24. zimní olympijské hry jsou minulostí a biatlon opět ukázal, že rozhodně má divákům co nabídnout. V Číně nebylo nouze o nečekané zvraty, napínavé finiše, selhání favoritů, ale i ukončení dlouholetého čekání na vysněnou olympijskou placku.

Vítězové

Johannes Thingnes Bø

Během sezóny byla hodně řeč o formě vládce uplynulých třech ročníků Světového poháru. Johannes Bø byl především v prvním trimestru k nepoznání na lyžích, ale i na střelnici, kde kupil spoustu chyb a umístění ve třetí desítce pro něj nebylo výjimkou. Po první lednové zastávce Světového poháru se na rozdíl od svých krajanů rozhodl odcestovat domů za rodinou a to se ukázalo jako správný tah. Formu na olympiádu dokázal J. Bø vygradovat skvěle. Vše začalo ve smíšené štafetě, kde po famózním finiši vydřel pro Norsko zlato. Medaili získal i v individuálu, tentokrát bronzovou. Pak už sbíral pouze zlata. Uspěl ve sprintu, kde se mu se starším bratrem povedl historický počin. Ze zlata se Norové radovali i v mužské štafetě. Olympijským šampionem se stal i v závěrečném hromadném startu, kde zbytek startovního pole vyškolil na lyžích. Zisk čtyř zlatých a jedné bronzové medaile je historicky vůbec nejúspěšnější sbírkou, kterou si biatlonista z olympiády kdy přivezl.

Marte Olsbuová Røiselandová

Velký podíl na 14 norských medailích má i Marte Olsbuová Røiselandová. Vedoucí žena Světového poháru v Pekingu s přehledem potvrdila roli největší favoritky, což se před čtyřmi lety nepovedlo Kaise Mäkäräinenové. Olsbuová Røiselandová nejvíc zazářila ve sprintu, kde předvedla možná nejlepší kariérní výkon. Stoprocentní střelbou a nejrychlejším během deklasovala všechny své soupeřky a vyhřívala se na zlaté pozici, stříbrná Elvira Öbergová zaostala o půl minuty, odstup páté Ingrid Tandrevoldové byl již minutový. Olsbuová Røiselandová na tento výkon navázala i ve stíhačce, k tomu získala zlato se smíšenou štafetou a dva individuální bronzy. V Pekingu tak byla jedinou biatlonistkou, která získala medaili ve všech čtyřech individuálních disciplínách.

Quentin Fillon Maillet

Quentin Fillon Maillet dal v Pekingu zapomenout na své neúspěšné hry z Pchjongčchangu v roce 2018, kde měl navíc hlavu plnou starostí o svou nemocnou přítelkyni. Své druhé působení na olympijských hrách si rozhodně užil a zastínil i předešlé výkony Martina Fourcada. Fourcade získal na jedněch hrách nejvíce tři cenné kovy, Fillon Maillet si jich v Pekingu na krk pověsil hned pět. Stal se dvojnásobným olympijským šampionem, a to ve vytrvalostním závodě a ve stíhačce, kde byl bezchybný. V obou štafetách dovezl svůj tým na stříbrné příčce, stříbro získal i ve sprintu. K naprosté dokonalosti mu scházel jen malý kousek. V závěrečném hromadném startu měl šestou medaili na dosah, nakonec se ale musel sklonit před severskými soupeři a dojel čtvrtý. I tak ale Fillon Maillet v Číně přepisoval historii a splnil si svůj velký sen. Konečně se dočkal velkého individuálního zlata. A to hned olympijského.

Tarjei Bø

Jedním z velkých témat těchto her byl chybějící individuální cenný kov z olympiády v bohaté sbírce Tarjeiho Bøho. V Pekingu se mu konečně po několika zmařených příležitostech podařilo tento kruh uzavřít. I když to z počátku se splněním olympijského snu vypadalo všelijak. Před prvním závodem měl během tréninku kolizi s Italkou Samuelou Comolovou, během níž si pohmoždil krk a zlomil malorážku. Na to dal rychle zapomenout zlatem ze smíšené štafety. Po individuální placce sahal již ve vytrvalostním závodě, stejně jako před čtyřmi lety si ji odstřelil na poslední položce, obavy navíc vzbuzoval i jeho pomalejší běh. Za čtyři dny bylo vše jinak. T. Bø se ve sprintu vytáhl pátým běžákem, který mu v kombinaci se střelbou přinesl tolik vytoužený bronz, na pódiu navíc stanul se svým zlatým bratrem. Dvanáct let Tarjei Bø čekal na individuální olympijský úspěch, pak získal během dvou dnů hned dva. Na bronz navázal stříbrem ze stíhačky, po 12 letech také stál u norského štafetového triumfu. Po letech smůly tak Tarjei Bø konečně odjíždí z vrcholné akce jako jeden z vítězů.

Elvira Öbergová

Sestrám Öbergovým olympijské debuty zkrátka svědčí. Před čtyřmi lety zlatě zazářila Hanna, tentokrát se vytáhla Elvira. Té se podařilo vybojovat dvě individuální stříbra. Uklidnila tak švédský tým a média po nevýrazném švédském vstupu do olympiády. Uspěla ve stíhačce, ve stejném duchu se pro ni odehrával i stíhací závod, kde opět dojela druhá za Olsbuovou Røiselandovou. Coby finišmanka navíc přivezla do cíle zlato pro švédský tým. Švédky se z olympijského štafetového triumfu radovaly vůbec poprvé, před osmi lety se jim ani nepovedlo sestavit štafetu. I tyto hry tak patřily Öbergové, tentokrát však Elviře, která byla nejmladší biatlonovou medailistkou těchto her. A to hned trojnásobnou.

