Angažování zahraničních trenérů. Až dosud se tomu český biatlon vyhýbal. Jiří Hamza a Ondřej Rybář se ale shodli, že je na čase reprezentaci trochu okysličit. A tak sáhli po dvou norských trenérech. Jestli to byl dobrý krok, to uvidíme až v zimě. Už teď si ale můžeme připomenout, jak si zahraniční trenéři vedli a vedou v jiných zemích.
Fenomén Pichler
Začít musíme u té největší legendy. Třiašedesátiletý Němec Wolfgang Pichler našel druhý domov ve Švédsku. Jako osobní trenér vedl šestinásobnou vítězku Světového poháru Magdalenu Forsbergovou. Posléze pomohl k velkým úspěchům i Anně Carin Zidekové, Björnu Ferrymu či Carlu Johanu Bergmanovi.
Tyto výsledky byly návnadou pro ambiciózní Rusko, které německého kouče povolalo k ženám. Hned v první sezóně, 2011/12, je dovedl k vítězství v poháru národů. Olga Viluchinová navíc získala světový bronz.
Na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě ale Rusky nevybojovaly žádný cenný kov a Pichler měl co vysvětlovat. Svazové vedení ho sesadilo z pozice hlavního kouče a posléze přišel definitivní konec.
Nato se Pichler vrátil do Švédska, kde opět prokázal svou kvalitu. Talentované duo Hanna Öbergová a Sebastian Samuelsson dovedl až k olympijským medailím, stejně jako mužskou i ženskou štafetu.
Siebertovy úspěchy
Úspěchy slavily zahraniční trenéři v minulé dekádě v Číně. Další produkt německé trenérské školy, Klaus Siebert, vytáhl Číňanky na pátou příčkou v poháru národů, muže zase na třináctou.
Na druhou stranu v posledních letech čínskému biatlonu nepomohly nahoru ani osobnosti ze zahraničí. V minulém ročníku to byli Norové Håkon Loe Johansen a Anders Magnus Bratli, momentálně trenér českých mužů.
Siebert se po odchodu z Číny stal na šest let trenérem Bělorusek. Za tu dobu dovedl Darju Domračevovou k třem zlatým medailím z olympijských her a ke dvěma titulům mistryně světa.
Jeho angažmá bohužel předčasně skončilo v roce 2014 kvůli zdravotních důvodům. O dva roky později podlehl rakovině.
V Siebertově odkazu pokračoval Alfred Eder. Zkušený Rakušan dovedl v sezóně 2014/15 Domračevovou k velkému křišťálovému glóbu.
Foto: Darja Domračevová (Autor: Petr Slavík)
Velká jména (ne)znamenají úspěch
Před třemi lety dali v Rusku trochu překvapivě šanci Riccu Großovi. Bývalý úspěšný biatlonista se bez větších trenérských zkušeností ujal ruských mužů a dovedl je mimo jiné ke štafetovému zlatu na Mistrovství světa v Hochfilzenu.
To jeho bývalý Raphaël Poirée během své trenérské štace nepochodil. U běloruských mužů vydržel jen jednu sezónu, během které jeho svěřenci zřídkakdy bodovali.
Nyní bude zkoušet své štěstí další úspěšný závodník Michael Greis. U amerických mužů nahradí Švéda Jonase Johanssona, který přivedl například Lowella Baileyho k titulu mistra světa.
Foto: Lowell Bailey (Autor: Petr Slavík)
V zámoří se vůbec zahraničním odborníkům daří. Susan Dukleeová vytěžila ze spolupráce s Finem Jonnem Kähkönenem světové stříbro.
Němec Matthias Ahrens zase slavil řadu úspěchů s Kanaďany. Nathan Smith se pod jeho vedením stal v roce 2015 vicemistrem světa, o rok později byl členem bronzové štafety.
Slováci a Poláci se spálili
Před dvěma lety rezonoval přestup střeleckého kouče Siegfrieda Mazeta od Francouzů k Norům. Výsledky Johannese Thingnese Bøho a spol. ukázaly, že to byla dobrá volba.
Dlouhodobě se ve Slovinsku daří i českému kouči Tomáši Kosovi, který pomohl Jakovu Fakovi do světové špičky. Teja Gregorinová s jeho přispěním získala olympijský bronz a dvě stříbra z mistrovství světa.
Na zahraniční trenéry naopak nevzpomínají nejlépe na Slovensku. V roce 2012 angažovali k mužům Němce Manfreda Geyera a k ženám Rakušana Josefa Obererlachera. Po dvou nevýrazných letech však skončili.
Nepříliš slavně dopadla angažmá norských trenérů v Polsku. Jon Arne Enevoldsen podepsal v roce 2010 smlouvu na dva roky, ale rezignoval už v polovině svého angažmá.
Pouhý rok vydržel u polských žen jeho krajan Tobias Torgersen. Nyní bude zkoušet štěstí v Číně, kde má asistovat již zmíněnému Obererlacherovi.
Už v zimě uvidíme, kam se zařadí nový trenér českých žen Egil Gjelland a asistent u mužů Anders Magnus Bratli. Snad to bude po bok Pichlera a spol.
