Vsadili byste si na to, že Hanna Öbergová a Sebastian Samuelsson budou patřit mezi největší hvězdy Zimních olympijských her? Nebo že se Lisa Vittozziová zařadí do nejužší světové špičky? Asi ne. Uplynulá sezóna vyprodukovala i další překvapení.
Švédský olympijský zázrak
V březnu roku 2017 byli Hanna Öbergová a Sebastian Samuelsson vyhlášeni nováčky roku. Oba v debutové sezóně pravidelně sbírali body, Samuelsson byl nejlépe 13., Öbergová se dokonce třikrát vešla do elitní desítky.
Do olympijské sezóny se ale rozjížděli volněji, což ještě umocnilo šok, který způsobili svými výkony v Pchjongčchangu.
Öbergová začala sedmým místem ve sprintu, ve stíhačce si polepšila na pátou příčku. A pak to přišlo. Ve vytrvalostním závodě ani jednou neminula a ve 22 letech vybojovala senzační zlato. V hromadném startu byla opět pátá a třešničkou na dortu bylo stříbro se štafetou.
Pro Samuelssona nezačaly hry šťastně. Na ležce ve sprintu udělal dvě chyby, i přesto skončil čtrnáctý. Stíhací závod už byl jeho koncertem, s pouhou jednou chybou si polepšil až na druhou příčku.
Jen těsně mu unikla druhá medaile ve vytrvalostním závodě, dočkal se až ve štafetě. Precizním výkonem na třetím úseku přispěl k šokujícímu zlatu.
Italské radosti
O třiadvacetileté Lise Vittozziové se vědělo, že je velkým talentem. Dvojnásobná dorostenecká mistryně světa už v sezóně 2016/17 okusila, jaké je to stát na stupních vítězů. V olympijské sezóně ale šla její výkonnost až ke hvězdám.
A to doslova. Vždyť Vittozziová se prakticky neustále pohybovala na čelních pozicích a ve Světovém poháru skončila na šesté příčce. Na olympiádě byla u bronzu smíšené štafety, jí samotné v hromadném startu těsně unikl.
Foto: Lisa Vittozziová (Autor: Petr Zbranek)
Členem bronzové štafety byl i Lukas Hofer. Ten ve 28 letech zažil rovněž nejlepší ročník kariéry. Zařadil se mezi nejlepší běžce světa, díky čemuž ve Světovém poháru poskočil z dvacáté deváté pozice až na pátou.
Foto: Lukas Hofer (Autor: Petr Slavík)
Procitnutí dvou Norů
Norský tým přišel po olympijské sezóně o dvě opory, ale zároveň se začalo dařit jiným jménům. Dvaatřicetiletý Henrik L’Abée-Lund se „na stará kolena“ dočkal premiérového vítězství ve Světovém poháru, v celkovém hodnocení pak figuroval na životní 17. příčce.
Ještě výš, na 14. místo, se dostal Lars Birkeland. Třicetiletý biatlonista až do loňské sezóny spíše pendloval mezi první a druhou ligou, ale nyní se z něj stal stabilní člen štafety. Jako jediný absolvoval všechny štafety včetně té stříbrné olympijské.
Foto: Henrik L’Abée-Lund (Autor: Petr Slavík)
Sestry Semerenkovy v akci
Už jste si škrtli sestry Semerenkovy ze seznamu světové špičky? To jste udělali chybu. Obě se totiž v olympijské sezóně vrátily mezi nejlepší.
Vita Semerenková po porodu a zdravotním problémech vynechala prakticky tři sezóny. Vrátila se ale v parádním stylu, když ve dvou závodech Světového poháru dojela třetí. Štafetám zase dvakrát pomohla ke druhému místu.
Jako správné dvojče se zachovala Valj Semerenková. V letech 2015 až 2017 jen paběrkovala, ale s návratem sestry se i ona propracovala k dobrým výkonům a několikrát útočila na medaili. V celkovém pořadí byla 21., o 6 příček za Vitou.
Foto: Valj Semerenková (Autor: Martin Kaděrka)
Progres Francouzů
Nejen sedmý křišťálový glóbus Martina Fourcada potěšil v uplynulém ročníku francouzské trenéry. U 26letého Antonina Guigonnata už možná nečekali, že se prosadí ve Světovém poháru. Po dvou výhrách v IBU Cupu mu však dali důvěru a on ji hned splatil třetím místem ve sprintu v Annecy.
Že to nebyla náhoda, to prokázal stejným výsledkem v Ruhpoldingu. Díky tomu se dostal na olympiádu a nebo vyhrál spolu s Anaïs Chevalierovou závod smíšených dvojic v Kontiolahti.
Trochu jiný případ byl 22letý Émilien Jacquelin, kterého trenéři rovněž po vítězství v IBU Cupu pozvali na zkušenou do Světového poháru. Po prvotním oťukávání dojel v Antholzi pátý a šestý a ukázal, že má obrovský potenciál.
Foto: Antonin Guigonnat (Autor: Petr Slavík)
Překvapení v Bělorusku, v Japonsku a ve Finsku
Bělorusko, to už nebyla jen Darja Domračevová a Naděžda Skardinová. Přidala se i Iryna Kryuková, která ve 26 letech udělala významný krok směrem do světové špičky.
V Annecy se poprvé dostala na stupně vítězů, skončila druhá, a svou vyzrálost ukázala i na olympiádě. Dobrým výkonem na druhém úseku štafety pomohla ke zlatu.
Podobného týmového úspěchu se nikdy nedočká Fujuko Tačizakiová, přesto si 29letá Japonka řekla v uplynulé sezóně o pozornost. Na otevřeném Mistrovství Evropy v Ridnaun vybojovala bronz a v Oslu se málem dočkala premiérové medaile i ve Světovém poháru. Brala páté a čtvrté místo.
Foto: Fujuko Tačizakiová (Autor: Petr Slavík)
A ještě jedno jméno si zaslouží prostor ve výčtu překvapení. Teprve 22letý Tero Seppälä ukázal, že by mohl jednou zacelit díru po odchodu Kaisy Mäkäräinenové.
Nejen, že se poprvé v kariéře dočkal světových bodů, ale díky zlepšenému běhu dosáhl i na 20. a 21. místo z olympijských her. Na takové výsledky jsme u finských mužů zvyklí nebyli.
Hlavní foto: Hanna Öbergová (Autor: Andreaze/Wikipedia, pod licencí BY-SA)