Denise Herrmannová

Němečtí biatlonisté to nemají jednoduché. Jsou pod neustálým tlakem a drobnohledem ze strany fanoušků i médií. Po jednom neúspěchu se na ně hned sesype kritika. Své by o tom mohla vyprávět i Denise Herrmannová, která byla v letošním ročníku nejednou terčem této kritiky. Všem pochybovačům však v Pekingu vytřela zrak. Na nejdelší vzdálenosti vybojovala zlato, ke kterému se prostřílela 19 přesnými ranami. Vytrvalostní závody navíc nejsou disciplína, která by Herrmannové seděla nejvíce. O to cennější její zlato je. Chuť medaile okusila i ve štafetě, kde se Němky konečně dočkaly placky. Společně vybojovaly bronz a pro ostatní tři členky se jednalo o premiérový olympijský cenný kov.

Poražení

Sebastian Samuelsson

Spoustu řečí a provokací směrem k norskému týmu měl před zahájením her Sebastian Samuelsson. Na rozdíl od svých největších rivalů však nakonec zůstal jen u těch řečí. Samuelsson se právem cítil na medaili, vždyť v prosinci dokonce vévodil Světovému poháru. Jeho raketový vstup do sezóny, kdy svým soupeřům ujížděl na trati, je však dávno pryč a Švéd odjel z Číny s prázdnýma rukama. Svou formu si zkrátka udržet nedokázal. Nejlépe si vedl ve sprintu, když dojel pátý. Jinak byly jeho výkony nemastné neslané. Před čtyřmi lety šokoval svět stříbrem a zlatem. Náramně se mu dařilo i na posledním světovém šampionátu v Pokljuce. Tentokrát je to však on, kdo odjíždí z vrcholu sezóny se svěšenou hlavou.

Dzinara Alimbekavová

Když si před čtyřmi lety Dzinara Alimbekavová spolu s běloruským týmem pověsila na krk štafetové zlato, byla to prvotřídní senzace. Letos byl senzací její nulový medailový zisk. Do Pekingu cestovala jako jedna z největších adeptek na medaile, ve Světovém poháru drží celkové druhé místo. Od začátku roku neskončila v závodě Světového poháru mimo elitní desítku. Pod pěti kruhy se jí to povedlo hned třikrát. K medaili měla blízko v individuálu, kde skončila pátá. Pak už to šlo jen z kopce. Jednu z favoritek her určitě nemohla uspokojit 15. a 19. příčka. Střelecky pak selhala v závěrečném masáku, když minula šest terčů. Alimbekavová tak napodobila své počínání z MS v Pokljuce a stále čeká na svou první velkou individuální medaili.

Émilien Jacquelin

Na rozdíl od Samuelssona a Alimbekavové mohou Émiliena Jacquelina těšit alespoň dvě štafetová stříbra. Jacquelin však od olympiády čekal a chtěl víc. Poté, co před vánoční pauzou triumfoval na domácí půdě, se však trápí a špatné výsledky střídají horší. Jeho pověstná běžecká forma je pryč, vytratila se i přesná rychlopalba. Jacquelin již z tohoto důvodu předčasně opustil dějiště posledního předolympijského kola Světového poháru v Antholzi. Od té doby se ale příliš nezlepšil. Propadákem bylo jeho 72. místo z individuálu. Ve sprintu dojel devátý. Doplatil na zbrklost na střelnici a v závěrečném kole mu opět došly síly. V tomto duchu se nesly i další závody. Francouzská dvojka tak mohla jen zpovzdálí sledovat úspěchy Quentina Fillona Mailleta.

Hanna Öbergová

Zlato ze štafety je pro Hannu Öbergovou jistě mimořádným úspěchem. Biatlonistka jejího kalibru ale do Pekingu určitě přijela usilovat o další individuální medaili. Jakoby čtyři roky staré zlato však na H. Öbergovou hodilo tlak a tíhu očekávání. Již ve smíšené štafetě Švédům příliš nepomohla. V žádném ze čtyř individuálních závodů se nedokázala probojovat alespoň do elitní patnáctky a na to starší ze sester Öbergových rozhodně není zvyklá. Vždyť od olympijských her v Pchjongčchangu pokaždé odjížděla z vrcholné akce s individuální plackou. Tentokrát k tomu měla v podobě nejlépe 16. místa z vytrvalostního závodu hodně daleko.

Hanna Solová

Po norské dvojici byla právě Hanna Solová v Číně nejrychlejší biatlonistkou. Jak už jsme si ale u této Bělorusky zvykli, svůj rychlý běh nedokázala vinou špatné střelby přetavit v medaili. V individuálních závodech nastřádala Solová v Pekingu celkem 22 chyb. Že si olympijskou střelnici zrovna neoblíbila, ukázala 8 trestnými minutami a 54. místem v individuálu. Mrzet ji bude především nepovedený sprint, který jí zavřel dveře k placce i ve stíhačce, kde přitom podala Solová skvělý výkon a polepšila si na čtvrtou příčku, za bronzovou Tiril Eckhoffovou zaostala jen o deset vteřin. Všechny biatlonistky před ní měly výhodnější startovací pozici, kterou si Solová čtyřmi omyly ve sprintu nevydobyla. V hromadném startu opět selhala při střelbě a o olympijské medaili si zatím může nechat jen zdát.