Foto: Střelnice v Oberhofu (Autor: Petr Slavík)
To, zda je nebo není trenér úspěšný, nezávisí jen na něm samotném a nebo na tom odkud je. Hodně záleží na tom, jak si sedne se svými svěřenci. Je potřeba nejen určitá vize, ale i velké množství trpělivosti a vůle. A občas i pokory…
Jak píše pan Hájek, vše je složitější a zvlášť je třeba vyzdvihnout trpělivost, vůli a pokoru z obou stran. Já bych ještě dodala, že záleží i na talentu, který má trenér rozvinout. Vyjmenované úspěchy trenérů působících v zahraničí se týkají jednotlivých osob, částečně pak někdy i týmu a vedle elitních sportovců tam vždy byli i průměrní či podprůměrní.
Jak je v Čechách zvykem, tak vedení biatlonu už zase vede fanfarónské řeči. Oba týmy skončily na 10.místě. Jaký je tedy předpokládaný posun? Jaký se předpokládá posun v individuálních umístěních? To všechno se nedozvíme. Navíc mě překvapilo, že Egil Gjelland má smlouvu jen na rok. Do nástupu do příští sezóny zbývá cca 5 měsíců, takže co lze za tu dobu očekávat?
P.S. Tomáš Kos přešel ze Slovinska na Slovensko jako trenér střelby Kuzminové a slovenských mužů (někde se mně v paměti ještě plete P.Fialková, ale nechci to už hledat).
Takže to jednání s Kosem možná opravdu proběhlo…! A teď? Uvidíme… ale Lydie má 100% pravdu, že za rok (a tím spíše za 5 měsíců) se těžko dá nějaký posun vzhůru očekávat.
Nedá mi to a musím pokračovat. V rámci všech těch velikášských řečí padlo také jméno francouzského trenéra S. Bouthiaxe, se kterým prý dlouho jednali. Já občas s pomocí překladače pročítám francouzský Ski-nordic-net, nebo NordicMag apod.. Bouthiax odcházel na vlastní žádost, protože už nechtěl trénovat. Všechny spekulace o jeho dalším působení se nesly jen v duchu funkce, která by to měla ve Francii být. Také se tam spekulovalo, že Michelle Vion, bývalý alpský lyžař a již 8 let prezident jejich lyžařské federace, která sdružuje jednotlivé lyžařské disciplíny, bude kandidovat na post prezidenta IBU. K tomu nakonec nedošlo. Takže jsem trochu skeptická v tom, že B. jednal o přestupu do Česka. Že si na něj naše vedení myslelo, je pak věc jiná (asi předpokládali, že jim tady připraví dalšího Fourcada, adept mě však nenapadá). Proto nevím, co si mám myslet o věrohodnosti všech jejich tvrzení. Ale jako obvykle přitom Fourcada skloňovali ve všech pádech. A když se to hodí, tak je Fourcade na pořadu dne i v jiném smyslu a na věcných faktech už tak nesejde. Příklad: Fourcade zklamal, protože nechtěl bojkotovat závody v Rusku (to známe, to už nebudu rozebírat). Tohle vykládal pan Hamza na i-rozhlas-spolehlivé zprávy a přitom klidně mluvil o tom, že Fourcade tam chce získat osmý glóbus. Když si zde přečtete další článek o sprintu v Ťumeni, tak v něm je tolik věcných chyb, že mohl sloužit jako kvíz pro diváky. Na sport i-dnes-wiki je dodnes uvedeno, že Fourcade je šestinásobným vítězem SP. Obě média jsou mediálními partnery Českého biatlonu, takže to není jen tak někdo. Tak nevím, je to opravdu jenom nekompetentnost nebo nedbalost?
Nejspíš oboje 🙂
Táto konverzácia pod článkom mi príde, akoby si ju písal sám autor celé poobedie a večer. Žiadna gramatická a štylistická chyba v komentároch, rôzne štatistiky a špekulácie…nepríde mi pravdepodobné že by čitatelia písali takouto “novinárčinou” a mali ešte k tomu toľko prehľadu v biatlone…. Nemám pravdu, p.Halberštádt? :)))
Věřte, že nemáte. 🙂 Samotnému mně spekulace o angažmá Tomáše Kosa na Slovensku unikly. 🙂
Jsem reálná osoba – bohužel už na prahu penzijního věku (což je možná důvod, “prečo sa Vám nepozdáva moj štýl písania!” a moje čeština (kterou neskromně považuji za lepší než je ve velké většině přípěvků – nic ve zlém, biatlonoví fanoušci-:)!) a tím pádem mám i víc času na pátrání po informacích.
Pro Viera:
Zbytečně podezříváte pana Halberštádta. Já jsem skutečná osoba, křestním jménem Ludmila, se zájmem o lyžařský sport a tedy i o biatlon. Mojí výhodou je to, že mám dávno odpracováno a můžu si libovolně vymetat po webech a s pomocí překladače i po zahraničních. Pravopis je nejspíš důsledek dřívějšího stylu výuky a pracovního života, kdy jsem psala spoustu hospodářských komentářů.. Věřte, že tehdy by dnešní pravopis neprošel. S dřívější výukou souvisí i to, že jsem ani po desítkách let úplně nezapomněla ruštinu, ačkoliv z ní mám jen maturitu. Na ruských webech se přitom dozvíte téměř vše. (Příklad ze včerejška: Rastorgujevs prý dostal nabídku k přestupu do Rakouska. Zdálo se mně to trochu nereálné, proto jsem si to nechala pro sebe). Dalším příkladem je večírek na rozloučenou, který pořádal Bjordalen). Protože kromě Biatlonmagu se u nás nic o světovém biatlonu nepíše, tak určitě nejsem sama, kdo takto postupuje.
Já spíš čekám, kdy mne pak Halberštádt zablokuje, protože ne vždy jsou asi moje komentáře vhodné.