Home > Téma > Největší biatlonové příběhy roku 2019

Největší biatlonové příběhy roku 2019

Johannes Thingnes Bø

Na konci roku je čas bilancování. Vybrali jsme pro vás 13 nejzajímavějších biatlonových příběhů, které napsal rok 2019. Viděli jsme sesazení francouzského krále, dominanci Italek nebo dojemná loučení.

Sportem vyčerpaná Dahlmeierová

Už dlouho naznačovala, že by její kariéra mohla mít brzký konec. Ve 25 letech vyhrála všechno, co se vyhrát dalo, navíc se víc a víc ozývaly zdravotní problémy.

Laura Dahlmeierová patřila vždycky mezi biatlonistky, které často bojovaly se zdravím. Před rokem musela úplně přestat s přípravou kvůli vyčerpání organismu. Pak se úspěšně vrátila, v hromadném startu v Anterselvě se dočkala vítězství. O tři dny dřív ji ale museli z cíle odnášet, vyčerpáním padla i v Novém Městě na Moravě.

Tělo Dahlmeierové přineslo klíčové argumenty k rozhodnutí, které Němka učinila v květnu tohoto roku. „Po neuvěřitelně těžké sezóně, kdy jsem byla jako na horské dráze, už necítím 100% vášeň, která je v profesionálním sportu nezbytná. Z toho důvodu jsem se po dlouhých úvahách rozhodla ukončit kariéru.“

Laura Dahlmeierová
Vyčerpání Laury Dahlmeierové v Antholzi (Autor: Petr Slavík)

V Canmore nálada na bodu mrazu

Od letoška už se neříká zima jako na Sibiři, ale zima jako v Canmore. Závodníky nemrazilo jen při pohledu na majestátní Skalisté hory, teploty v kanadském středisku padaly i k minus 30 stupňům. A v tom se závodit nedá.

Mezinárodní biatlonová unie si aspoň poprvé vyzkoušela zkrácené vytrvalostní závody. Stihly se odjet ještě štafety, o víkendu už se nezávodilo.

A závodit se asi nebude ani v dalších letech. V kalendáři do roku 2022 Canmore vůbec nefiguruje a navíc se letos nepodařilo sehnat peníze na rekonstrukci. Tou bylo podmíněné prodloužení letos končící A licence k pořádání závodů.

Antonin Guigonnat a Émilien Jacquelin
Foto: Antonin Guigonnat a Émilien Jacquelin v Canmore (Autor: Petr Slavík)

Návrat a loučení ztraceného syna

Michael Rösch během své kariéry asi nebyl nejlepším vzorem pro mladé biatlonisty. Talentovaný sportovec nedával tréninku všechno, vypadl z německé reprezentace a musel vzít zavděk belgický azyl.

V dresu Belgie se dokázal vrátit mezi elitu, dvakrát dojel ve Světovém poháru šestý. Uvědomoval si své dřívější chyby a konečně mohl být za příklad ostatním. A zároveň zůstal v srdcích německých fanoušků, kteří se s ním během štafety v Ruhpoldingu emotivně rozloučili. Pořád to byl jejich Mikki.

Kruh se zcela uzavřel, když Rösch v květnu začal trénovat mladé biatlonisty v domovském Altenbergu.

Michael Rösch
Foto: Michael Rösch (Autor: Petr Zbranek)

Konec Fourcadovy nadvlády

Posledních sedm sezón se řešilo jen to, o kolik bodů vyhraje Martin Fourcade Světový pohár. Letos měl ale Francouz jiné starosti. Od začátku zimy nestačil na Johannese Thingnese Bøho a v závěrečných kolech často ani na dynamičtější soupeře. Vzdal boj o co nejlepší výsledek ve Světovém poháru a soustředil se na vrchol sezóně, těsně před ním ale onemocněl a na medaili nedosáhl.

Johannes Thingnes Bø psal úplně jiný příběh. Během sezóny posbíral rekordních 16 výher a v čele Světového poháru měl náskok více než 400 bodů na Alexandra Loginova. Vrátil tak do rodiny velký křišťálový glóbus, který měl před nástupem Fourcada v držení bratr Tarjei.

Martin Fourcade
Foto: Martin Fourcade (Autor: Jaroslav Svoboda)

Férovost nad body a peníze

Johannes Thingnes Bø získal v minulé sezóně nejen velký křišťálový glóbus, ale i cenu od Evropského hnutí fair play. Jak k ní přišel?

