Pro Američany to bude výjimečná sezóna. Po pěti letech se totiž na jejich kontinent vrací Světový pohár. V době, kdy severoamerický tým disponuje možná nejširším kádrem v historii.
O týmu
Američané vsadili v přípravě hodně na domácí prostředí, trénovali v Jerichu, v Lake Placid či ve velmi vysoko položeném Soldier Hollow. Ze zahraničních destinacích byl obsažen lyžařský tunel ve švédském Torsby a pro některé i Norsko.
Co americkou reprezentaci trochu trápí, je střelba. To ukázala spousta chyb na národním šampionátu v Jerichu. Jinak si aktuální situaci šéf amerického biatlonu Bernd Eisenbichler pochvaluje: „Nikdy jsme neměli tak široký kádr jako teď – pět sportovců s výsledky v TOP16 ve Světovém poháru, junior s medailí a nováček s body ve Světovém poháru.“
Z pohledu USA nabídne sezóna dva vrcholy. Jedním bude samozřejmě Mistrovství světa v Oslu, ale sami biatlonisté řadí na podobnou úroveň i závody Světového poháru na severoamerické půdě. V únoru se pojede nejprve v kanadském Canmore a pak v americkém Presque Isle. Když se v zámoří jelo naposled, před pěti lety, tak se domácím moc nevedlo.
Posted by usbiathlon on 29. říjen 2015
Složení reprezentace
A tým mužů
Lowell Bailey, Tim Burke, Sean Doherty, Leif Nordgren
A tým žen
Annelies Cooková, Hannah Dressigackerová, Susan Dunkleeová, Clare Eganová
Realizační tým
hlavní trenér: Per Nilsson, trenér mužů: Jonas Johansson, trenér žen: Jonne Kähkönen
Pro americké reprezentační výběry mužů a žen je jedna věc společná – vysoký průměrný věk. Průměr biatlonistů v áčku je nad 28 lety, u žen se dokonce přehoupl přes 29, což dělá z Američanek možná vůbec nejstarší ženskou reprezentaci.
Zkušení členové týmu jsou však stále nepostradatelní, což dokládá graf znázorňující bodové zisky dvojice Bailey a Burke ze SP v porovnání s ostatními muži.
Koho sledovat
Lowell Bailey – Loňská sezóna pro něj byla nejhorší za poslední čtyři roky, zaostával zvlášť v běhu. V létě ale velmi slušně absolvoval závod s hromadným startem na norském Blink Festivalu. Skončil čtvrtý jen 9 vteřin za Martinem Fourcadem. Je otázka, jak mu bude ve 34 letech sloužit zdraví, domácí šampionát třeba vynechal.
Tim Burke – Je na tom podobně jako Burke, s tím rozdílem, že mu to pořád běhá dobře, ale ve střelbě patří k nejhorším. Domácí mistrovství mu i přes dvě chyby přineslo zlato. Na startu Světového poháru by mohl těžit z toho, že v Östersundu v létě trénoval.
Sean Doherty – Budoucnost amerického biatlonu. Před minulou sezónou se pyšnil titulem trojnásobný dorostenecký mistr světa a po ní i bronzem z juniorského šampionátu. Určitě dostane velký prostor.
Susan Dunkleeová – Je v ideálním věku, zdobí ji vynikající rychlost a loni brala v hodnocení Světového poháru životní 17. příčku. Na Blink Festivalu v létě proháněla i běžkyně specialistky. Doma pak neměla vůbec žádnou konkurenci, soupeřky drtila rozdílem několika tříd.
Prognóza
Zkušenosti jsou užitečné, ale všeho moc škodí. U Baileyho a Burkea už asi nemůžeme čekat nějaký velký výkonnostní progres, spíš naopak. Své si však pořád odjedou a budou dorážet na TOP30 celkového hodnocení. To Dunkleeová musí mít větší ambice, rychlý běh by jí měl v kategorii žen posunout někde k první desítce.
Čtyři poměrně stabilní členové, to je zbraň americké mužské štafety. K duu B+B se stejně jako loni přidají Nordgren a Doherty. Pravidelná účast mezi elitní osmičkou je reálná.
To štafeta žen se bude opět ploužit v dolních patrech výsledkových listin, čtyři dobré biatlonistky zkrátka Američané nemají. Naopak smíšená štafeta bude míchat kartami nahoře, ke kvalitním mužům a Dunkleeové se přidá Dressigackerová. Minulý rok USA braly dvě 7. a jednu 8. příčku, což by určitě mohly zlepšit.
Použité zdroje: teamusa.org, biathlonworld.com