Zimní olympijské hry jsou minulostí a biatlonisté už se pomalu chystají na závěrečné tři podniky Světového poháru. Ještě se ale pojďme podívat na to, jak jednotlivé týmy své účinkování v Číně hodnotily. A začněme pohledem na medailové pořadí.
Pořadí | Země | Z | S | B | = |
---|---|---|---|---|---|
1. | 🇳🇴 Norsko | 6 | 2 | 6 | 14 |
2. | 🇫🇷 Francie | 3 | 4 | 0 | 7 |
3. | 🇸🇪 Švédsko | 1 | 3 | 0 | 4 |
4. | 🇩🇪 Německo | 1 | 0 | 1 | 2 |
5. | Tým ROV | 0 | 1 | 3 | 4 |
6. | 🇧🇾 Bělorusko | 0 | 1 | 0 | 1 |
7. | 🇮🇹 Itálie | 0 | 0 | 1 | 1 |
Na cenný kov z biatlonu dosáhlo v Pekingu jen 7 zemí. To je o 3 míň než v roce 2018 a dokonce o 5 míň než v roce 2014. S tím přímo souvisí rekordní bilance Norska, které získalo 14 cenných kovů. To je 52 % ze všech možných medailí, pokud bereme v potaz, že ve štafetách může jedna země brát jen jednu medaili. Rekordních 7 medailí navíc posbírala i Francie.
Norsko
Norsko neuspělo jen v biatlonu. V celkovém součtu získalo 37 medailí a jasně ovládlo hodnocení zemí. „Trochu závidíte Norům, že jsou tak dobří v zimních sportech. Nejen v severském odvětví, ale i v alpském lyžování, freestylu, snowboardingu, rychlobruslení…“ poznamenal v rozhovoru pro NRK Martin Fourcade.
Ten má k situaci v norském sportu co říct. „Trénoval jsem rok v Norsku a byl jsem na olympiádách, kde jsem viděl, jak to dělají. Nejvíc mě zaujalo, jak spolupracují jednotlivé sporty. To zkoušíme v posledních letech i ve Francii, zatím ale ne tak úspěšně.“
Úspěchy Norů se zabýval i britský deník The Guardian, který napsal. „Není to jen o klimatu. Švédsko, Švýcarsko a Rakousko mají ty samé benefity a mnohem větší populaci. Norsko se ale intenzivně zaměřuje na zimní sporty v širokém pojetí už od raného věku.“
V Norsku se také řešil relativní neúspěch běžců, kteří získali „jen“ 8 medailí, o 6 míň než biatlonisté. Podle některých expertů zůstávali běžci kvůli covidu-19 až moc dlouho doma v Norsku, zatímco biatlonisté strávili víc času na vysokohorských soustředěních.
Biatlon tak byl s přehledem nejúspěšnější norský sport. K tomu možná dopomohl ještě jeden faktor: „Máme nejlepší servisní tým na světě,“ pochvaloval si Johannes Thingnes Bø. Jeho bratr Tarjei si dokonce myslí, že mu lyže zachránily medaili ve sprintu a ve stíhačce.
Francie
Le biathlon, locomotive de médailles de la France. Biatlon, motor francouzských medailí.
Tak zní název článku na L’Équipe, který rozebírá úspěchy francouzského biatlonu. Quentin Fillon Maillet a spol. získali v Pekingu 7 cenných kovů, tedy rovnou polovinu sbírky celé francouzské výpravy. A to jim poprvé od Vancouveru 2010 chyběl Martin Fourcade. Bez medaile odjížděli francouzští biatlonisté naposledy z Nagana 1998.
Samozřejmě ne všem se dařilo podle představ. Druhý muž Světového poháru Émilien Jacquelin nezískal na hrách ani jednu individuální medaili. „Zažil jsem 15 náročných dní s pár záblesky, dvěma medailemi ve štafetách. Už se ale těším zpátky. Pojedu na jih, pronajmu si dům, vypnu hlavu, budu daleko od biatlonu a chladu. Potřebuju se nadechnout. Jsem hrdý na to, že jsem ze sebe pokaždé vydal všechno, ale jen vůle někdy nestačí. Cítím se vyhořelý fyzicky i psychicky,“ přiznal Jacquelin před kamerami L’Équipe.
