Konec sezóny byl pro Dorotheu Wiererovou hodně emotivní. Kariéru ukončil její souputník Dominik Windisch, loučili se i dlouholetí trenéři a servismani. Sama italská biatlonistka chce rozhodnout o své budoucnosti během dovolené, ale leccos už svými slovy naznačila.
Plno slz v Oslu
Na Světovém poháru v Oslu se loučila nejen spousta biatlonistů, ale i trenérů a servismanů. „Poslední setkání našeho týmu v Oslu bylo velmi smutné, protože spousta lidí končí. Naštěstí jsem měla vedle sebe Didiera Bionaze, který měl košili a tu jsem mu zalila a promočila slzami,“ vzpomíná Dorothea Wiererová už s úsměvem na emotivní chvilky.
Po náročném olympijském cyklu avizoval svůj konec šéftrenér italského týmu Andreas Zingerle i sportovní ředitel a dřívější trenér Fabrizio Curtaz. „Musím poděkovat Andovi a také Fabriziovi, protože jsem pod nimi vyrůstala. Díky těmto dvěma lidem náš biatlon vyrostl. Zvenčí jejich práce možná není tolik vidět, ale já jsem mohla sledovat, co všechno udělali,“ připomněla Wiererová v rozhovoru pro Fondo Italia.
Italka těžce nesla i konec svého parťáka Dominika Windische. Oba se narodili krátce po sobě v Brunecku, společně trénovali v Anterselvě. „Pak jel Domi poslední závod, to byly další slzy. Popravdě jsem měla docela oteklé oči,“ usmívá se Dorothea. „V neposlední řadě skončili i někteří servismani, kteří s námi byli dlouhé roky. Dříve nebo později nastane u každého čas skončit.“
U Dorothey Wiererové čas skončit, zdá se, ještě nenastane.
Bude Doro pokračovat?
Začátek dubna si Dorothea Wiererová užila. Spolu se svými blízkými oslavila 32. narozeniny, doma v Antholzi se jí dostalo vřelého přivítání a její sponzor Red Bull pro ni zorganizoval exhibici Doro Hunt. Byla šťastná, že se mohla potkat s úspěšnými mladými biatlonisty a svými kamarády, které nemá šanci přes sezónu vidět.
„Byl to těžký rok,“ ohlíží se Wiererová za uplynulou sezónou. „Cílem každopádně bylo získat individuální medaili na olympiádě a to se mi povedlo. Můžu na to být hrdá. Navíc jsem vyhrála na domácí půdě, to byl také nádherný moment. Uhájit desítku ve Světovém poháru také nebylo vzhledem k vysoké konkurenci jednoduché. Řekněme, že jsem obhájila svou pozici.“
Dvojnásobná vítězka Světového poháru si ověřila, že může stále bojovat o nejvyšší příčky. Pravda, její běžecká forma už nebyla tak oslnivá. Ostatně i v olympijském sprintu, ve kterém vybojovala bronz, zaznamenala „až“ 20. běžecký čas. Ten ale kompenzovala nejrychlejší a zároveň bezchybnou střelbou.
Po emotivním loučení v Oslu Wiererová řekla: „Je to moc smutné, ale zároveň si myslím, že potřebujeme nové lidi a impulzy.“ To by naznačovalo, že stále vidí svou budoucnost u biatlonu.
Novinářům řekla, že při rozhodování o její budoucnosti budou důležité dva faktory:
- Kdo bude v novém realizačním týmu
- Jestli bude po dovolené cítit, že má pořád dost energie a motivace
Je pravděpodobné, že Dorothea Wiererová bude mít jako hlavní hvězda italského biatlonu k podobě nového realizačního týmu co říct. A že si případně bude moct přípravu uzpůsobit podle sebe.
A co motivace? Je tu jedno velké lákadlo – domácí olympiáda v roce 2026. Sama Dorothea ale otázky na další olympiádu odráží, je to za dlouho a v té době jí bude už 35 let. Navíc otevřeně říká, že už se těší, až skončí s biatlonem a založí s manželem Stefanem rodinu.
Motivovat by Wiererovou mohla i řada úspěchů mladých biatlonistů, které předesílají azurovou budoucnost italského biatlonu. A pak taky dílčí cíle. Čeští fanoušci by určitě chtěli vidět italskou legendu na světovém šampionátu v Novém Městě na Moravě v roce 2024.
