Olympijská sezóna je za námi. Biatlonisté měli o víkendu poslední příležitost si před přípravou na nadcházející ročník zvednout sebevědomí. Komu se to podařilo a kdo má naopak po posledních závodech o čem přemýšlet?

Vítězové

Sturla Lægreid

Sturla Lægreid si tentokrát svou nejlepší formu nechával na konec. Vstup do sezóny byl sice v jeho podání rozpačitý, postupně se ale zlepšoval a nakonec se opět vyšplhal na druhou příčku v celkovém pořadí. Poprvé v kariéře závodil před domácími diváky na slavném Holmenkollenu. Pochybovačům ukázal, že se dokáže poprat i s bouřlivými tribunami. V Oslu si vyjel všechna tři pódiová umístění. Skvěle se mu povedl především sprint, ve kterém byl nejrychlejší na lyžích, čistě střílel a o jeho triumfu nebylo pochyb. Bronz přidal ve stíhačce, v hromadném startu jej porazil jen krajan Bakken. Nedovolil Samuelssonovi, aby v celkovém pořadí stál výše než všichni Norové, podruhé v řadě pak získal trofej pro nejlepšího závodníka do 25 let. Příští rok už by se rád ucházel o vyšší trofeje.

Sivert Bakken

Snový víkend v domácím prostředí prožil i další norský biatlonista Sivert Bakken. Ten bude rád vzpomínat především na závěrečné klání uplynulé sezóny. Předcházející víkend si v Otepää v hromadném startu vyjel premiérové stupně vítězů, v Oslu své maximum ještě vylepšil. Opět v hromadném startu. Tentokrát neminul ani jeden terč, v závěru přespurtoval Lægreida a slavil prvenství. Odměnou mu bylo, jak bývá v Oslu tradicí, setkání s norským králem. Nečekaně navíc dosáhnul na křišťálový glóbus právě za hromadné starty. V celkovém pořadí se probojoval do elitní desítky, když zaujal devátou příčku. Při své první sezóně ve Světovém poháru tak o sobě dal výrazně vědět a ukázal, že norské biatlonisty čeká v létě těžký boj o místa v národním týmu.

Tiril Eckhoffová

Sezóna 2021/22 se nevyvíjela úplně podle představ Tiril Eckhoffové. S úspěchem na olympiádě se však všechno změnilo a předešlé nezdary jsou zapomenuty. Především poté, co se v plné parádě ukázala před domácími příznivci. Že jí tratě a střelnice v Oslu sedí, předvedla v minulosti již několikrát. I letos si zdejší závody užila. Po triumfech ve sprintu i následující stíhačce se stala nejúspěšnější biatlonistkou norské historie. Ve Světovém poháru již dokázala zvítězit 29krát, což se žádné jiné Norce doposud nepodařilo.

Erik Lesser

Erik Lesser prožil závěr kariéry, o kterém sní asi každý sportovec. Ve svých posledních závodech našel životní formu a sbíral jedno umístění mezi nejlepšími za druhým. Ve stíhačce se dokonce po šesti dlouhých letech dočkal individuální výhry. Na Holmenkollenu ani v jednom ze závodů nevypadl z elitní pětky a konec sportovního života si řádně užil. V celkovém pořadí desátým místem vyrovnal své kariérní maximum. Lesser se navíc díky svému přístupu ke sportu dočkal pocty několika svých soupeřů a je jasné, že taková osobnost, jakou Němec je, bude biatlonovému světu hodně scházet.

Marte Olsbuová Røiselandová

Královnou sezóny se v Oslu oficiálně stala Marte Olsbuová Røiselandová. Nejenže prožila snové olympijské hry, na kterých posbírala pět medailí (tři zlaté a dvě bronzové), tentokrát navíc i dosáhla toho, co se jí loni nepovedlo. Zvedla nad hlavu velký křišťálový glóbus a přidala se tak k hrstce velikánek, které ve své kariéře získaly zlato z mistrovství světa, zlato z olympijských her a ovládly celkové pořadí Světového poháru. Svými výkony v Oslu dokázala, že křišťálový glóbus je ve správných rukou. Třetí, druhé a třetí místo jsou rozhodně umístění hodná nejlepší biatlonistky světa.

Poražení

Elvira Öbergová

Když někdo slaví vítězství, na druhé straně je vždy někdo, kdo utrpěl porážku. Elvira Öbergová střelecky selhala ve sprintu a již po stíhacím závodě se rozplynul její sen o celkovém prvenství. Obzvlášť hořkou porážku však utrpěla až v závěrečném hromadném startu. Už se zdálo, že sahá alespoň po malém glóbu, ten jí však nakonec paradoxně odepřela týmová kolegyně Linn Perssonová. Závod ovládla Justine Braisazová-Bouchetová, v tom případě E. Öbergová potřebovala dojet do čtvrtého místa. Právě čtvrtou příčku držela až do cílové rovinky, kde jí však předběhla Perssonová. E. Öbergová si tak na glóbus musí zatím počkat minimálně do příští sezóny

Hanna Öbergová

Ani starší ze sester Öbergových neprožila zrovna zdařilý závěr olympijského ročníku. I Hanna Öbergová totiž nastřádala na střelnici velký počet chyb. Ve sprintu jí pět chyb pustilo jen na 39. pozici. Dalších pět omylů přišlo i ve stíhačce, následoval tak malý posun na 30. příčku. H. Öbergová upravila přípravu právě kvůli tomu, že se jí v předchozích letech moc nedařilo právě v posledním trimestru. Letos to ale dopadlo úplně stejně. Na stupně vítězek se naposledy podívala v lednu. Nevyšla jí olympiáda, o čistou střelbu měla nouzi i v březnových závodech. Není tedy divu, že byla ve stínu své letos úspěšnější sestry Elviry.

Dorothea Wiererová

Není úplně zvykem, že by se závod Světového poháru jel bez Dorothey Wiererové. Zvlášť, že by důvodem její neúčasti byl nepostup ze sprintu. Přesně to se jí však “povedlo” v posledním sprintu sezóny. V Oslu tato vyhlášená střelkyně minula hned šest terčů, navíc si počínala pomalu na trati a tak ani tam postup do stíhačky nevybojovala. 67. místo není umístění, na kterém by Wiererová byla zvyklá se pohybovat. Hůře naposledy skončila před dlouhými deseti lety. I v hromadném startu bylo znát, že jí dochází síly a neuhájila tak červený trikot. A to i přestože minula jen jeden terč. Pomalejší běh ji ale usadil na 12. příčku.

Tarjei Bø

Všechno je jednou poprvé a v Oslu se o tom přesvědčil i Tarjei Bø. Zatímco jeho mladší krajani slavili úspěchy, on na domácí půdě tápal. V hromadném startu poprvé v kariéře dojel na posledním 30. místě. Na vině byla nejhorší střelba ze všech, vedle mířil hned sedmkrát. Ani v předešlých dvou závodech nevybojoval umístění v elitní desítce. Norský veterán se v přípravě na uplynulou sezónu soustředil především na olympijské hry, které mu nadmíru vyšly. Po návratu z nich však přišlo onemocnění a ještě v Oslu bylo znát, že je vyčerpán. Nyní tak bude muset znovu nabrat síly, výkony jeho týmových kolegů totiž ukázaly, že ani takový biatlonista, jakým T. Bø je, si v norském týmu nikdy nemůže být svým místem jistý.