rusku (dříve Chanty-Mansijsk, teď spíše Ťumeň) a Oslu.
To je 7 destinací, které jsou prakticky neměnné. A tím je zároveň ze 70 % obsazený kalendář Světového poháru (včetně MS či OH). Navíc tu máme Pokljuku a Nové Město na Moravě.
Jiří Hamza už se nechal slyšet, že by v následujícím olympijském cyklu (čtyři sezóny) rád viděl elitu ve Vysočina Areně třikrát. Podobná periodicita zatím byla i u Pokljuky. Pak je tu Kontiolahti, kde se mělo jet během aktuálního olympijského cyklu dvakrát. Nakonec ale finského středisko nahradilo v minulé sezóně Ťumeň.
Sečteno podtrženo, na ostatní střediska by při tomto rozložení zbyla během čtyř sezón pouhá čtyři místa. Kandidátů je však daleko víc.
Expanze na východ?
Při současném skladbě kalendáře by dvě volná místa zabrala Čína. Ta totiž hostí v roce 2022 Olympiádu a ještě předtím je potřeba uspořádat test v podobě premiérového Světového poháru.
Ten chtějí i v Bělorusku, kde se naposledy jelo v sezóně 1989/1990. Raubiči dokonce myslí i na pořádání Mistrovství světa.
Ještě déle čeká na elitní akci Švýcarsko, kde se Světový pohár konal pouze v sezónách 1981/1982 a 1983/1984. Ambice přivítat světovou elitu má Lenzerheide, kde nedávno vyrostl moderní areál.
Nesmíme zapomínat ani na Severní Ameriku, kam chce IBU také strategicky umísťovat Světový pohár. Zvykem je pořádání dvou podniků v jednom olympijském cyklu. V tom aktuálním se o dvě místa podělily USA a Kanada, konkrétně Presque Isle a Canmore v sezóně 2015/2016.
Napříč sporty je současným trendem expanze na východ. To čeká zřejmě i biatlon v podobě závodů v Číně a v Bělorusku. Ani v jihokorejském Pchjongčchangu jistě nebudou chtít nechat areál chátrat. A pak je tu Kazachstán, který by rád do Almaty dostal dokonce Olympiádu.
O velké závody určitě bude nadále usilovat Francie, která má díky svým úspěšným sportovcům velmi dobrou vyjednávací pozici. V nadcházející sezóně se pojede v Annecy.
Na přelomu tisíciletí mělo stálé místo v kalendáři Osrblie. A slovenští pořadatelé usilují o návrat velkých závodů. Ti polští by zase chtěli do střediska Duszniki-Zdrój dostat elitu vůbec poprvé.
Možná řešení
Už jen při prostém pohledu na široký seznam zájemců o Světový pohár a minimální prostor v kalendáři je jasné, že bude muset dojít k určitým změnám. A jaké možnosti by IBU mohla zvážit?
1) Nabízí se zeštíhlení počtu stálých pořadatelů. Německo jako jediné hostí dva Světové poháry. Ty stále doprovází skvělá atmosféra, ale boom z minulého desetiletí už trochu upadá. Na ráně může být Oberhof, který často trpí rozmary počasí.
Úvodní závody sezóny v Östersundu zase provází nižší divácký zájem, což Švédy trochu znevýhodňuje. Naopak se nedá čekat, že by o stálé místo přišly tradiční destinace jako Hochfilzen, Antholz, Oslo či vybrané ruské středisko.
2) Variantou je i rozšíření kalendáře. Sezóna by například mohla startovat o týden dříve, podobně jako je tomu u běhu na lyžích. Ubrat by se dalo i z dvoutýdenní pauzy na konci roku či stejně dlouhé mezery před vrcholnou akcí.
Proti tomu ale hovoří fakt, že už nyní si biatlonisté na konci sezóny stěžují na nedostatek sil. Ti nejaktivnější jedinci mohou absolvovat během jednoho ročníku až 34 závodů.
Když to srovnáme s během na lyžích, tak tam lze objet až 39 závodů. Je ovšem pravdou, že se spousta běžců specializuje na určitou disciplínu a podle toho skládá závodní program.
3) Jako celkem logická možnost se jeví zeštíhlení jednotlivých dílů Světového poháru. Podobně jako tomu je u elitních závodů v běhu na lyžích, které se v příštím ročníku uskuteční na 16 místech.
Lze představit německé, severské, zámořské či asijské turné, během kterého by například dvě geograficky blízká střediska v jednom týdnu hostila dva a dva závody. Je však otázkou, jestli se IBU touto variantou vůbec zabývá a zda by byla realizovatelná po logistické stránce.
Strategii Mezinárodní biatlonové unie do dalších let možná naznačí červencové setkání výkonného výboru. Zatím můžeme jen spekulovat, jakým směrem se bude biatlon ubírat.
Foto: Vysočina Arena (Autor: Jiří Zaňát)