Ve stíhacím závodě v Soldier Hollow na poslední střelby vystřelil jen čtyřikrát, pátý náboj dovezl do cíle. A to je proti pravidlům. Jenže chybu udělali i rozhodčí, kteří tuto skutečnost neohlásili vedení závodu před vydáním oficiálních výsledků.

Sám Bø, který v závodě skončil čtvrtý, se však k chybě přiznal a po dohodě s IBU přišel o 43 bodů do Světového poháru a 7000 eur. „Nikdy není lehké vzdát se bodů, ale doufám, že to bude motivace i pro další biatlonisty, aby dodržovali fair play a převzali v budoucnu zodpovědnost za své chyby v případě, že je IBU sama nepotrestá,“ komentoval událost Nor.

Johannes Thingnes Bø
Foto: Johannes Thingnes Bø (Autor: Petr Slavík)

Italská sezóna

Před sezónou 2018/2019 nebyl v historii italského biatlonu nikdo, kdo by vybojoval velký křišťálový glóbus. A nejednou tu byly hned dvě uchazečky. Italům se vyplatilo, že vytvořili elitní čtyřčlenný tým, kterému dopřáli skvělé zázemí.

Proti sobě stály dvě úplně odlišné ženy. Dorothea Wiererová, extrovertka se slabostí pro nákupy a módu. Lisa Vittozziová, introvertka a milovnice seriálů. Po mistrovství světa měly úplně stejný bodový součet, v závěru ale zřejmě sehrály roli zkušenosti. Vittozziová nepostoupila v Oslu do stíhačky a Wiererová takovou příležitost nemohla pustit.

Jak výjimečný počin se Italkám povedl, ukazuje pohled do historie. Naposledy zabraly první dvě příčky biatlonisté z jedné země v sezóně 2010/2011, kdy zvítězil Tarjei Bø před Emilem Hegle Svendsenem. O rok dřív se vítězný double podařil Němkám Magdaleně Neunerové a Simone Hauswaldové.

Dorothea Wiererová s italským týmem
Foto: Dorothea Wiererová s italským týmem (Autor: Petr Slavík)

Už jen jeden Fourcade

Přezdívalo se mu věčně druhý. Simon Fourcade se většinu kariéry pohyboval v širší světové špičce, ale na vítězství nikdy nedosáhl. Skončil sedmkrát druhý. K tomu připočtěme deset čtvrtých míst.

Pro Simona Fourcada asi nebylo lehké skousnout, že je ve stínu mladšího bratra, vždycky to však byl týmový hráč a gentleman, jak o něm říkají jiní. Osmkrát v řadě byl součástí francouzské štafety na mistrovství světa, třikrát jí pomohl k medaili. Vedle toho se stal mistrem světa ve smíšené štafetě, sám získal jedno stříbro. Poslední sezóny pro něj byly těžké, v nabitém francouzském týmu balancoval na hraně áčka a béčka.

„Chtěl jsem se zapsat do historie biatlonu. Nevím, jestli se mi to povedlo, ale jedno je jisté. Biatlon se stal velkou součástí mé historie,“ pronesl tehdy čtyřiatřicetiletý Simon Fourcade, když se v Oslu loučil s kariérou. Nyní trénuje francouzské juniory.

Loučení Simona Fourcada
Foto: Loučení Simona Fourcada (Autor: Petr Slavík)

Překvapiví mistři světa 

Vrcholný podnik sezóny opět ukázal své kouzlo. Může na něm uspět ten, kdo dobře načasuje formu nebo kdo má v daný moment nejvíc štěstí. V případě Ukrajince Dmytra Pidručného platila spíše ta první varianta. Svěřenec slovenského trenéra Juraje Sanitry totiž uspěl opakovaně.

Nejprve díky čisté střelbě překvapil čtvrtým místem ve sprintu. Výborné výchozí pozice (a také střeleckého kolapsu Johannese Bøho) využil ve stíhačce a jako první ukrajinský muž se stal mistrem světa. Šampionát uzavřel desátou příčkou v hromadném startu.

Dmytro Pidručnyj
Foto: Dmytro Pidručnyj (Autor: Petr Slavík)

Právě v závěrečném závodě šampionátu uspěl Ital Dominik Windisch. Ve větrné loterii byl jedním z mála závodníků, kteří odstříleli poslední střelbu za nula a díky tomu zvítězil.