Švédsko
Olympijská premiéra Johannese Lukase na pozici hlavního kouče dopadla dobře. Švédové vybojovali stejně jako před čtyřmi lety v Pchjongčchangu čtyři cenné kovy. Byť zrovna hrdinům z předešlých her se nedařilo tak, jak by si představovali.
„Je jasné, že jsem chtěla zajet lepší výsledky a podat lepší výkony, ale získala jsem zlato se štafetou a to za to stojí,“ zhodnotila hry pro Aftonbladet Hanna Öbergová. Obhájkyně zlata z vytrvalostního závodu byla tentokrát v této disciplíně 16. I tak šlo o její nejlepší výsledek na hrách.
Podobně je na tom Sebastian Samuelsson, který obhajoval stříbro, ale skončil nejlépe pátý. „Samozřejmě jsem zklamaný, že odjíždím bez medaile. Mám velmi smíšené pocity. Sám ze sebe jsem zklamaný, ale zároveň velmi šťastný z Martinova stříbra.“
Rusko
V Rusku musí být spokojení. V Pchjongčchangu po dopingovém skandálu startovali jen čtyři ruští biatlonisté, a to ještě pod olympijskou vlajkou. Tentokrát už se v Pekingu představila úplná výprava, která ukořistila čtyři medaile.
Hry zhodnotil pro Match TV prezident Ruského biatlonového svazu Viktor Majgurov: „Výsledky, které jsme předváděli po celou dobu olympiády, jsou docela dobré. Bohužel nám chybí zlato, ale během dalších čtyř let se můžeme zlepšovat a zabojovat o zlato na hrách v roce 2026.“
Část ruské (i odborné) veřejnosti si myslí, že zlato mohlo přijít už teď, pokud by trenér Jurij Kaminskij na poslední úsek štafety dal Maxima Cvetkova místo Eduarda Latypova. Kaminskij pro Sport-Express přiznal, že možná udělal chybu.
Ta mohla pramenit i z toho, že se Maxim Cvetkov připravoval ve druhé tréninkové skupině Sergeje Baškirova. „Kdybychom spolu trávili víc času, mohli bychom se rozhodnout lépe,“ poznamenal Kaminskij. Jinak se podle něj ukázalo, že model se dvěma tréninkovými skupinami zafungoval. Z olympioniků se s Baškirovem připravoval ještě Alexandr Loginov.
Mnohem těžší to bude mít po olympiádě trenér žen Michajl Šašilov, jehož konec se bere v Rusku skoro za hotovou věc. Jeho svěřenkyně zůstaly v Pekingu v individuálních závodech za branami elitní desítky. Na medaile sice útočila Kristina Rezcovová, ta se ale připravuje individuálně pod vedením Vitalije Noricyna.
Paradoxně právě Rezcovová se Šašilova zastala, když se jí novináři zeptali, zda by pod ním chtěla závodit i v dalších sezónách. „Klidně ano. Jediné, co bych si přála, by byl střelecký trenér, který by na mě neustále dohlížel.“
Německo
Před čtyřmi lety v Pchjongčchangu ovládlo Německo medailové pořadí se sedmi cennými kovy. V Pekingu získalo jen dva, a to zásluhou ve vytrvalostním závodě zlaté Denise Herrmannové a bronzové štafety žen. Muži zůstali poprvé po 12 letech bez medaile.
Trenér mužů Mark Kirchner se po posledním olympijském závodě nechtěl pouštět do příkrého hodnocení. „Chyběla nám trocha štěstí. Nejen dnes, ale i v dalších závodech v Pekingu. Proto nám nebyla medaile dopřána,“ řekl dlouholetý německý kouč televizi ZDF.
Úplně spokojený ale nebyl ani trenér žen Kristian Mehringer „Představovali jsme si tři medaile. Kdyby byla Franzi fit, mohlo jich být víc. Samozřejmě víme, že máme do budoucna na čem pracovat. Ale zanalyzujeme si to v klidu a pak se do toho znovu opřeme.“
Rakousko
„Pokud medaili nezískáme, svět se nezboří,“ tvrdil už před závěrečnými hromadnými starty v televizi ORF šéf rakouských biatlonistů Franz Berger. „Problémem je výška, která nám tolik nevyhovuje,“ vysvětloval slabší výsledky Rakušanů.
Ti nakonec medaili skutečně nezískali, poprvé od Turína 2006. Nejblíž k ní měla podle očekávání mistryně světa z Pokljuky Lisa Hauserová. Podobně jako Markéta Davidová byla jednou čtvrtá.
Horší je, že ji v závěrečném hromadném startu potkal nepříjemný pád, při kterém si hodně pohmoždila loket. V cíli prý kvůli bolesti ani nemohla hýbat s rukou. „Doufám, že budu moct odcestovat na další tři podniky Světového poháru,“ řekla novinářům Hauserová.
Nejlepší výsledek mezi muži má na svědomí osmatřicetiletý Simon Eder, který v hromadném startu dojel sedmý. „Samozřejmě jsme chtěli bojovat o medaile, což se nám nepodařilo, ale sportovci ze sebe vydali maximum. Viděli jsme, jak se vyrovnala světová špička, takže se můžeme radovat i z umístění v elitní desítce,“ myslí si Němec Ricco Groß, trenér rakouských mužů. Každopádně chce nyní provést důkladnou analýzu výkonů i materiálu.
Česko
Pokud se v Norsku řešila rekordně úspěšná olympiáda, tak v Česku se řešily (skoro) rekordně neúspěšné hry. Zisk jednoho zlata a bronzu je nejhorší bilancí od české premiéry v Lillehammeru 1994, která nepřinesla žádný cenný kov.
Po medailových žních v Soči a Pchjongčchangu tentokrát nepřispěli do české sbírky ani biatlonisté, byť Markéta Davidová měla k medaili dvakrát velmi blízko.
Pravdou také je, že během čtyř let ukončili kariéru čtyři medailisté z olympijských her a v případě Michala Šlesingra medailista z mistrovství světa.
Proto bylo hodnocení prezidenta Českého svazu biatlonu Jiřího Hamzy střízlivé. „Určitě jsme čekali víc a teď si to musíme zanalyzovat a říct si, kudy vede cesta dál, protože tu máme za dva roky mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. Všichni od nás očekávali medaile, které jsme vozili z posledních dvou olympijských her, teď nepřišly. Uvidíme, myslím, že příště bude zase lépe,“ řekl Hamza v rozhovoru pro Český rozhlas.
Zabývat se chce mimo jiné strukturou servisního týmu nebo otázkou, zda je potřeba angažovat střeleckého trenéra. Zároveň si přeje setrvání norského kouče žen Egila Gjellanda.
Ukrajina
Medaili podobně jako v Pchjongčchangu nezískali ani Ukrajinci. Prezident Ukrajinské biatlonové federace Volodymyr Brynzak ale nehodnotí hry jako neúspěšné. „Je potěšující, že jsme v Pekingu měli závody, kde byla šance bojovat o stupně vítězů. S největší pravděpodobností se od nás odvrátilo štěstí už po prvním závodě, kdy se nám nepodařilo dobře obsadit první úsek smíšené štafety. Jsem si jistý, že kdyby jely Merkušynová nebo Blašková, bylo by všechno jinak.“
Darju Blaškovou vyřadil covid-19 a Anastasija Merkušynová přijela jako náhradnice později. Trenér Uroš Velepec ji na základě aktuální formy chtěl zařadit do nominace, ale Ukrajinský olympijský výbor to nedovolil. Nominační kritéria jsou tradičně nastavená tak, že je sportovci musí splnit dva až tři měsíce před startem her. To by chtěl Brynzak do budoucna změnit.
Nešlo ale zdaleka o jediné problémy ukrajinského týmu. „Trenér je v izolaci, žádný masér, servismani v karanténě, lékař zůstal v karanténě na Ukrajině… A na této úrovni, abyste uspěli, musí vše šlapat jako hodinky,“ posteskl si v rozhovoru pro biathlon.com.ua Volodymyr Brynzak.
Zdroje: NRK (I, II), L’Équipe, Aftonbladet (I, II), Match TV, Sport-Express, Sports.ru, Sportschau (I, II), ORF (I, II, III), Český rozhlas, Biathlon.com.ua