Právě končící desetiletí se neslo ve znamení úspěchů norských biatlonistů, ani jeden ale z nich ale nestačil na Martina Fourcada. Do našeho výběru 10 největších hvězd poslední desetiletky se vešel i jeden český reprezentant.
10) Ondřej Moravec
Nejlepší český biatlonista (muž) historie pravidelně sbíral v právě končící dekádě medaile z velkých akcí. Začalo to na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, kde byl bronzový se smíšenou štafetou. Fantasticky vyladil formu na olympiádě v Soči, odkud si odvezl dvě stříbra a bronz. V roce 2015 se v Kontiolahti stal mistrem světa se smíšenou štafetou, v individuálních závodech medailovou sbírku zkompletoval. Osmý cenný kov, stříbro, vybojoval ve vytrvalostním závodě na Mistrovství světa v Hochfilzenu.
9) Simon Schempp
Němec Simon Schempp se trochu nenápadně prokousal až na 10. místo v historické tabulce výher ve Světovém poháru. Posbíral jich 12, ale jen jedno mu zaručilo titul mistra světa. Jde o jedinou Schemppovu individuální medaili z mistrovství světa. Na olympiádě zůstal těsně pod vrcholem, když v hromadném startu v Pchjongčchangu na cílové pásce podlehl Martinu Fourcadovi.
8) Jakov Fak
Původem Chorvat sbíral v uplynulém desetiletí cenné kovy už pro Slovinsko. Když byl Jakov Fak zdravý, tak vždycky patřil k absolutní elitě a uměl vyladit na velké akce. Na olympiádě ve Vancouveru se rozloučil s chorvatskou kombinézou bronzem, v Pchjongčchangu slavil stříbro se slovinskou vlajkou u jména. Mezitím se dvakrát, v Ruhpoldingu a Kontiolahti, stal mistrem světa.
7) Arnd Peiffer
Arnd Peiffer je fantomem velkých akcí. Hned třikrát na nich vybojoval nejcennější medaili v individuálním závodě. Nejprve na Mistrovství světa v Chanty-Mansijsku 2011, pak na olympiádě v Pchjongčchangu 2018 a letos se stal mistrem světa v Östersundu. Německého rutinéra ale zdobí i vyrovnanost: Za posledních devět let skončil v celkovém hodnocení čtyřikrát čtvrtý.
6) Anton Šipulin
Ruský biatlon zažíval v posledních letech menší ústup ze slávy i s několika dopingovými kaňkami. Na Antona Šipulina byl ale spoleh. Od sezóny 2011/2012 nevypadl až do loňského konce kariéry z elitní desítky, dvakrát byl druhý a dvakrát třetí. Chybělo mu jen velké individuální zlato, a tak asi jeho největším úspěchem zůstane štafetový triumf na olympiádě v Soči.
5) Tarjei Bø
V sezóně 2010/2011 byl posledním vítězem Světového poháru před nástupem Martina Fourcada a posléze svého bratra. Tarjei Bø se také dvakrát stal mistrem světa v individuálních závodech, dalších sedm triumfů přidal ve štafetách. Stále však čeká na individuální olympijskou medaili, zatím má štafetové zlato a stříbro.
4) Ole Einar Bjørndalen
Na začátku roku 2010 oslavil 36. narozeniny a mělo se za to, že jeho kariéra se blíží konci. Jenže Ole Einar Bjørndalen závodil dalších 8 let. Během nich se stal trojnásobným olympijským vítězem včetně individuálního triumfu ve sprintu v Soči. Na světových šampionátech sbíral štafetová zlata, ale před domácími fanoušky v Oslu se dokázal vybičovat ke dvěma stříbrům a bronzům v individuálních závodech. Ještě na svém posledním šampionátu v Hochfilzenu vybojoval bronz ve stíhačce.
3) Emil Hegle Svendsen
Měl smůlu, že závodil v éře Martina Fourcada. Po svém triumfu ve Světovém poháru v sezóně 2009/2010 byl Emil Hegle Svendsen čtyřikrát druhý, z toho třikrát za Francouzem. Přezdívalo se mu korunní princ biatlonu, ale na dominanci Oleho Einara Bjørndalena nenavázal. I tak má za sebou skvělou kariéru, během které se stal čtyřnásobným olympijským vítězem a dvanáctinásobným mistrem světa (devět triumfů v posledním desetiletí).
2) Johannes Thingnes Bø
Do Světového poháru naskočil až v roce 2013, přesto stihl zapsal 42 individuálních triumfů. Letos v pouhých 26 letech zkompletoval zlatý triple, když získal velký křišťálový glóbus. Olympijské zlato měl v držení už z Pchjongčchangu, na světových šampionátech vyhrál už šestkrát, v polovině případů v individuálních závodech. Má dobře našlápnuto, aby byl králem následujícího desetiletí.
1) Martin Fourcade
Martin Fourcade, toto jméno bylo v posledních letech synonymem biatlonu. Francouz posbíral v končícím desetiletí neuvěřitelných 73 výher, čímž se v historické tabulce zařadil na druhé místo za Oleho Einara Bjørndalena (94 výher). Sedmkrát v řadě ovládl hodnocení Světového poháru, pětkrát se stal olympijským vítězem a jedenáctkrát mistrem světa. A tento seznam ještě nemusí být konečný, Fourcadovi je 31 let.
Hlavní foto: Martin Fourcade (Autor: Petr Slavík)