Dominik Windisch
Foto: Dominik Windisch (Autor: Petr Slavík)

Kolaps a následná satisfakce Brorssonové

Také vám bylo líto Mony Brorssonové na domácím Mistrovství světa v Östersundu? Ve stíhacím závodě se schylovalo k senzaci. Brorssonová, která ve Světovém poháru do té doby nebyla lepší než pátá, přijížděla na poslední střelbu s náskokem 26 sekund, teoreticky mohla minout i jeden terč. Jenže ona se netrefila čtyřikrát a z medailového snu se probudila na sedmém místě.

Příběh Švédky však měl happyend. O šest dní později dostala důvěru na druhém úseku štafety, pouze jednou dobíjela a udržela kontakt s čelem závodu. Nakonec mohla se svými krajankami oslavit stříbrnou medaili.

Mona Brorssonová
Foto: Mona Brorssonová (Autor: Petr Slavík)

Davidová nečekaně v červeném

Kdo by si pomyslel, že bude Markéta Davidová bojovat o malý křišťálový glóbus ve vytrvalostním závodě. Tedy v disciplíně, která přeje dobrým střelcům. Davidová odstartovala sezónu bronzem v Pokljuce a ve zkrácené variantě individuálu v Canmore dokonce získala stříbro. Díky tomu si poprvé v kariéře přivlastnila červený trikot. „Je to šílené. Vůbec nechápu, jak já můžu mít červený trikot,“ divila se mladá Češka.

V závěrečném vytrvalostním závodě v Östersundu možná zaplatila nováčkovskou daň. Minula pět terčů a skončila mimo body. V pořadí disciplíny ji předběhly Italka Vittozziová a Slovenka Fialková.

Markéta Davidová
Foto: Markéta Davidová (Autor: Petr Slavík)

Kuzminová končí na vrcholu

Skočit na vrcholu, to je umění. I když Anastasia Kuzminová to neměla zase tak těžké, ona byla na vrcholu pořád. Vždyť na třech olympiádách se radovala ze zlata a i ve 34 letech patřila k těm nejrychlejším biatlonistkám.

Díky tomu se mohla rozloučit s kariérou ve velkém stylu. Na Holmenkollenu suverénně ovládla sprint i stíhačku a dokonce se přiblížila zisku velkého křišťálového glóbu, jediné trofeje, která jí chyběla ve sbírce. Na glóbus po desátém místě nedosáhla, přesto si mohla s úsměvem připít šampaňským se svým manželem a trenérem v jedné osobě Danielem Kuzminem.

Anastasia Kuzminová
Foto: Anastasia Kuzminová (Autor: Petr Slavík)

Čínský rok ve znamení Oleho a Darji

Kdyby byl 1. duben, tak by se většina biatlonové veřejnosti hlasitě zasmála. Jenže bylo 12. září a médii proletěla zpráva, že se Ole Einar Bjørndalen a jeho manželka stali trenéry čínské reprezentace. Ole dostal na starosti jako šéftrenér celý tým, jeho manželka především ženy.

„Jde o mladý tým s velkými ambicemi a potenciálem. Budeme s radostí sdílet dlouholeté zkušenosti s týmem ze země, která bude pořádat příští olympijské hry,“ uvedli manželé ve společném prohlášení.

Oba vzali své premiérové trenérské angažmá velmi zodpovědně. Ole domluvil spolupráci s norskými servismany a v týmu dbá na naprostou profesionalitu. Darja na tratích s mladými Číňankami (je mezi nimi i juniorská mistryně světa Meng Fan-čchi) pečlivě nacvičuje techniku. A první výsledky se dostavují. Čcheng Fang-ming si v Östersundu dojel pro životní 22. místo, na bodech se opakovaně objevují i dvě Číňanky. 

Foto: Ole Einar Bjørndalen a Darja Domračevová (Autor: Petr Slavík)

Ještě hromadnější starty

Mezinárodní biatlonová unie letos otestovala zajímavou novinku. Na IBU Cupu v italském Martellu závodilo v hromadném startu 60 biatlonistů. Sportovní ředitel IBU Felix Bitterling uklidňoval fanoušky, že nejde o náhradu klasického hromadného startu pro 30 nejlepších. „Rozšíření hromadného startu může být velmi dobrou volbou právě pro IBU Cup, kde máme hodně sportovců a potřebujeme, aby závodili.“

Premiéra v Martellu se povedla. Polovina startovního pole střílela po prvním okruhu, druhá polovina po druhém okruhu. Pak se obě poloviny sjely. Závody probíhaly bez větších komplikací. Historicky prvními vítězi se stali Francouzi Aristide Bègue a Caroline Colombová.

Hlavní foto: Johannes Thingnes Bø (Autor: Petr Slavík)

2 thoughts on “Největší biatlonové příběhy roku 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *